38 CO 95/2022-303 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 237.541,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 225.757,70 Kč, zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 73.914,44 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Výrokem IV. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 2.888 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I., III. a IV., podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, a navrhla jejich zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně nechť odvolací soud doplní dokazování a sám ve věci rozhodne. Poukázala na skutečnost, že žalobce vystavěl svoji žalobu na jím zajištěném znaleckém posudku, kdy však sám zpracovatel tohoto posudku uvedl, že předmětné nemovité věci neviděl, tudíž vypovídací hodnota posudku je dle žalované nulová. Je zjevné, že žalovaná tím, že navrhla zpracování znaleckého posudku v rámci své obrany před soudem I. stupně, a takto zajištěný, respektive opatřený znalecký posudek dal žalované za pravdu, že původní požadavek na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 463.299 Kč není opodstatněný, tak tato skutečnost se musí projevit nejen v tom, že žaloba byla pro částku 225.757,70 Kč zamítnuta, ale i v tom, že jí nemůže svědčit povinnost k náhradě nákladů řízení tak, jak rozhodl soud I. stupně. V tomto ohledu poukazuje žalovaná na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4212/18. Uvedla, že pokud si žalobce nechal zpracovat posudek, který soud I. stupně shledal vadným, pak dle žalované nemůže obstát konstrukce soudu I. stupně, že žalobcem požadovaná částka nebyla bez opodstatnění, naopak skoro v 50 % se ukázala jako nesprávná. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je vadou spočívající v nesprávné aplikaci procesního práva. Žalobce je odpovědný za to, jak obsahově bezvadné důkazy předloží a nelze podle žalované přenášet na ni neúspěch za vypovídací hodnotu žalobcem předložených důkazů, což se v tomto případě stalo. 3. Žalobce v písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že není pravdou, že žalobci nemohla být zřejmá neadekvátnost původně žalované částky, když srovnatelné nemovitosti se pronajímaly v místě a čase běžně za cenu kolem 100 Kč/měsíc/metr, a navíc za situace, kdy v předmětné nemovitosti byly k dispozici dvě samostatné bytové jednotky. Žalobci nelze vytýkat, že by se po žalované domáhal částky účelově nadhodnocené. Žalobci tak nemohou jít k tíži následky jeho částečného neúspěchu ve věci samé, neboť vycházel ze znaleckého posudku, který si nechal vyhotovit, a je neúnosné, aby bylo finanční břímě vedení sporu na něj přenášeno. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1241/12, bod 15. Za podstatné, z hlediska rozhodování o náhradě nákladů řízení v řešené věci, pokládá žalobce i to, jakým způsobem si účastníci v průběhu řízení počínali. Žalovaná nepopírala od počátku řízení, že je žalobci povinna uhradit částku odpovídající hodnotě užívacího práva k jeho nemovitosti, kdy uvedla, že nesporuje žádné skutkové žalobní tvrzení kromě výše ceny obvyklého nájemného. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I., III. a IV., kdy výrok II. nebyl odvoláním dotčen a je již v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i jemu předcházející řízení, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, kdy v odvolacím řízení nebyly žádným z účastníků tvrzeny nové skutečnosti a navrženo provedení nových důkazů, dospěl k závěru, že odvolání žalované, pokud jde o meritum věci, není důvodné, důvodné je, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a nákladech řízení státu. 5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že žalovaná se užíváním nemovitostí ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu v období od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatila, a je povinna zaplatit žalobci částku představující obvyklé nájemné v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti. Pokud namítala k započtení částku 200.000 Kč, nelze námitce přisvědčit, neboť žalovaná neměla za žalobcem žádnou pohledávku k započtení, a žalobce jí ničeho nedlužil. 6. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném usnesením soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 9. 2017 č. j. 148 EX 310/17 – 98 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2018 č. j. 12 Co 560/2017 – 115, předžalobní výzvou ze dne [datum], dodejkou, usnesením soudního exekutora ze dne 2. 11. 2018 č. j. 148 EX 310/17 – 140, návrhem na potrestání ze dne [datum] Okresního státního zastupitelství v [obec] sp. zn. SK [číslo] – 5, výpisem z katastru nemovitostí, znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] – [číslo] a znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] – [číslo], sdělením exekutora ze dne [datum], usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 12. 2019 č. j. 39 Sd 14/2019 – 13, sdělením soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum] a sdělením soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. 7. Z důkazů provedených soudem I. stupně vyplývá, že žalovaná užívala nemovité věci, a to pozemek pč. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] vše v kat. úz. [obec], jejichž vlastníkem se stal žalobce na základě usnesení o příklepu ze dne [datum], a to v období od [datum] do [datum], kdy na majetek žalované byla vedena exekuce, a v rámci této exekuce byly předmětné nemovité věci žalobcem vydraženy. Žalovaná tyto nemovité věci užívala až do jejich vyklizení soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. dne [datum]. Tímto na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku, neboť protiprávně užívala cizí hodnotu. Dle ust. § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není dobře možné vydání předmětu bezdůvodného obohacení, tudíž ochuzený (v daném případě žalobce) má právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Výše obvyklé ceny předmětu bezdůvodného obohacení byla v této věci zjištěna na základě soudem I. stupně vyžádaného znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to ve výši 237.541,24 Kč. Tato částka představuje majetkové vyjádření protiprávně získaného prospěchu uživatele (v daném případě žalované) odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti. Žalobce v tomto řízení předložil znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který stanovil výši obvyklého nájemného částkou 463.299 Kč, ovšem ze sdělení znalce vyplývá, že posudek vypracoval bez fyzické prohlídky nemovitých věcí, a hlavní parametr určující obvyklou cenu nemá znalec doložen. Žalovaná od počátku řízení namítala žalobcem požadovanou nepřiměřenou výši nájemného s tím, že v průběhu exekučního řízení zaplatila částku 200.000 Kč, která byla žalobci vyplacena soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] při rozdělování výtěžku z uskutečněné dražby věcí nemovitých patřících žalované. Z usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], z exekučních příkazů exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a z finančního přehledu plyne, že žalovaná neměla za žalobcem pohledávku k započtení v tvrzené výši 200.000 Kč, neboť v rámci exekuce představovaly náklady oprávněného (žalobce) náklady spojené s vyklizením nemovité věci, náklady spojené s uskladněním vyklizených movitých věcí žalované, která se bránila jejich prodeji, zároveň tyto odmítala převzít, a dále náklady exekutora. Z finančního přehledu ze dne [datum] pak vyplývá, že žalobce z titulu probíhajícího exekučního řízení žalované ničeho nedlužil, a tato nemá za žalobcem žádnou pohledávku, kterou by bylo lze v tomto řízení namítat k započtení vůči žalobcem požadovanému plnění vyplývajícím z titulu bezdůvodného obohacení, jež žalovaná užíváním nemovitých věcí žalobce získala. 8. Ze všech shora uvedených důvodů má odvolací soud za to, že soud I. stupně rozhodl věcně správně, když žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 237.541,24 Kč, kdy rovněž nepovažuje za potřebné provádět další důkazy navržené žalovanou před soudem I. stupně, a to jejím výslechem jako účastnice řízení a fotografiemi. Dle názoru odvolacího soudu byl skutkový stav této věci zjištěn zcela spolehlivě, a důkazy navržené žalovanou mající z hlediska jejich obsahu pouze podpůrný význam, by nemohly zvrátit právní závěr soudu I. stupně ve věci samé, který zcela odpovídá výsledkům rozsáhlého dokazování a hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. 9. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). 10. Odlišný je však názor odvolacího soudu, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení účastníků. By