14 Co 222/2023-210 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného platit žalobci výživné 7 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2020 do budoucna (výrok I.) a zaplatit mu nedoplatek na tomto výživném za dobu do 11. 9. 2023 ve výši 296 567 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení částku 62 194 Kč k rukám zástupkyně žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, (výrok III.).2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který v něm navrhl, aby byl rozsudek zrušen „minimálně v nároku na neoprávněném nedoplatku na výživném“ a dále navrhl „v rámci smírného řešení“ výživné žalobci po dobu studia ve výši 7 000 Kč. V doplnění odvolání žalovaný prostřednictvím nově zvoleného zástupce uvedl, že nesouhlasí se stanovením výživného žalobci od 1. 3. 2020 ve výši 7 000 Kč měsíčně. Má zájem svého syna při studiích podporovat, ale za přiměřené považuje výživné považuje 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023. Namítá nesprávnost závěru soudu I. stupně, že činnost otce ve vztahu k majetku ve společném režimu s matkou žalobce, jehož výnosy použil na úhradu potřeb celé rodiny, tedy i žalobce, nebyly zohledněny ve vztahu k projednávané vyživovací povinnosti za dobu do 31. 8. 2023. Z doplnění původně neurčitého odvolání žalovaného je zřejmé, že žalovaný jím nenapadá pouze výrok II. rozsudku o dlužném výživném, ale i výrok I. rozsudku o stanovení výživného, byť za dobu od 1. 9. 2023 pouze v částce 5 000 Kč měsíčně. K tomu substituční zástupkyně žalovaného u jednání odvolacího soudu na dotaz uvedla, že do tohoto data považuje žalovaný nárok žalobce na výživné za nedůvodný z důvodů v odvolání uvedených.3. Na začátku jednání odvolacího soudu vzal žalobce svou žalobu na výživné 7 000 Kč měsíčně zpět za dobu od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 a za dobu od 1. 9. 2024 do budoucna. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby žádný nesouhlas nevyslovil, proto odvolací soud podle § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek soudu I. stupně v části, v níž byla žaloba vzata zpět, zrušil a řízení o zpětvzaté části žaloby zastavil.4. Odvolací soud pak po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek ve výše uvedené zbylé napadené části i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného ve vztahu k zůstávající nezrušené části napadeného rozsudku důvodné není.5. Soud I. stupně rozsudkem rozhodl o žalobě žalobce na stanovení výživného žalovanému jako svému otci, jehož vyživovací povinnost trvá, neboť žalobce v důsledku studia na vysoké škole, jímž se připravuje na výkon budoucího povolání, dosud není schopen se samostatně živit a žalovaný tuto povinnost v dostatečném rozsahu neplní. Po provedení a zhodnocení rozsáhlého dokazování tak, jak je to v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, dospěl soud I. stupně k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci dosud trvá, přestože žalovaného původní studium na , Anonymizováno, po dvou letech neúspěšně ukončil a nastoupil od 30. 7. 2020 na , Anonymizováno, , kde studuje obor , Anonymizováno, se zaměřením na vzdělávání, neboť i za této situace je současné studium žalobce řádnou a soustavnou přípravou na budoucí povolání. Na závěr o trvání vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci i po dobu tohoto studia nemá podle soudu I. stupně vliv skutečnost, že žalobce si během studia „přivydělává“, což nelze považovat za schopnost samostatně se živit.6. Proti tomuto závěru žalovaný v odvolání výslovně nebrojí, naopak připouští ochotu podporovat žalobce i při tomto studiu, byť nižší částkou, než žalobce požaduje. Odvolací soud považuje tento závěr soudu I. stupně za správný z těch důvodů, které jsou v odůvodnění napadeného rozsudku správně uvedeny a na něž proto odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z dokazování doplněného odvolacím soudem (které je v odvolacím řízení přípustné z důvodů uvedených níže) potvrzením o studiu žalobce na , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, se zaměřením na vzdělávání, pak vyplynulo, že žalobce pokračoval v tomto studiu ve školním roce 2023/24 a pokračuje v něm i ve školním roce 2024/25. Na tomto místě je ale nutné uvést, že celková doba studia žalobce na této i předchozí škole by mohla mít vliv na závěr o trvání vyživovací povinnosti žalovaného i ve školním roce 2024/25, což však už není významné, pokud žalobce po žalovaném výživné za dobu od 1. 9. 2024 již nepožaduje a řízení o něm bylo po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno. Za dobu do 31. 8. 2024 však odvolací soud shodně se soudem I. stupně hodnotí vyživovací povinnost žalovaného k žalobci za trvající bez ohledu na to, zda by v případě dalšího prodlužování studia žalobce byla na místě úvaha o rozporu požadavku na výživné za další období s dobrými mravy ve smyslu § 6 odst. 1 a § 8 občanského zákoníku.7. Pokud soud I. stupně pro svůj obecně správný závěr o vyživovací povinnosti žalovaného vyhověl žalobě i za žalobcem požadované období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020, nelze přehlédnout zjištění soudu I. stupně ze shodných tvrzení účastníků, že žalovaný žalobci během jeho předchozího studia na Vysokém učení technickém platil výživné a finančně jej při tomto studiu podporoval. Otázku, jak je rozhodnutí soudu I. stupně pro toto období v rozporu s tímto zjištěním, je již také nadbytečné řešit, pokud žalobce vzal žalobu i za dobu od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 výslovně v celém rozsahu zpět a řízení bylo v této části (po zrušení příslušné části rozsudku soudu I. stupně) zastaveno. Pro následné období, v němž žalobce pokračoval ve studiu na jiné vysoké škole, platí shora uvedený závěr soudu I. stupně o trvání vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, který ani od 1. 9. 2020 nebyl schopen se samostatně živit.8. Obranu žalovaného, že žalovaný v rozhodném období (dnes již omezeném na shora uvedený rozsah) přispíval na výživu žalobce svým „podílem“ při vedení společné domácnosti s žalobcem, jeho matkou a jeho sourozenci ve vztahu k majetku ve společném jmění manželů, zohlednil soud I. stupně jako nedůvodnou. Nakupování nemovitostí, případně spoluvlastnictvích podílů na nich, nakupování zlata a hrazení těchto nákupů z úvěrů či nájmů nemovitostí, na což matka žalobce jako manželka žalovaného neměla vliv, nezohlednil soud I. stupně jako plnění vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci, přičemž tvrzení žalovaného, že poslal žalobci od února 2020 na výživu částku , Anonymizováno, Kč zůstalo dle soudu I. stupně neprokázáno, stejně jako to, že žalobce má naspořeno , Anonymizováno, Kč na stavebním spoření. Příspěvky žalovaného na náklady bydlení v rodinném domě rodičů žalobce (tedy žalovaného a matky žalobce) nebyly podle závěru soudu I. stupně dostatečné vzhledem k poměrům žalovaného (jak budou uvedeny níže) a potřebám žalobce, který má podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku právo na shodnou životní úroveň s životní úrovní rodičů, která je v případě žalovaného daná pravidelným příjmem asi , Anonymizováno, Kč čistého měsíčně a vlastnictvím či spoluvlastnictvím cca 20 nemovitostí a drahých kovů nakupovaných za peněžní prostředky v řádech statisíců korun.9. Tyto závěry učinil soud I. stupně na základě správného provedení a zhodnocení těch důkazů, jak jsou v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeny, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.10. Žalovaný proti těmto závěrům v odvolání namítá, že soud I. stupně měl zohlednit jeho činnost spočívající v nákupech nemovitostí (spoluvlastnických podílů na nich) a drahých kovů, zajišťování a splacení úvěrů na nemovitosti vlastněné společně s matkou žalobce i vlastněné výlučně žalovaným tak, že potřeby žalobce v rodině zajišťoval, přestože mu finanční prostředky na výživu poskytoval jen v té částce, kterou tvrdí.11. Odvolací soud doplnil dokazování soudu I. stupně důkazy předloženými žalovaným (i důkazy předloženými žalobcem, jak je uvedeno již výše), neboť soud I. stupně sice poučil u posledního jednání účastníky podle § 119a o. s. ř., že všechny rozhodné skutečnosti a důkazy mají být uplatněny do vyhlášení rozhodnutí, avšak nepoučil předtím účastníky podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, které právně významné skutečnosti mají tvrdit a prokázat, v důsledku čehož zákonná „koncentrace řízení“ nemohla nastat.12. Proto odvolací soud doplnil dokazování úvěrovou smlouvou, č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , z níž zjistil, že žalovaný a jeho manželka , jméno FO, uzavřeli s , právnická osoba, . smlouvu o hypotečním úvěru v celkové výši , Anonymizováno, Kč za účelem uvedeným jako „refinancování a koupě – zpětné refinancování prostředků“, jíž se zavázali splácet úvěr ve 250 pravidelných měsíčních splátkách po , Anonymizováno, Kč. Tvrzení žalovaného nezpochybňované žalobcem, že i tento úvěr splácí, nemá vliv na správnost závěru soudu I. stupně, že tato skutečnost není pro zákonnou vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci významná. Stejně tak sp