54 CO 41/2023-85 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci zaplatila částku 24 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 490 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále na náhradě nákladů řízení částku 20 829,50 Kč (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] spotřebitelskou kupní smlouvu, kterou žalobce (jako spotřebitel) koupil od žalované (jako podnikatelky) za kupní cenu 24 490 Kč počítač skládající se ze součástí specifikovaných na faktuře [číslo] (včetně monitoru a software), že žalovaná pro žalobce provedla montáž počítače, jeho konfiguraci a testování, že žalobce během záruční doby opakovaně (jmenovitě ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) u žalované reklamoval vady tohoto počítače a že v rámci poslední reklamace (tj. dne [datum]) požadoval odstoupení od smlouvy a vrácení kupní ceny. Za prokázané přitom vzal, že se u počítače dodaného žalovanou opakovaně vyskytly vady součástek, bez nichž jej žalobce nemohl užívat. Konkrétně se jednalo o nefunkční HDD (tj. plotnový pevný disk) - dvakrát, SSD (tj. polovodičový disk), [příjmení] (tj. operační paměť) a CPU (tj. centrální procesor). Uzavřel, že žalobce oprávněně od kupní smlouvy odstoupil (dle § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. z.“), přičemž odstoupením došlo k zániku závazku z kupní smlouvy od počátku (dle § 2004 odst. 1 o. z.) a žalobci náleželo právo (dle § 2993 o. z.) žádat od žalované vrácení kupní ceny. S námitkou žalované, že žalobce u ní zakoupil toliko dílčí komponenty a jen ty mohl reklamovat, se vypořádal tak, že pokud žalovaná umožnuje zákazníkům (jako jednu ze tří cest k „ perfektnímu stroji“ deklarovaných na jejích webových stránkách) počítačovou sestavu podle jejich potřeb a preferencí doupravit, pak předmětem koupě a následné dodávky je vždy kompletní počítač. Jde-li o žalobci přiznané úroky z prodlení, konstatoval, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu tím, že ani po předžalobní výzvě doručené jí do datové schránky žalobci kupní cenu nevrátila. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“) s tím, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalovaná. Namítla, že žalobce byl při nákupu srozuměn s tím, že nezakupuje počítačovou sestavu jako celek, ale návrh počítačové sestavy. Zdůraznila rovněž, že monitor vybraný žalobcem byl na daňový doklad přidán jako„ další produkt“ a že služba spočívající ve složení a otestování počítačové sestavy byla žalobci poskytnuta zdarma a nikdy nebyla reklamována. O zájmu žalobce o koupi jí„ vytvořené sestavy“ podle ní hovoří i fakt, že výběr počítače byl žalobcem uskutečněn v kategorii„ CZC.PC“ a nikoli v kategorii„ Počítače“. Neztotožnila se ani s výkladem prvostupňového soudu založeném na sloganu„ 3 cesty k perfektnímu stroji“ obsaženém na jejích webových stránkách, který sama vyložila tak, že jím zákazníkům dává volnost výběru tím, že si mohou sestavit počítač dle svých preferencí. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, případě jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení zpět soudu prvního stupně. 4. Žalobce se s napadeným rozsudkem, který označil za správný a řádně a pečlivě odůvodněný, zcela ztotožnil. Dále poukázal na to, že žalovaná v rámci reklamace posuzovala vždy počítačovou sestavu jako celek, a nikoliv její jednotlivé komponenty. Uvedl též, že si od žalované koupil jednu věc v „ jedné krabici“, a to počítač sestavený a otestovaný žalovanou. Snahu žalované vyhnout se argumentací, že předmětem kupní smlouvy byly jednotlivé počítačové komponenty, odpovědnosti za vady měl za praktiku zkracující práva spotřebitele, a tedy zakázanou ustanovením § 1813 o. z. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 á contrario o. s. ř.), že ho žalovaná z pozice účastnice řízení (§ 90 o. s. ř.) podala jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacího důvodu (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k dále uvedeným závěrům. 6. Na jednání konaném před odvolacím soudem dne [datum] žalovaná setrvala na podaném odvolání a uvedla, že v tomto konkrétním případě nebyl žalobcem zakoupen počítač jako celek, nýbrž pouze jeho jednotlivé komponenty, jelikož využil třetí z nabízených možností a zvolil si základní sestavu počítače předvybranou žalovanou a poté si sám vybral z nabízených komponent. Jako výhodu tohoto postupu (oproti nákupu v sekci nazvané„ Komponenty“) označila garanci, že se jednotlivé„ přednastavené“ komponenty hodí k vybranému typu počítače. Žalobce neustoupil od podané žaloby, přičemž nad rámec svých písemných podání zmínil analogii s prodejem automobilů, kde si zákazník rovněž může vybrat některé prvky podle svých představ, což ale podle něj neznamená, že by nemohl reklamovat automobil jako celek. Upozornil rovněž, že soud by měl přijmout výklad příznivý pro spotřebitele. Co se počátku prodlení žalované týče, sdělil, že úroky z prodlení požaduje od [datum], a to na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 7. Předně je třeba konstatovat, že odvolací soud nepovažuje za nutné znovu reprodukovat obsah podání účastníků či podrobně popisovat předchozí průběh řízení. Prvostupňový soud totiž v napadeném rozsudku řádně zrekapituloval jak obsah žaloby (viz odst. 1. jeho odůvodnění), tak i protiargumentaci strany žalované (viz odst. 2. jeho odůvodnění). Dále je možno předeslat, že si soud prvního stupně opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech věci a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Odvolací soud se potom bez výhrad ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, jak jsou popsána v odstavcích 3. a 4. odůvodnění jeho rozsudku (na které pro stručnost odkazuje). Žalovaná ostatně ani nenamítala, že prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním či že jím zjištěný skutkový stav nemůže obstát. Neztotožnila se jen s jeho právním posouzením věci. Nadto je skutkový stav účastníkům, jak je dostatečně patrné z jejich písemných podání, dobře znám. 8. [ulice] (a v podstatě jedinou) námitkou žalované je tvrzení, že předmětem koupě nebyla počítačová sestava, ale soubor jednotlivých počítačových komponentů, které byly žalovanou toliko„ předsestaveny“. Tuto argumentaci považuje odvolací soud za vnitřně rozpornou a nelogickou. 9. Komentářová literatura (viz [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. [číslo], marg. [číslo]) osobní počítač uvádí jako příklad věci složité (res composita) a dodává, že začleněním do celku součást ztrácí svou individualitu (volant, kolo osobního automobilu, harddisk počítače, rypadlo jeřábu) a získává individualitu celku (věci složité). Má-li spojením původně samostatných věcí vzniknout věc nová (popřípadě má-li jedna z těchto věcí zaniknout jako přírůstek), je třeba, aby původní věci byly nadále ve vztazích k okolí jako jediný celek; tomuto požadavku odporuje stav, kdy původní věci si zachovávají samostatné funkce a vnější vztahy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98, publikovaný v Právních rozhledech [číslo]). Jinak řečeno – dokud spojení trvá, hledí se na celek jako na věc jedinou (viz [jméno], K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy [číslo]). 10. Spojením do počítačové sestavy (označovaným žalovanou jako„ předsestavení“) přestaly jednotlivé počítačové komponenty (které ostatně samy jsou složeny z velkého množství součástí) jako samostatné věci v právním slova smyslu existovat (ztratily samostatnost). Dodána tak mohla být jen počítačová sestava jako hmotná movitá věc a dokud spojení trvá, je na ni (jako celek) třeba hledět jako na věc jedinou. O tom, že žalobci byla dodána funkční sestava osobního počítače, svědčí i daňový doklad žalované [číslo] (čtený bez námitek na jednání prvostupňového soudu konaném dne [datum]), který jako jednu z položek uvádí konfiguraci a testování PC. To, že tuto službu žalovaná v rámci své obchodní politiky žalobci poskytla zdarma, na tomto závěru nemění ničeho. V neposlední řadě lze poukázat na to, že sama žalovaná v zázna