44 CO 30/2023-30 — Krajský soud v Brně

1. Nadepsaným usnesením soud prvního stupně ke zpětvzetí žaloby zastavil řízení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 20 093,80 Kč k rukám jejich advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, (výrok II.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč po právní moci usnesení s výzvou žalobcům ke sdělení platebních údajů k vrácení poplatku (výrok III.) 2. Proti výroku II. tohoto usnesení podali žalobci odvolání s tím, že jim měla být náhrada odměny a k tomu příslušející paušální náhrada hotových výdajů přiznána nejen za tři úkony právní služby (převzetí výzvy a příprava, sepis a podání žaloby, zpětvzetí žaloby), nýbrž i za čtvrtý úkon, spočívající ve vyjádření žalobců k výzvě soudu ze dne [datum]. Navrhli proto změnu usnesení soudu v napadeném výroku tak, že jim bude přiznána náhrada odměny i za uvedený úkon právní služby. 3. Žalovaný se k odvolání žalobců nevyjádřil. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen„ o. s. ř“), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 věta první a § 212a odst. 6 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení a řízení jemu předcházející (bez nařízení jednání § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné. 5. Předmětem řízení je návrh žalobců na určení neexistence soudcovského zástavního práva zřízeného na jejich nemovitosti ve prospěch žalovaného. Soud prvního stupně řízení zastavil ke zpětvzetí žaloby a napadeným výrokem II. žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, neboť ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, a to ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. za dvakrát tři úkony právní služby á 2 480 Kč za úkon – převzetí věci a příprava, podání žaloby a zpětvzetí žaloby – podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) ve spojení s § 7 bod 5. AT, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 AT a s § 12 odst. 4 AT za společné zastupování dvou osob. K tomu dále přiznal tři paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT, ve výši 300 Kč za úkon, tj. 900 Kč, vše zvýšeno o DPH 21 % ve výši 3 313,80 Kč a náhradu za nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku (§ 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.) ve výši 1 000 Kč, celkem tedy částku 20 093,80 Kč. Námitku žalovaného, že by v daném případě neměl být aplikován § 142a o. s. ř. pro absenci předžalobní výzvy ke smírnému vyřešení věci, soud prvního stupně neakceptoval, když v dané věci nejde o žalobu na plnění a kdy pochybení žalobců nelze vzhledem k peripetiím, jimž museli v předchozích řízeních se žalovaným čelit, považovat za rozhodné. 6. Šetřením ve spise odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně před zpětvzetím žaloby přípisem ze dne [datum] a dále urgencí ze dne [datum] vyzval žalobce, aby mu zaslali repliku k vyjádření žalovaného k žalobě, případně, aby navrhli další procesní postup. Podáním ze dne [datum] žalobci k této výzvě prostřednictvím svého zástupce sdělili, že s ohledem na kroky žalovaného směřující k výmazu soudcovského zástavního práva, by v případě realizace výmazu iniciovali zastavení řízení. Po výmazu soudcovského zástavního práva žalobci následně přikročili ke zpětvzetí žaloby podáním ze dne [datum]. 7. Pokud jde o úvahu soudu prvního stupně ohledně nesplnění podmínek pro odepření přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům s ohledem na absenci předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., odvolací soud předně konstatuje, že tuto považuje s přihlédnutím k uvažovaným okolnostem případu, jakož i povaze žaloby, za správnou. 8. Z hlediska výše náhrady nákladů řízení však odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že požadavek žalobců na navýšení náhrady nákladů přiznáním též náhrady nákladů za podání ze dne [datum], spočívající v replice k vyjádření žalovaného, je důvodný. Z výše uvedených zjištění je totiž zřejmé, že uvedený úkon byl učiněn jejich zástupcem k výslovné výzvě soudu; jde tedy o účelně vynaložený náklad řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že se nejedná o úkon výslovně citovaný v ustanovení § 11 AT a na jeho jednoduchou podobu, neobsahující prakticky žádný právní rozbor, má nicméně odvolací soud za to, že náhrada odměny za tento úkon by měla být v poloviční výši, tj. ve smyslu § 11 odst. 3 AT ve spojení s § 11 odst. 2 AT. Při společném zastupování obou žalobců advokátem pak mají žalobci ještě nárok na náhradu za odměnu za dva takové úkony ve snížené sazbě podle § 12 odst. 4 AT v částce 1 240 Kč (3 100 Kč /2 – 20 %), tj. v částce 2 480 Kč a k tomu 1 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh dle § 13 odst. 3 AT, když replika byla učiněna jedním společným písemným podáním zástupce žalobců, vše je dále zvýšeno o DPH 21 % ve výši 583,80 Kč, tj. celkem se jedná o navýšení v částce 3 363,80 Kč. 9. Na základě uvedených úvah proto odvolací soud napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně za použití ustanovení § 220 o. s. ř. změnil s přiznáním výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně zohledňující i náhradu odměny za repliku k vyjádření žalovaného, tj. s celkovou výší náhrady nákladů řízení v částce (20 093,80 Kč + 3363,80 Kč) 23 457,60 Kč (výrok I.). 10. V odvolacím řízení úspěšným žalobcům odvolací soud dále přiznal jako společně a nerozdílně oprávněným podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za dva společně učiněné úkony právní služby – odvolání - v částce 2 x 800 Kč (§ 11 odst. 2 písm. c) AT, snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, dle § 7 AT určeno z předmětu odvolacího řízení v částce 3 363,80 Kč, tvořícího rozdíl mezi původně přiznanou výší náhrady nákladů řízení 20 093,80 Kč a v odvolání přiznanou výší náhrady nákladů řízení 23 457,60 Kč), tj. částku 1 600 Kč a jeden režijní paušál hotových výloh v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), vše zvýšeno o 21 % DPH v částce 399 Kč, celkem tedy 2 299 Kč (výrok II.).