74 CO 172/2022-126 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobu co do částky 5 946,65 Kč zamítl (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). 2. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř stejný, neboť žalobce měl ve věci úspěch co do 46 % předmětu řízení (z předmětu řízení ve výši 10 946,65 Kč bylo žalobci přiznáno 5 000 Kč). 3. Proti III. výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce odvolání. Namítal, že v žalobě byly uplatněny nároky se samostatným skutkovým základem (nárok na vrácení plnění ze smlouvy o zápůjčce a nárok z dohody o smluvní pokutě), proto je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť. Upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Vytýkal soudu, že při výpočtu jeho úspěchu ve věci nezohlednil požadované příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu částkou 1 614,76 Kč. Procesní úspěch žalobce z uplatněného nároku na vrácení plnění ze smlouvy proto činí 6 614,76 Kč a neúspěch 2 150 Kč. Žalobce tak měl v této části úspěch co do 75,47 % předmětu řízení a neúspěch co do 24,53 % předmětu řízení, mělo mu proto být přiznáno 50,94 % nákladů řízení vynaložených v souvislosti s tímto nárokem. Navrhoval, aby odvolací soud výrok o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně. 4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně co do důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 946,65 Kč (sestávající z dlužné částky 7 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 796,65 Kč) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným dne [datum]. Soud ve věci dne [datum] vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. 7. Odvolací soud vychází z pravomocného I. a II. výroku rozsudku, ve kterých soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a zamítl žalobu co do částky 5 946,65 Kč. 8. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 9. Na podkladě odvolacích námitek je veden spor o způsob vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Žalobce namítá, že v žalobě uplatnil dva samostatné nároky (jistinu a smluvní pokutu) a má za to, že je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť, přičemž dovozuje, že v části řízení o zaplacení jistiny zaznamenal převažující úspěch a má právo na odpovídající náhradu nákladů řízení. 10. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 11. Podle § 8 odst. 3 advokátního tarifu, je-li zákonem stanoveno spojení dvou nebo více věcí ke společnému projednání, považuje se za tarifní hodnotu hodnota věci, která je nejvyšší. 12. V posuzovaném případě nebyly nároky, jež jsou předmětem řízení, spojeny zákonem, ale žalobcem, který v podané žalobě uplatnil dva samostatné nároky (na vrácení jistiny úvěru a zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dluhu), byť se souvisejícím skutkovým základem (vznikly z jedné smlouvy). Jde o objektivní kumulaci nároků v důsledku rozhodnutí žalobce. 13. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12.2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, dospěl dovolací soud k závěru:„ Odvolací soud vyšel správně z toho, že se v případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). I zde pak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník v projednávané věci úspěch pouze částečný, je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit.“ Rozhodnutí uspělo před Ústavním soudem, neboť stížnost proti němu podaná, týkající se také posouzení náhrady nákladů řízení, byla odmítnuta (usnesení ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 886/17). Jestliže žalobce upozornil v odvolání na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, odvolací soud poukazuje na odlišnost věci řešené v odkazovaném nálezu, v níž došlo ke spojení původně samostatně zahájených a projednávaných žalob rozhodnutím soudu. Lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2499/2017, v jehož odůvodnění se uvádí, že při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci se vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě vyhověno, přičemž„ věcí se rozumí předmět řízení, jež byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“. 14. Dle názoru odvolacího soudu pak právě naznačený způsob jedině zajišťuje matematicky korektní vyčíslení procesního úspěchu a neúspěchu účastníka ve sporu. 15. Odvolací námitka, že o náhradě nákladů řízení měl soud rozhodnout ve vztahu ke každému žalobnímu nároku zvlášť, proto není důvodná. 16. Vzhledem k tomu, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhoduje zásadně bez návrhu (§ 151 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), tzv.„ z úřední povinnosti“, nebyl odvolací soud při svém rozhodování vázán návrhy účastníků, tedy tím, čeho se v odvolacím řízení domáhali, ale přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i z jiných, než odvolatelem namítaných, důvodů. 17. Soud prvního stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. 18. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni [datum] (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Hodnota předmětu řízení činí součet žalobou uplatněné částky 10 946,65 Kč a příslušenství - úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] kapitalizovaných do [datum] částkou 1 616,09 Kč; tj. z částky předmětu řízení ve výši 12 562,74 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 6 616,09 Kč, neboť soudem prvního stupně mu byla přiznána částka 5 000 Kč a 1 616,09 Kč jako úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum]. Úspěch žalobce je tak představován 52,66 % předmětu řízení, neúspěšný byl žalobce v 47,34 % předmětu řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je tedy i po přepočtu odvolacího soudu téměř stejný. 19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. ve III. výroku potvrdil (I. výrok tohoto usnesení). 20. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto by byl povinen nahradit žalovanému jemu vzniklé náklady řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v rámci odvolacího řízení nějaké náklady vznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok tohoto usnesení).