44 CO 150/2022-160 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012 s tím, že řízení trvalo od podání návrhu [datum] do vydání usnesení Ústavního soudu dne [datum], tedy 10 let, 1 měsíc a 18 dní. Jako odškodnění požadoval peněžité plnění ve výši 182 635 Kč s příslušenstvím. 2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl. Vycházel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, dle kterého je domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vyvrácena v případě, kdy se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku omezuje na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl. 3. Takovou situaci pak soud I. stupně shledal na straně žalobce v posuzovaném řízení, ve kterém se žalobce domáhal určení, že je členem bytového družstva a že mu náleží právo k nájmu bytu a tvrdil, že mu nebylo ničeho známo o uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností k bytu [číslo] v domě v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo], že vše zinscenovali bez jeho vědomí jeho známí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V řízení však soud na základě obsáhlého dokazování, jež zahrnovalo i obsah trestních spisů Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 84/2010 a 11 T 77/2011 dospěl k závěru, že tato tvrzení žalobce jsou nevěrohodná, že žalobce uzavřel platnou smlouvu o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu mezi ním a [jméno] [příjmení], a to na základě předchozí dohody mezi ním, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která zahrnovala i dohodu o následném převodu na manžele [příjmení], včetně ujednání o úplatnosti převodu a výší úplaty. Z těchto důvodů pak byl žalobce se svými žalobními požadavky v posuzovaném řízení neúspěšný. Soud I. stupně sice dospěl k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení (bod 25. odůvodnění rozsudku), avšak domněnku vzniku nemajetkové újmy soud označit za vyvrácenou, když výsledek řízení sp. zn. 19 Cm 61/2012 byl závislý výhradně na tom, zda se prokáže nepoctivý úmysl žalobce (bod 18. odůvodnění rozsudku). 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a namítal, že s argumentací soudu I. stupně nesouhlasí, v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012 se žádného nepoctivého jednání nedopustil, vedl standardní občanskoprávní řízení, ve kterém se choval standardně, rozhodně ne nepoctivě, svůj návrh opíral o tvrzení, že smlouva o převodu členských práv a povinností je neplatná, neboť neobsahuje ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti a toto tvrzení nelze označit za nepoctivé jednání. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě bude vyhověno a přiznána mu náhrada nákladů řízení. 5. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jeho vydání předcházející, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. V souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (30 Cdo 4387/2015) je dle názoru odvolacího soudu třeba pohlížet na uplatněný nárok žalobce v podobě odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení z pohledu jednoho ze základních principů ovládajících celý právní řád, spočívající v tom, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání či stavu, který vyvolal, potažmo tedy i z nepoctivého úmyslu, jež byl žalobci prokázán v posuzovaném řízení, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 61/2012. Tato základní zásada právního systému zakotvená v ust. § 6 občanského zákoníku zjednodušeně řečeno znamená, že z vlastní nepoctivosti nemůže mít nikdo prospěch. 7. Z provedeného dokazování v posuzovaném řízení, jež zahrnovalo i velké množství důkazních prostředků ze spisů Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 84/2020 a 11 T 77/2011 totiž vyplynulo, že žalobce do posuzovaného řízení uplatnil nárok, o kterém musel vědět, že mu nenáleží. 8. Žalobce v tomto řízení uplatnil nárok na určení, že je členem družstva a nájemcem bytu [číslo] v době v [obec], [anonymizována tři slova] na základě skutkových tvrzení spočívající v tom, že dohodu o převodu práv a povinností k družstevnímu bytu ze dne [datum] s [jméno] [příjmení] neuzavřel, případně že ji uzavřel bez jeho vědomí pan [příjmení], který se za něho na družstvu vydával poté, co mu doma odcizil formulář ohledně převodu s již úředně ověřeným podpisem žalobce (viz bod 19. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2018, č. j. 19 Cm 61/2012-1023). Tvrzení žalobce ohledně odcizení podepsaného formuláře, který si žalobce vyzvedl na družstvo a na kterém nechal úředně ověřit svůj podpis, ze strany pana [příjmení], byla shledána nevěrohodnými již v trestním řízení, vedeném proti žalobci u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 84/2010, a to za situace, kdy toto trestní řízení skončilo dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěním návrhu na potrestání pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru, jehož se měl žalobce dopustit společně s [jméno] [příjmení] pro bránění v užívání bytu manželům [příjmení], kterým byl byt následně [jméno] [příjmení] smlouvou ze dne [datum] převeden, když skutek spočívající v tom, že žalobce odmítal [anonymizováno] vpustit do bytu, nepředal jim klíče atd., postrádá aspekt nebezpečnosti pro společnost, ale převažuje v něm aspekt civilně právní. V rámci tohoto trestního řízení ale manželé [příjmení] i jejich syn [jméno] [příjmení] vypověděli, že o převodu členských práv k bytu jednali za přítomnosti žalobce, sám žalobce se angažoval k předání druhé dohody o převodu bytu z [jméno] [příjmení] na manžele [příjmení] na družstvu (jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení] v tomto trestním řízení) a jak vyplývá z bodu 10., 11., 12. a 13. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2018, č. j. 8 Cmo 95/2018-1104, vydaného v posuzovaném řízení. 9. V tomto označeném usnesení Vrchní soud v Olomouci zhodnotil veškeré okolnosti případu a v bodě 14. tohoto usnesení za použití elementárních zásad logiky učinil závěr, že navrhoval – žalobce uzavřel smlouvu o převodu členství v družstvu s [jméno] [příjmení] na základě předchozí dohody mezi ním, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k převodu tak došlo s jeho vědomím a souhlasem a transakci začal zpochybňovat až poté, co [jméno] [příjmení] zmizel s finančními prostředky z výtěžku obou převodů členství, neboť se cítil poškozen. 10. Z dokazování v posuzovaném řízení dále vyplynulo, že žalobce se zúčastnil s [jméno] [příjmení] dalších machinací s jiným bytem, a to bytem [číslo] v domě [anonymizována tři slova] ke škodě manželů [příjmení] a [anonymizováno], za což byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013, č. j. 11 T 77/2011-1268, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2013, č. j. 4 To 264/2013-1304 pro trestný čin podvodu a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. 11. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně tak vyplynulo, že žalobce se aktivně zúčastnil machinací při převodech družstevních bytů s cílem získat z nich majetkový prospěch, a to spolu se svými společníky [příjmení] a [příjmení] a poté, co společník [příjmení] si výnos z převodu bytu [číslo] v domě v [obec], [anonymizována tři slova] ponechal pro sebe, snažil se žalobce v posuzovaném řízení na základě nepravdivých skutkových tvrzení docílit zneplatnění svých právních úkonů a na základě jim smyšlených a nepravděpodobných okolností prosazoval smyšlenou konstrukci v tom směru, že on sám o převodech bytu nic nevěděl a vše bylo dílem jeho společníků, případně že smlouva o převodu družstevního bytu je neplatná. 12. Tyto jeho nepoctivé úmysly však byly v posuzovaném řízení včetně řízení trestního, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 84/2010 a 11 T 77/2011 odhaleny a odmítnuty v podobě zamítnutí žaloby na určení práv k družstvu a družstevnímu bytu [číslo] v domě v [obec], [anonymizována tři slova], když z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že žalobce vstupoval do posuzovaného řízení s nepravdivými tvrzeními a jeho jednání a úmysly, ze kterých chtěl žalobce těžit majetkový prospěch, je tak třeba hodnotit jako nepoctivé, vyvracející domněnku vzniku stavu nejistoty o výsledku řízení, když nejistotu mohl žalobce pociťovat pouze v tom směru, zda jeho nepravdy a lstivé úmysly budou odhaleny či nikoli. 13. Pokud žalobce namítá s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 429/2021 a 30 Cdo 3591/2021, že odškodnění nemajetkové újmy nelze odepřít s odkazem na dobré mravy ve smyslu ust. § 3 o. z., případně velmi výjimečně tehdy, kdy by musel být výsledek řízení od počátku znám (bezdůvodná žaloba, opírající se o promlčený nárok), pak tyto judikáty na daný případ nedopadají, závěry soudu se zde opírají o absenci nejistoty ohledně výsledku řízení za situace, kdy řízení je ovládáno nepoctivými úmysly žalobce a jeho nejistota je pouze v tom, zda bude či nebude jeho nepoctivý úmysl odhalen.