59 CO 239/2022-163 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozhodl tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 7.000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum] do [datum] a dále pro období od [datum] do [datum] částkou 6.000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (I.), nedoplatek výživného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 123.600 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (II.), řízení o zvýšení výživného žalovaného vůči žalobkyni pro období od [datum] do budoucna se zastavuje (III.), vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovená rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 3. 2015, č. j. P 41/2014-576, se počínaje dnem [datum] do budoucna zrušuje (V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (VI.). 2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že nárok žalobkyně je nárokem zletilého dítěte, které do [datum] nebylo schopno se samo živit z důvodu studia na vysoké škole, tedy soustavné přípravy na budoucí povolání. Nutno podotknout, že žalobkyni svědčí právo na shodnou životní úroveň jako rodiče, tedy žalovaného. Při stanovení výživného je v souladu s ustanovením § 913 o. z. třeba přihlédnout ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům jak oprávněného, tak povinného. Soud nemá pochyb o tom, že se žalobkyně v době do [datum] řádně soustavným studiem připravovala na budoucí povolání, což doložila jak diplomem o získání bakalářského titulu, tak potvrzením o studiu na Mendelově univerzitě v [obec]. V obecné rovině lze konstatovat, že je notorietou skutečnost vzniku zvýšených výdajů studenta při studiu na vysoké škole. Tvrzené a prokázané výdaje v rozmezí částky [číslo] až 10.000 Kč měsíčně proto shledává soud zcela přiměřenými, a to i z toho důvodu, že žalobkyně usilovala o získání vysokoškolského vzdělání studiem soukromé školy, když na státní nebyla přijata. Žalobkyně osvědčila snížené studijní předpoklady (viz zpráva pedagogicko-psychologické poradny a přijatá doporučení), proto využití možnosti získat vzdělání na soukromé vysoké škole nelze než hodnotit kladně. Tento závěr obstojí také při zohlednění původu vzdělání samotného žalovaného, který v souvislosti se získáním vysokoškolského vzdělání rovněž u soukromého subjektu, vynaložil souhrnnou částku 154.000 Kč, z čehož v období let 2015 2018 za bakalářský studijní program uhradil 57.000 Kč, za navazující magisterský program pak v letech 2018 2020 uhradil 97.000 Kč. Od poslední úpravy výživného v roce 2015 uplynulo již 7 let a za tu dobu se potřeby žalované prokazatelně změnily. S ohledem na věk žalobkyně a její zvýšené potřeby spojené se studiem na vysoké škole v [obec], ať už v souvislosti s ubytováním, či poplatkem za studium, či běžnými potřebami jako je jídlo, hygienické potřeby, ošacení, doprava či občasné pořízení léků, příp. prostředků na trávení volného času, nemůže být posledně stanovena částka výživného ve výši 3.600 Kč dostačující. 3. Skutečnost, že žalobkyně studovala šest semestrů na soukromé vysoké škole, kde hradila poplatek za studium jednotlivých semestrů v rozmezí částek 18.900 Kč – 19.837 Kč, tedy měsíční náklad ve výši 3.780 Kč – 3.967,40 Kč, nemůže, jak již shora rozvedeno, být k tíži žalobkyně. Žalobkyně se tímto svým studiem snažila zajistit lepší uplatnění na trhu práce, přičemž soukromá škola zajišťovala lepší podmínky pro studium, a to včetně individuálnějšího přístupu. V dané souvislosti je tedy nutno zohlednit zájem dítěte na dosažení vyšší kvalifikace, které úspěšně dosáhla. 4. Žalovaný v rozhodném období dosahoval průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti a vypláceného invalidního důchodu v roce 2019 ve výši 24.968 Kč, v roce 2020 ve výši 27.005 Kč a v roce 2021 pak ve výši 26.947,50 Kč, nadto nelze přehlédnout fakt, že si během rozhodného období v roce 2019 pořídil nový automobil a za dané období byl schopen vytvářet úspory, když ke dni [datum] činily disponibilní finanční prostředky na jeho účtu 869.330,53 Kč. Pokud pak tyto finanční prostředky před meritorním rozhodnutím věci zcela použil na splnění povinnosti z titulu náhrady škody, kterou však dle závěrů soudů zavinil, nelze takový fakt přičíst v neprospěch žalované, jako osoby na žalovaném výživou odkázané. Vyživovací povinnost je přednostním právem a v době splnění předmětné platební povinnosti si žalovaný byl a musel být plně vědom reálné možnosti zvýšení výživného. Ve prospěch žalovaného nutno přičítat skutečnost, že dosud svou vyživovací povinnost k žalobkyni plnil řádně, nadto má vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Matka žalobkyně dosahuje průměrného příjmu cca 39.000 Kč, mimo vyživovací povinnost k žalobkyni, má také vyživovací povinnost k nezletilému synovi, na kterého od října 2021 hradí výživné ve výši 5.500 Kč (do tohoto data pak ve výměře 1.800 Kč měsíčně). 5. [příjmení] požadovaná žalobkyní je s ohledem na její potřeby, jako studentky vysoké školy v rozhodném období a zjištěné výdělkové a majetkové poměry žalovaného zcela přiměřená. Objektivně bylo prokázáno, že matka žalobkyně hradila žalobkyni náklady spojené se studiem, bydlením, stravou a celkové zaopatření žalobkyně, včetně skutečnosti, že výlučně z vlastních prostředků hradila poplatky spojené se studiem na vysoké škole. Tato, vyslechnuta jako svědkyně, potvrdila, že dceři poskytuje částku v měsíční výši 8.500 Kč a uhradila veškeré poplatky spojené se studiem na soukromé vysoké škole. Poskytovala tak žalobkyni několikanásobně vyšší výživné než-li žalovaný. Je nutno také přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně stále s matkou žila a dojížděla k ní nepravidelně, s čímž byly spojeny další náklady matky. S žalovaným, jako svým otcem, žalobkyně bližší kontakt neudržovala. 6. S ohledem na výše uvedené tak zdejší soud rozhodl v souladu se žalobním návrhem, nadto, když výše výživného, jak je soudem stanovená, je rovněž v souladu s materiálem Ministerstva spravedlnosti nazvaným„ Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ (výrok I.). 7. Ve znění výroku II. pak soud vyčíslil vzniklý nedoplatek za rozhodné období, který odpovídá souhrnné částce 123.600 Kč vypočtené tak, že za období let 2019, 2020 a šesti měsíců roku 2021 dluží po zvýšení výživného žalovaný 30 x 3.400 Kč, tj. 102.000 Kč, za posledních 6 měsíců roku 2021 a 3 měsíce roku 2022 dluží 9 x 2.400 Kč, tj. 21.600 Kč Lhůta ke splnění této platební povinnosti pak byla s přihlédnutím k aktuálním majetkovým poměrům žalovaného stanovena jako tříměsíční. 8. Výrokem IV. rozsudku pak byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ode dne [datum] do budoucna zrušena, protože žalobkyně ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, pracuje na dohodu o pracovní činnosti, tedy je plnohodnotně schopna sama se živit a vyživovací povinnost žalovaného, jakožto otce žalobkyně, odpadla. Soud proto v zájmu právní jistoty účastníků návrhu učiněnému žalovaným na zrušení výživného vyhověl. 9. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Vytýkal soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně, že na základě zjištěných příjmů otce neodpovídá stanovené výživné kritériím stanoveným tzv. doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti. Navíc vytýkal soudu I. stupně, že vycházel nikoliv z čistých příjmů žalovaného, ale z příjmu uvedených v daňovém přiznání, od níž dle názoru žalovaného je třeba odečíst daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění. 10. Žalovaný dále namítá, že soudem zjištěné poměry jak žalobkyně, tak žalovaného neodůvodňují použití horní hranice výše uvedeného rozpětí stanoveného v doporučujících tabulkách. Nelze také přehlédnout, že matka nezletilého syna [jméno], který je v péči otce, hradí na jeho výživu částku 5.500 Kč, a to z příjmu cca 39.000 Kč. 11. Žalovaný považuje za přiměřené zvýšení výživného částku 1.000 Kč. Soud I. stupně se žádným způsobem nevypořádal také s rozpory v majetkových poměrech žalobkyně, když příjmy a výdaje žalobkyně uváděny v její účastnické výpovědi ze dne [datum] nekorespondovaly s přehledem, který žalobkyně dříve zaslala soudu. V uvedeném přehledu žalobkyně tvrdila příjmy 8.600 Kč a výdaje, které tyto příjmy převyšovaly. Žádným způsobem však nevysvětlila, jak tyto převyšující náklady hradí. V rozporu s tímto přehledem pak u výslechu [datum] uváděla další příjem 5.000 Kč od matky. 12. Stejně tak nedůvěryhodná byla i svědecká výpověď matky žalobkyně, když svědkyní uváděné její výdaje 31.500 Kč přesáhly příjmy 30.000 Kč. Přitom specifikované výdaje nezahrnovaly náklady na jídlo svědkyně, odvoz odpadu, telefon, internet, pojištění domácnosti. Soud I. stupně rovněž pochybil, když nepřistupoval ke stejnému hodnocení životní úrovně u žalobkyně a žalovaného. Zatímco u žalobkyně zohlednil rovněž náklady na jídlo, oděvy, vitam