44 CO 184/2022-377 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci – z titulu náhrady vyvažující vytrpěné bolesti – částku ve výši 65 587 Kč s příslušenstvím (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci – z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek – částku 12 705 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky ve výši 14 369 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady vyvažující utrpěné bolesti (výrok III.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky ve výši 500 762 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění (výrok IV.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky ve výši 12 705 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů na znalecký posudek (výrok V.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), žalobci a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně - do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 10 388 Kč (výroky VII. a VIII.) a žalované povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX.). 2. Žalobce napadl výroky IV., V., VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně blanketním odvoláním, které vzal následně podáním ze dne [datum] v celém rozsahu zpět. 3. Pouze proti nákladovému výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně si podala žalovaná odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobce se v řízení domáhal dvou nároků (nárok na bolestné a náhrada ztížení společenského uplatnění), které měly každý různý právní základ. Žalobce byl úspěšný jen u jednoho z nich, zatímco u druhého nebyl úspěšný ani co do základu. Soud prvního stupně na daný případ nesprávně aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., a to na oba uplatněné nároky. Podle žalované mělo dojít k aplikaci odpovídajícího odstavce § 142 o. s. ř. samostatně. V případě nároku na bolestné, kde byl žalobce částečně úspěšný, měl být použit odstavec 2 s uplatněním poměru úspěchu ve věci, případně odstavec 3 § 142 o. s. ř. s přiznáním náhrady žalobci za zastoupení advokátem dle § 177/1996 Sb., advokátní tarif. Naproti tomu v případě nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění pak s ohledem na stoprocentní procesní úspěch žalované měl být aplikován odstavec 1 ustanovení § 142 o. s. ř. a žalované měla být přiznána náhrada za zastoupení advokátem dle advokátního tarifu. Žalovaná na podporu odděleného výpočtu náhrady nákladů odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18.3.2011, sp. zn. 14 Co 73/2011 a dále na komentářovou literaturu (Komentář, ASPI, [právnická osoba]), podle níž je třeba rozdělit náklady podle poměru výše jednotlivých nároků a výsledku řízení o jednotlivých nárocích. Žalovaná byla úspěšná v případě nároku, jehož výše byla značně vyšší, než výše nároku, u nějž byl úspěšný žalobce, což má význam z hlediska uvažovaných tarifních hodnot. Při porovnání výše žalovaných nároků byla žalovaná v řízení úspěšnější. Žalovaná se tak domáhá náhrady nákladů za tu část předmětu řízení, v němž byla procesně úspěšná (500 762 Kč s příslušenstvím) a vyčíslila si požadavek na celkovou náhradu včetně daně z přidané hodnoty ve výši 129 107 Kč. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že jí přizná uvedenou celkovou částku na náhradě nákladů řízení. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že se s rozhodnutím soudu prvního stupně v žalovanou napadeném výroku VI. zcela ztotožňuje. Jím uplatněné nároky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění jsou nároky na náhradu za nemajetkovou újmu, u nichž rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění splňuje podmínky aplikace § 136 o. s. ř. Výše závisí na znaleckém posudku či úvaze soudu, pročež je na místě aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. V případě nároku na bolestné je třeba procesní úspěch žalobce, který byl v základu nároku úspěšný, hodnotit jako celý úspěch. V případě nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobce neuspěl co do základu nároku a žalovaná tak byla v tomto případě zcela úspěšná. Při porovnání obou úspěchů vychází rovnocenný procesní úspěch obou účastníků, neboť oba účastníci uspěli ve 100 % jednotlivých dílčích nároků. Občanský soudní řád nepočítá s tím, že by při částečném úspěchu měl výrok rozhodnutí soudu obsahovat dva nákladové výroky ve vztahu k oběma částečně úspěšným stranám. Není pravdou, že žalovaná byla úspěšnější z pohledu celkové výše žalovaných nároků, když dle judikatury Nejvyššího soudu má být při určení tarifních hodnot jednotlivých žalovaných nároků z titulu peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, vycházeno z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, u každého z uvedených dílčích nároků. V daném případě tak výše jednotlivých nároků pro výpočet nákladů řízení není relevantní, když odměna advokáta se nevypočítává z přisouzené částky. Z uvedených důvodů žalobce navrhl potvrzení napadeného výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 5. Podle ustanovení § 207 odst. 2 věta první o. s. ř. platí, že dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal jím podané odvolání zpět, odvolací soud postupoval podle citovaného zákonného ustanovení a odvolací řízení vedené o odvolání tohoto účastníka zastavil (výrok I.). 7. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalované, přičemž po zjištění, že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř“), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 věta první a § 212a odst. 6 o. s. ř., přezkoumal bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) napadený výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že toto odvolání je nedůvodné. 8. Soud prvního stupně napadeným výrokem VI. rozsudku rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. K odůvodnění uvedl, že co do bolestného by měl žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění závisela na znaleckém posudku i úvaze soudu. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění, dovodil, že žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný byl neúspěšný již v základu nároku. Jelikož v řízení byly uplatněny dva samostatné nároky a každý z účastníků měl právo na náhradu nákladů ve vztahu k jednomu z těchto dvou nároků, rozhodl o nákladech podle § 142 odst. 2 o. s. ř. 9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostních práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. 10. Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, přestože soud prvního stupně do odůvodnění úvah o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky nepromítl konkrétní výši tarifních hodnot jednotlivých dílčích nároků, jež představují tzv. objektivní kumulaci nároků, a jejich vzájemný poměr. 11. S ohledem na citovanou aktuální judikaturu dovolacího soudu je v souzené věci, kdy bylo rozhodováno o nároku na náhradu bolestného a nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, které spadají do kategorie nároků podle § 2958 o. z. z titulu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, třeba každý z těchto dílčích nároků z hlediska tarifní hodnoty ocenit jako zásah do osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen:„ AT“) částkou 50 000 Kč. Z uvedeného současně plyne, že tarifní hodnoty obou předmětných dílčích nároků pro účely výpočtu odměny advokáta za zastupování účastníka řízení jsou stejné bez ohledu na to, jaká je výše nároků uplatněná žalujícím účastníkem a ve výsledku přiznaná soudem. 12. Jestliže soudem prvního stupně byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky učiněn (správný) závěr o úplném procesním úspěchu žalobce ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. v základu nároku na bolestné, jehož výše byla následně urče