47 CO 119/2020-636 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 85 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení: žalovanému ve výši 123 495 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok) a České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov ve výši 5 621 Kč taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že k zadání vypracování znaleckého posudku soudem prvního stupně nedošlo, přestože odvolací soud k tomu dal pokyn ve svém zrušovacím usnesení a soud prvního stupně byl jeho právním názorem vázán ve smyslu § 221 odst. 1 o. s. ř. Zásadní otázkou v řízení tak zůstává, jaké konkrétní skutečnosti vedly k tomu, že žalovaný nebyl schopen dodat své dílo řádně a včas. Není jasné, jak soud dospěl k tomu, že výsledná doba plnění díla byla naprosto nepřiměřená, a současně tvrdit, že vzhledem ke konkrétním okolnostem vznikla mezi smluvními stranami obchodní zvyklost formou dodatků opakovaně prodlužovat dobu plnění zhotovitele. Žalobce má za to, že jednak mezi smluvními stranami žádná taková obchodní zvyklost neexistovala, a i kdyby existovala, měla být soudem náležitě identifikována a popsána a následně přesně aplikována na daný případ. Pokud by se tak stalo, musel by soud dojít ke zcela opačnému závěru. [příjmení] otázkou řízení zůstává, zda se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu smlouvy o dílo ze dne [datum], resp. ve smyslu článku 6 obchodních podmínek, respektive zda žalovanému vznikl nárok, aby s ním žalobce uzavřel další dodatek smlouvy o prodloužení termínu dodání díla v důsledku změny předmětu dokumentace z důvodů nepředvídatelných překážek neležících na straně zhotovitele. Žalovaný velmi dobře věděl, jaké překážky a komplikace mohou při plnění smlouvy nastat, zejména majetkoprávní komplikace, nesouhlasy vlastníků dotčených nemovitostí, nesouhlasy obce či zdlouhavé procesy stavebně-územních řízení, a tak je lze jen stěží považovat za„ nepředvídatelné okolnosti“ při provádění díla, neboť se s nimi při podobných projektech žalovaný setkává soustavně. Ani případné porušení povinnosti žalobce uzavřít další dodatek nemohlo být objektivní překážkou bránící žalovanému v plnění díla. V řízení nebyla prokázána žádost žalovaného o další prodloužení lhůty k dodání díla, neboť ani jedna z emailových komunikací účastníků ze dne [datum] a [datum] neobsahuje text, z něhož by se dalo usoudit, že zhotovitel z konkrétních důvodů žádá objednatele o uzavření dalšího dodatku s konkrétním termínem prodloužení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaný k odvolání uvedl, že odvolací soud nestanovil soudu prvního stupně povinnost vyhotovit znalecký posudek, ale ve svém usnesení pouze uvedl, že soud zváží zpracování znaleckého posudku. Soud prvního stupně se pak v 7. odstavci napadeného rozsudku dostatečně vypořádal s tím, proč nebylo nutné posudek vyhotovit. Ve velké většině projektů, které žalovaný pro žalobce dříve zpracovával, bylo třeba uzavřít asi tři až pět dodatků ke smlouvám, které posunovaly termíny zhotovení díla a způsob řešení zadaného úkolu v dokumentaci. Dobu zhotovení projektu čtyři až šest let z důvodu dořešení majetkoprávních vztahů k dotčeným pozemkům, zdlouhavému veřejnoprávnímu projednávání stavby nebo z podobných důvodů, je třeba považovat za naprosto běžnou. Žalovaný proto legitimně očekával, že i v tomto případě, kdy prodlení nezpůsobil, bude jako v ostatních případech uzavřen termínový dodatek smlouvy. K tomu odkazuje na ujednání článku 4.3 obchodních podmínek. Žalovaný jako odborník skutečně předpokládal překážky v provádění díla a z toho důvodu odsouhlasil smlouvu a obchodní podmínky, které zpracoval žalobce, vědom si, že zohledňují případné nejčastější obtíže s realizací díla (článek 4.3, 4.7 a 6 obchodních podmínek). Žalovaný v souladu s metodikou informoval žalobce o neprůchodnosti navrženého řešení kvůli majitelům některých pozemků a požádal ho o rozhodnutí, jak bude vzniklou situaci řešit. O tom probíhala mezi účastníky i ústní komunikace, žádost o 3. dodatek smlouvy byla vyhotovena již [datum]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 4. Proti rozsudku, pouze proto II. výroku o náhradě nákladů řízení, podal odvolání i žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil jeden úkon právní služby jeho zástupce podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně náhrady hotových výdajů s ním souvisejících a DPH, jízdné předešlého advokáta žalovaného na jednání a jím promeškaný čas strávený cestou podle § 14 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (k tomu doložil technický průkaz použitého vozidla) a jízdné, stravné, nocležné a ušlý zisk jednatele žalované společnosti v souvislosti s jeho účastí u jednání soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení o 155 614 Kč více, než mu přiznal soud prvního stupně. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, podle níž měl žalovaný zpracovat pro žalobce projektovou dokumentaci na stavbu [obec], [ulice] Chřibský, vNN, žalobce se zavázal zaplatit žalovanému dohodnutou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal provést dílo do [datum]. Přestože dodatky [číslo] [číslo] byla lhůta prodloužena do [datum], žalovaný dílo řádně předal až [datum], tedy s prodlením 386 dní. Žalobce vyúčtoval penalizační fakturou [číslo] splatnou dne [datum], žalovanému smluvní pokutu sjednanou v článku 9.1 obchodních podmínek ve výši 85 000 Kč (0,5 % z fakturované ceny dokumentace za každý den prodlení, nejvíce 50 % za fakturované ceny dokumentace). Žalovaný přes upomínky dosud dluh neuhradil. Žalovaný k žalobě uvedl, že dílo spočívalo nejen ve vypracování dokumentace ale i ve získání územního rozhodnutí pro stavbu. Podle článku 6 obchodních podmínek, dojde-li ke změně předmětu dokumentace nebo ke změně rozsahu dokumentace byly strany povinny písemně se dohodnout na odpovídající změně předmětu dokumentace, doby a ceny plnění formou dodatku smlouvy. Podle článku 4.3 obchodních podmínek, pokud rozšíření nebo změna dokumentace vyvolá prodloužení termínu plnění, nebude prodlení bráno jako porušení smlouvy. Po uzavření dodatku [číslo] žalovaný zjistil, že dílo nebude možné dokončit do [datum] z důvodu, že vlastníci objektů [adresa] a [adresa] odmítli původně dohodnutý způsob napojení a chtěli připojení podzemními kabely. Řízení u stavebního úřadu se pak protáhlo z důvodu odvolání jednoho z účastníků řízení, což žalovaný nemohl ovlivnit. Ve smyslu článku 6 a 4.3 smlouvy se žalovaný nedostal do prodlení se zhotovením díla a žalobci nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Soud prvního stupně nejprve ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 14 C 281/2015-240, jímž žalobě zcela vyhověl a žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady řízení. V odůvodnění uvedl, že mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti byla uzavřena smlouva o dílo podle obchodního zákoníku (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku). Žalobce prokázal, že žalovaný se ocitl 386 dní v prodlení se zhotovením díla, že účastníci si pro tento případ sjednali smluvní pokutu. Žalobce vyúčtoval žalovanému pokutu v souladu se smlouvou ve výši 85 000 Kč (limitovaná výše pokuty) a žalovaný se ocitl s jejím zaplacením v prodlení následující den po splatnosti vystavené faktury ([datum]). [ulice] zákoník v § 300 uvádí, že ani okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že vymezení okolností vylučující odpovědnost podle § 374 obchodního zákoníku se blíží charakteristice tzv. vyšší moci (událost zcela nepředvídatelná a nezávislá na vůli dlužníka a objektivně nepřekonatelná), je obrana žalované společnosti nedůvodná. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 11. 2018, č. j. 47 Co 177/2017, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ustanovení § 300 obchodního zákoníku není kogentní povahy, účastníci se od něj ve smlouvě odchýlili a upravili si, za jakých okolností není žalovaný v prodlení s dokončením díla. Žalovaný pak v průběhu řízení před soudem prvníh