49 CO 25/2022-681 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 41.815 Kč, úroky z prodlení z 41.815 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci (výrok I.), a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 81.690 Kč, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci (výrok II.). 2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalovaný, který jako zaměstnanec žalobce na pracovní pozici řidiče nákladní přepravy, dne [datum] společně se spoluzaměstnancem [jméno] [příjmení] přepravoval zboží nákladním vozidlem [registrační značka] [anonymizováno] [číslo], v rozporu s pokyny zaměstnavatele neprovedl potřebné úkony směřující k zajištění vozidla před nelegálním vniknutím cizích osob do nákladového prostoru a ke zjištění jejich případné přítomnosti ve vozidle a přes podezření, že tyto osoby se ve voze nacházejí, při kontrole prováděné francouzskými úřady dne [datum] netrval na kontrole nákladního prostoru; následně při kontrole vozidla v přístavu Dunkerque úředníky britského imigračního úřadu bylo v nákladním prostoru vozidla nalezeno šest nelegálních imigrantů, v důsledku čehož byla britským imigračním úřadem žalobci uložena pokuta v celkové výši 2.400 GBP, přičemž v rozhodnutí britského imigračního orgánu o uložení pokuty je konstatováno, že řidič dostatečně nezabezpečil vozidlo, nevyplnil kompletní protokol o kontrole vozidla a nezajistil celní lanko. Následkem porušení pracovních povinností žalovaného a dalšího zaměstnance [jméno] [příjmení] tak žalobci zaplacením pokuty vznikla škoda v celkové výši 83.630 Kč, na níž se podle žalobce podíleli žalovaný a [jméno] [příjmení] rovným dílem; žalobce proto po žalovaném požadoval zaplacení částky 41.815 Kč jako náhradu takto vzniklé škody v rozsahu jedné poloviny. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř. odvolání, jímž rozhodnutí napadal v celém rozsahu. 4. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně vypořádání těchto nároků vyplývajících z pracovněprávního vztahu účastníků založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] dohodu o předmětu řízení a navrhli, aby ji soud schválil formou soudního smíru. 5. Podle § 99 odst. 1 věty první o.s.ř. platí, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 věta první o.s.ř.). Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení (může se týkat i právního vztahu, který nebyl předmětem řízení), vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které jsou předmětem řízení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z [datum], Cpj [číslo], R 16/1987). 6. V posuzované věci je předmětem řízení náhrady škody, kterou měl žalovaný jako zaměstnanec způsobit žalobci jako zaměstnavateli porušením svých pracovních povinností v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Jedná se tedy o nárok z pracovněprávního vztahu mezi účastníky, jehož povaha nevylučuje, aby účastníci řízení skončili soudním smírem. Obsah účastníky uzavřeného smíru též neodporuje žádnému kogentnímu právnímu ustanovení. 7. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 2 a § 99 odst. 2 věty první o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že účastníky uzavřený smír schválil, a to včetně dohody účastníků o nákladech řízení.