72 CO 47/2023-52 — Krajský soud v Brně

1. Výše označeným rozsudkem Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozvedl manželství účastníků uzavřené dne [datum] v kostele sv. [jméno] ve [obec] (výrok I.) a manžela zavázal nahradit manželce náklady řízení ve výši 9 629 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně manželky (výrok II.). Dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Vzhledem k aktuální rodinné situaci, kdy manželé spolu již nežijí, měl soud za to, že rozvod není v rozporu se zájem jejich nezletilých dětí. Příčinu rozvratu manželství shledal v nedostatečné komunikaci manželů. Vycházel ze zjištění, že manžel jezdil v souvislosti se změnou zaměstnání domů čím dál méně a ani to manželce nedokázal vysvětlit, naproti tomu se manželka nezajímala o problémy manžela, nevěděla o tom, že byl manžel kvůli svým zdravotním problémům hospitalizován. V září 2017 se narodil nejmladší [anonymizováno] [obec] a nejpozději v říjnu se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Důvod odstěhování manželce nevysvětlil, ona se ho na něj neptala. Navázání vztahu manžela s jinou ženou soud považoval za důsledek popsaného stavu. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 23 (evidentně věty druhé) zákona č. 292/2013 Sb. Částečně citoval usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3660/2010, komentář Zákona o zvláštních řízeních soudních z roku 2019 a uzavřel, že důvodem pro zavázání manžela k úhradě nákladů řízení je, že manžel opustil manželku krátce po porodu. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho nákladovému výroku II., podal odvolání manžel. Dle něj dospěl soud prvního stupně k nesprávnému skutkovému zjištění, že manžel opustil manželku krátce po porodu, což dovodil pouze z tvrzení manželky, přičemž manžel toto tvrzení popřel a uvedl, že se věnoval dětem a manželce pomáhal, do [obec] se vracel za účelem návštěvy dětí, dále blíže popsal způsob pomoci. Poukázal na dobrý vztah s dětmi, o čemž svědčí rozsudek o schválení dohody soudem ve věci úpravy poměrů k dětem. Ze společné domácnosti se odstěhoval po hospitalizaci v nemocnici v říjnu 2017, což bylo způsobeno nervovým vypětím z důvodu stále častějších hádek s manželkou, k odstěhování došlo postupně. Soud prvního stupně tak nevzal v úvahu celkové okolnosti případu, jak to ukládá § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, v důsledku čehož je rozhodnutí v napadené části nepřezkoumatelné. Manžel poukázal na soudem zjištěné příčiny rozvratu manželství, z nichž nevyplynulo, že by byl podíl jednoho z účastníků na rozvratu manželství výrazně vyšší. Navrhl, aby odvolací soud změnil nákladový výrok a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně tento výrok zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Manželka se k odvolání vyjádřila tak, že soud prvního stupně shledal příčinu rozvratu manželství v jednoznačně prokázaném chování manžela, který zcela nezodpovědně opustil manželku několik dnů poté, co se účastníkům narodilo třetí dítě. Příčina byla prokázána zejména výslechy obou účastníků; manžel sám přiznal, že manželku opustil a odstěhoval se krátce po narození dítěte. Tvrzení manžela, že se staral o děti i v době, kdy se odstěhoval od rodiny a finančně jí přispíval, nejsou pro hodnocení soudu týkající se naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných a přiznání náhrady nákladů manželce podstatná. V řízení bylo prokázáno, že příčiny rozvratu manželství spočívají zcela v jednání manžela. Dále z výslechu obou účastníků vyplynula existence zcela mimořádných okolností odůvodňujících přiznání náhrady nákladů řízení. Manžel se z domácnosti stěhoval v říjnu 2017, tedy krátce po narození [anonymizováno] [jméno] dne [datum], v té době již udržoval vztah se svou novou přítelkyní, což je zřejmé z toho, že oba byli zaměstnáni ve stejném zaměstnání, vztah s jinou ženou tedy udržoval v době pro manželku náročné, po celou dobu těhotenství i po porodu jí manžel evidentně lhal. Už jen z tvrzení manžela, že nijak nevysvětlil svoje odstěhování ani nesdělil, že se odstěhoval k jiné ženě, protože se ho na to manželka neptala, je evidentní, že to byl jen a pouze manžel, který rozvrat manželství způsobil. Navrhla, aby odvolací soud„ odvolání manžela zamítl“ a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti té části rozsudku soudu prvního stupně, proti níž je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, dále jen z. ř. s., § 201 o.s.ř., § 202 o.s.ř. a § 476 z.ř.s. a contrario), že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že ho manžel podal jako osoba k tomu oprávněná – účastník řízení (§ 6 odst. 1, § 375 z. ř. s., § 201 o. s. ř.), napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání manžela je důvodné. 5. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. 6. Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, co jsou ony okolnosti případu, které umožňují přiznat náhradu nákladů v řízení o rozvod manželství některému z manželů. Vycházel z dostupné judikatury a právní teorie, jíž zčásti citoval. Vyplývá z ní, že rozhodujícími jsou zjištěné příčiny rozvratu manželství, tedy zjištění, kdo se na rozvratu manželství podílel nebo alespoň výrazně více podílel, zohlednit je zapotřebí také majetkové a výdělkové poměry účastníků a sociální situaci rodičů a jejich nezletilých dětí. 7. Odvolací soud nemá důvod se odchylovat od soudem prvního stupně zmíněných ustálených závěrů soudů a právní teorie ani je rozšiřovat. Je třeba uvést, že žádný z účastníků nenavrhl opravu odůvodnění rozsudku, k čemuž je možno přistoupit v případě, kdy odůvodnění nemá podklad ve zjištění skutkového stavu. Odvolací soud proto vycházel ze soudem prvního stupně zjištěných příčin rozvratu manželství (jež ostatně obsahu spisu a dokazování odpovídají), který dospěl k závěru, že jimi byla nedostatečná vzájemná komunikace manželů. Za takové situace nelze shledat některého z manželů za viníka či alespoň„ většinového“ viníka rozpadu manželství. 8. Pokud jde o otázku poměrů účastníků, pravdou je, že se touto soud prvního stupně výslovně nezabýval. Spokojil se evidentně se zjištěním, že manžel manželku krátce po narození třetího dítěte opustil. Z obsahu spisu nicméně vyplývá, že návrh na rozvod manželství podala manželka dne [datum], který odůvodnila tím, že manželství účastníků je v situaci, kterou chce řešit rozvodem, manželé spolu nekomunikují, nevedou společnou domácnost, ze které se manžel postupně odstěhoval, od léta 2017 trvale bydlí u své přítelkyně, s níž má 2-3 letého syna. Manžel se k návrhu připojil, dle něj se ze společné domácnosti odstěhoval v říjnu 2017 po své hospitalizaci a ke své přítelkyni, s níž má [anonymizováno] [jméno], narozeného [datum], se nastěhoval až v průběhu roku 2018. V opatrovnickém rozsudku (rozsudek Okresního sudu ve [obec] ze dne 3. 10. 2022, č. j. 9 Nc 527/2022-72) je uvedeno, že manželé ukončili společné soužití koncem roku 2017 a otec se odstěhoval. Schválena byla dohoda rodičů o střídavé péči rodičů ve vztahu ke dvěma starším dětem [jméno] a [jméno], o výlučné péči matky ve vztahu k nejmladšímu dítěti [jméno] a o placení výživného, jakož i o styku otce s nezl. [jméno]. Vycházeno bylo ze závěru, že jak rodiče, tak i děti mají oba své rodiče rádi a přejí si mít zachované kontakty s nimi. Otec pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná se základem daně 371 902 Kč, měl čtyři vyživovací povinnosti a žil v domácnosti se [anonymizováno] [jméno] a svou partnerkou, matka jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] s průměrným příjmem z posledního sledovaného období 18 636 Kč, jako trenérka atletiky si přivydělávala cca 3 000 Kč měsíčně, měla tři vyživovací povinnosti. 9. Na základě takto dostupného skutkového stavu je možno učinit závěr, že v době podání návrhu na rozvod manželství účastníků a vydání rozsudku nebyly majetkové a příjmové poměry některého z rodičů ani sociální situace rodičů a nezletilých dětí zásadně lepší nebo horší. Ani tyto okolnosti proto nesvědčí pro přiznání nákladů řízení některému z manželů. 10. Soud prvního stupně zavázal manžela k úhradě nákladů řízení z důvodu opuštění manželky krátce po porodu, což otec ani nepopíral. Stejně jako fakt, že manžel navázal vztah s jinou ženou, nepovažoval soud prvního stupně za samotnou příčinu rozvratu manželství, ale za důsledek zjištěné příčiny rozvratu manželství, tak rovněž opuštění manželky po porodu je takovým důsledkem, nikoli příčinou rozvratu manželství. Z obsahu spisu nevyplývá, že by manžel zanechal manželku bez jakékoli pomoci. Naopak se otec nepochybně podílel na péči o děti, když jednak výživné bylo otci (a ve vztahu ke dvěma starším dětem i matce) stanoveno až od [datum], ač sp