74 CO 87/2022-211 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen„ soud“) zamítl žalobu o zaplacení částky 701 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 110 739,20 Kč (II. výrok) a nahradit [země] na účet [název soudu] náklady ve výši 7 113 Kč (III. výrok). 2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalobce se jako subdodavatel žalovaného zavázal v sezóně v roce 2015 provést dvěma sklízecími mlátičkami CX 860 sklízecí práce pro družstvo [jméno] pri [anonymizováno] v lokalitách dle pokynu žalovaného. b) Žalobce sklidil svými stroji minimálně 1 156,481 ha pole. c) Cena za sklizený hektar činila 41 EUR včetně DPH. d) Smluvená cena díla činila 701 800 Kč včetně DPH. e) Splatnost ceny o dílo nastala [datum]. f) Žalovaný uhradil žalobci cenu díla platbou ze dne [datum] ve výši 260 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 260 000 Kč a ze dne [datum] ze dne 181 800 Kč. 3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 629, § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z § 142, § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z. b) Nárok žalobce není promlčen s ohledem na splatnost ceny díla [datum] a podání žaloby dne [datum] (v rozsudku zjevně chybně uvedeno [datum]). c) Žalobní nárok na zaplacení ceny díla není důvodný, neboť žalovaný v řízení prokázal, že cenu díla žalobci uhradil. 4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve sporu zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu osmi úkonů právní služby po 11 140 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] (2 úkony) a [datum]), náhradu hotových výdajů k osmi úkonům v paušální výši po 300 Kč, a náhradu DPH ve výši 19 219,20 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu a režijní paušál za sepis podání ze dne [datum], [datum], [datum] a za nahlížení do spisu dne [datum], které hodnotil jako neúčelné. 5. Podle ustanovení § 148 o. s. ř. soud uložil procesně neúspěšnému žalobci nahradit vyplacené svědečné ve výši 7 113 Kč. 6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům ohledně úhrady dluhu v hotovosti v období od [datum] do [datum]. Zopakoval, že pokladní doklady byly vystaveny pouze účelově. Ve skutečnosti nikdy žádná z plateb neproběhla. Svědecké výpovědi svědkyň [jméno] a [jméno] [příjmení] byly účelové a nevěrohodné. Svědek [jméno] [příjmení] pak dle přesvědčení žalobce vypovídal ke zcela jiné události, kdy skutečně mezi účastníky došlo k předání peněz v hotovosti, avšak jednalo se o peníze ze směny finančních prostředků žalobce v EUR na koruny realizované žalovaným. Zopakoval, že všechny dosavadní sklízecí práce pro žalovaného byly hrazeny bezhotovostním převodem. K vystavení dokladů došlo na žádost žalovaného, kdy žalobce neměl důvod žalovanému nedůvěřovat. Uvedl dále, že po vyhlášení napadeného rozsudku se od svého syna [jméno] [příjmení] dozvěděl, že má u sebe denní záznamy žalobce, které si žalobce pro svoji potřebu již několik roků pořizuje. V těchto denících si pečlivě a poctivě zapisuje veškerou svoji podstatnou činnost. Při jednání před soudem prvního stupně měl bohužel za to, že tyto záznamy již neexistují a že je vyhodil. K odvolání přiložil k důkazu kopii záznamů za období od [datum] do [datum]. Z těchto záznamů dle žalobce plyne, že například [datum] hlídal svá vnoučata a v žádném případě nemohl jet do [obec] vyzvednout peníze od žalovaného. Navíc dle žalobce nedává žádný smysl, aby si sám jezdil vyzvednout peníze, které mu žalovaný dlužil, a to ještě třikrát v průběhu tří dnů. Všechny tři doklady byly pořízeny u žalobce doma dne [datum], což vyplývá z přiložených denních záznamů. Poukazoval dále na nelogický postup žalovaného v řízení, kdy na jednu stranu tvrdil, že s žalobcem žádnou smlouvu o dílo neuzavřel a na druhou stranu tvrdil, že cenu díla uhradil. Navíc na skutečnost, že mělo dojít k úhradě ceny díla před svědky, si žalovaný vzpomněl až v průběhu řízení, kdy si uvědomil, že jeho obrana nebude úspěšná. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 7. Žalovaný podal odvolání proti II. nákladovému výroku, který označil za nesprávný, nezákonný a nespravedlivý. Měl za to, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení ve větším rozsahu, neboť podání ze dne [datum], [datum] a [datum], jakož i nahlížení do spisu dne [datum] byly účelnými úkony právní služby. K podáním ze dne [datum] a [datum] uvedl, že se jednalo o podání vyžádaná soudem. Pokud jde o podání z [datum], žalovaný jeho prostřednictvím žádal o zaslání kopií listinných důkazů a současně sděloval soudu postoj k neúčelně nařízené mediaci. Ve vztahu k nahlížení do spisu uvedl, že neměl jinou možnost, jak získat kopie listinných důkazů navržených žalobcem. Argumentoval dále tím, že mu mohla být za každý z uvedených úkonů přiznána alespoň odměna v poloviční výši. Navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozmezí mezi částkou 110 739,20 Kč a částkou 166 108,80 Kč. 8. Žalovaný odvolání žalobce označil za zcela nedůvodné. Považoval za absurdní, že žalobce zpochybňuje originální pokladní doklady, které sám vystavil a podepsal. Za absurdní dále označil situaci, kdy žalobce po řadu let trvajícím soudním sporu měl po vydání rozsudku soudem prvního stupně objevit nové důkazy, které svědčí ve prospěch jeho verze. Takový důkaz považoval za nepřípustný v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace, neboť je spojen s uplatňováním nových tvrzení. I kdyby byl takový důkaz přípustný, jednalo by se pouze o jednostranné objektivně neověřené zápisy žalobce. Žalovaný měl dále za to, že žalobu bylo možné zamítnout z důvodu promlčení nároku. Vycházel z toho, že žalobce ve skutečnosti žádnou splatnost nároku neprokázal a ke splatnosti nároku muselo dojít nejpozději v říjnu roku 2015. Zpochybnil současně skutková zjištění soudu ohledně uzavření smlouvy o dílo, provedení díla a jeho předání. Navrhl odvoláním napadený rozsudek v I. a III. výroku potvrdit. 9. Žalobce se k odvolání žalovaného do nákladového výroku nevyjádřil. 10. Žalobce se k jednání odvolacího soudu nedostavil, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 11. Listiny předložené žalobcem (č. l. 197 a násl.) před konáním jednání dne [datum] nejsou významné, neboť z tvrzení žalobce nelze jakkoli dovodit, že by žalobce zanikl jako subjekt práva, ani že by byl vyňat z jurisdikce českých soudů. 12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolaní žalovaného do nákladového výroku je pak důvodné pouze částečně. 13. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin a výpovědí svědků, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí). 14. Soud prvního stupně hodnotil důkazy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž řádně a pečlivě zdůvodnil, kterým svědkům uvěřil, kterým nikoli a proč. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou tak podloženy precizně provedeným obsáhlým dokazováním a jsou založeny na úplném a logickém řetězci zjištěných právně významných skutečností. Soudu prvního stupně nelze, pokud jde o skutková zjištění, nic vytknout. 15. Odvolací soud neprovedl dokazování žalobcem v odvolání navrženým opětovným výslechem [jméno] [příjmení] ani výslechem [jméno] [příjmení] a záznamy žalobce za období od [datum] do [datum]. 16. Žalobce v odvolání uvedl, že svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu před soudem prvního stupně vypovídal nevědomky o jiné události, kdy měl hovořit o jiné platbě v hotovosti, pocházející z údajné směny finančních prostředků z EUR na koruny. Takové skutkové tvrzení před soudem první stupně ovšem nezaznělo. U jednání dne [datum] měl žalobce nepochybně plný prostor dotazovat se uvedeného svědka na všechny okolnosti případu. Jak plyne z příslušného protokolu o je