44 CO 48/2023-486 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání vůči první žalované s odůvodněním, že pro vydání takového rozsudku, byť bylo vyjádření k žalobě podáno až po uplynutí stanovené lhůty, nejsou splněny podmínky vyžadované ustálenou judikaturu vyšších soudů, a to s ohledem na jím vyhodnocený nikoliv pasivní či obstrukční postoj žalované 1. k podané žalobě a obsah žaloby. 2. Soud prvního stupně o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání rozhodoval opakovaně, přičemž jeho předchozí zamítavé rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo k odvolání žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu nesprávného posouzení včasnosti podání vyjádření k žalobě ze strany prvního žalovaného a za účelem posouzení dalších okolností podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, jimiž se soud prvního stupně dosud nezabýval. 3. V pořadí druhé shora označené zamítavé usnesení soudu prvního stupně napadla žalobkyně opětovně odvoláním. Odkazuje na předchozí zrušující usnesení odvolacího soudu, v němž bylo konstatováno formální splnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání s ohledem na v soudem stanovené lhůtě nezaslané vyjádření k žalobě ze strany žalované 1. V odporu této žalované není uveden žádný věcný argument na její obranu, ani to, zda nárok uznává či nikoliv. První žalovaná se ve stanovené lhůtě nikterak nevyjádřila, ani neuvedla, jaký vážný důvod jí ve vyjádření bránil. Judikatura Ústavního soudu, na niž soud prvního stupně odkazuje, není relevantní pro dané řízení, neboť se nezabývá danou procesní situací, kdy se první žalovaná nikterak nevyjádřila k žalobě ve stanovené lhůtě, nýbrž situací, kdy se žalovaný sice včas vyjádřil, avšak řeší se, zda se vyjádřil dostatečně kvalifikovaně, dále situací, kdy se sice žalovaný nevyjádřil včas, avšak stalo se to z omluvitelného důvodu, či závěry Ústavního soudu vykládá v neprospěch návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv naopak vyznívají ve prospěch vydání rozsudku pro uznání. V daném případě, kdy se žalovaná 1. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ustanovení § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. ukládá soudu závazný procesní postup (nikoliv oprávnění) rozhodnout rozsudkem pro uznání, což je výklad souladný se závěry judikatury vyšších soudů, kterou žalobkyně cituje. Vydání rozsudku pro uznání za situace, kdy se soudy pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené podmínky výzvy podle § 114b o. s. ř. nelze považovat za výraz přepjatého formalismu. Nevydání rozsudku pro uznání za této situace by sloužilo důvodné námitce nedostatku spravedlivého procesu z pozice druhé strany v řízení, jako procesu nepředvídatelného a svévolného. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaný později uplatněnému nároku oponoval i přesto, že se tak stalo dříve, než soud rozhodl o rozsudku pro uznání. Dle žalobkyní citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1635/2018 fikce uznání nenastane jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, který alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené k vyjádření, případně šlo o natolik závažný důvod, který mu zabránil v tom, aby jej v uvedené lhůtě soudu sdělil. Soud prvního stupně také dospěl k nesprávnému skutkového zjištění, uvedl-li v bodě 22. odůvodnění, že pouze žaloba a skutková tvrzení tam uvedená údajně nebyla dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání. Podle žalobkyně jí podaná sedmistránková žaloba včetně příloh z [datum] s doplněním z [datum], které soud prvního stupně zcela pomíjí, byly dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně přesně vymezila výši vzniklé škody se seznamem a hodnotou poškozených věcí, skutkové okolnosti vzniku škody, porušení konkrétních právních povinností žalovanými 1. až 4. a příčinnou souvislost mezi jednáním jednotlivých žalovaných a vzniklou škodou. Ostatně k témuž přesvědčení dospěl [název soudu], vydal-li dne [datum] platební rozkaz, jímž žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení buď změnil tak, že vydá rozsudek pro uznání, jímž uloží 1. žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 252 205 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, aby zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná 1. v obsáhlém vyjádření k odvolání označila napadené usnesení za správné a odvolání za nedůvodné. Shoduje se se závěry soudu prvního stupně, podle nichž by bylo porušením ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a přístupu k soudu, kdyby soud vydal ve věci rozsudek pro uznání na základě formální fikce uznání nároku, aniž by zohlednil fakt, že k podání vyjádření došlo pouhý den po uplynutí stanovené lhůty. Mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. by představovala formalistický přístup neodpovídající nálezové judikatuře Ústavního soudu, kdy fikce uznání je sankcí za procesní obstrukce, resp. celkovou pasivitu žalovaného, nikoliv v případě, kdy účastník projevil nesouhlas se žalobou a zájem účastnit se projednávání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměru ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Obecné soudy musí postupovat při posuzování podmínek pro vydání rozsudku pro uznání velmi uvážlivě. Zvážit, zda se ze strany žalovaného nejedná o procesní obstrukce či celkovou pasivitu, zda by vydáním rozsudku pro uznání nedošlo k mechanické aplikaci příslušných zákonných ustanovení v rozporu s právem na spravedlivý proces. Účastníkům musí být vytvořen prostor pro účinné uplatnění námitek a argumentů. Žalovaná 1. projevila nesouhlas se žalobou podáním odporu v krátké době po obdržení platebního rozkazu, v němž rovněž projevila vůli odpor odůvodnit v rámci vyjádření ve věci, což učinila vyjádřením [datum], doručeným jediný den po lhůtě stanovené soudem. První žalovaná projevuje po celou dobu včasnými reakcemi na výzvy soudu či nahlížením do spisu svůj zájem bránit se žalobě, účastnit se projednávaní věci a vyřešení sporu bez záměrného zdržování a oddalování, jejím jednáním nedošlo k průtahům v řízení. Souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba a v ní uvedená skutková tvrzení nebyla dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání. Nedostatečnost a neúplnost žaloby prokazuje postup soudu v řízení, např. vydaným usnesením [název soudu] ze [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], nebo postupem, kdy byla žalobci při prvním jednání ve věci dne [datum] uložena povinnost dle § 118 a), b) a c) o. s. ř. doplnit ve lhůtě 30 dnů skutková tvrzení a důkazy s ohledem na zjištěné obsahy dosavadních listin. Ani doplnění žaloby z [datum] nepřineslo žádná taková skutková tvrzení, která by žalobu kvalitativně povýšila na úroveň, aby mohlo být rozhodnuto platebním rozkazem spojeným s výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a na základě kterých by mohlo být možné dospět k jednoznačnému závěru o odpovědnosti 1. žalované za vzniklou škodu. Podle judikatury musí být dána pro potřeby učinění kvalifikované výzvy s platebním rozkazem vyšší kvalita žalobních skutkových tvrzení na úrovni vylíčení všech rozhodných skutečností a vyhovovat nárokům podle § 172 odst. 1 o. s. ř. Uplatněné právo musí vyplývat ze skutečností uvedených v žalobě, což nastává pouze tehdy, jestliže právní posouzení v žalobě vylíčených rozhodujících skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobní návrh je po právu, z žalobních tvrzení nesmí vyplývat jakákoliv okolnost zpochybňující důvodnost uplatněného nároku. Žalovaná 1. při zohlednění uvedených východisek má za to, že nenastala fikce uznání nároku a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání jednak 1) pro absenci popisu příčiny vzniku škody v podobě porušení povinnosti či konkrétní provozní činnosti, 2) proto, že žalobce popisuje dvě stavby s různými objednateli bez specifikace, která je příčinou škody, 3) pro absenci popisu konkrétní činnosti jako příčiny vzniku škody, 4) proto, že žalovaná 1. nevystupovala ve věci jako stavební podnikatel, ale jako mandatář 4. žalovaného a pro něj zajistila od 2. žalovaného provedení stavebních prací, 5) proto, že odpovědnost za škodu podle § 420a obč. zák. stíhá osobu fakticky provádějící činnost, což podle žaloby nebyla žalovaná 1., 6) proto, že žalobkyně sice stanovila výši škody, současně žádá o její určení znaleckým posudkem, čímž své vyčíslení zpochybňuje, 7) proto, že žaloba neobsahuje tvrzení zakládající solidární odpovědnost žalovaných, 8) proto, že výzva ve výroku II. platebního rozkazu a poučení vztažené k výzvě není určitá, neboť není adresována konkrétnímu žalovanému, ani všem žalovaným, nýbrž pouze„ žalovanému“, nemůže mít tak za následek fikci uznání nároku žalovanou 1., a konečně 9) proto, že žalobce též není aktivně věcně legitimován, když u postupitele pohledávky uplatněné žalobcem nemohl být učiněn závěr o tom, že byl vlastníkem věcí poškozených š