14 Co 45/2024-183 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, a v tomto plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, o výměře , číslo, m2, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, (výrok I), určil, že žalobkyně je vlastnicí ideální ½ pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, , vzniklé geometrickým plánem číslo , číslo, ze , datum, , zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , a v tomto geometrickém plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, , a že , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem ideální 1/2 pozemků parcelní číslo , číslo, , zastavěná plocha, o výměře , číslo, m2, a části pozemku parcelní číslo , číslo, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, a v tomto plánu označené jako nová parcela číslo , číslo, o výměře , číslo, m2, nyní zapsaných na listu vlastnictví číslo , číslo, pro obec a katastrální území , obec, (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).2. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně napadla zamítavý výrok I. a poukázala na své argumenty uplatněné v průběhu řízení, pokud směřovaly k závěru, že , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem celého pozemku. V řízení se jedná pouze o hodnocení skutkového stavu, který nastal s prodejem pozemku , jméno FO, v roce , rok, . Soud I. stupně obsáhle hodnotil provedené důkazy prokazující, že otec žalobkyně požádal , datum, o přidělení sporného pozemku, v tomto roce se prodej realizoval a , instituce, vystavila fakturu za sporný pozemek a stromy a požadovanou částku , částka, , Anonymizováno, Kč , jméno FO, , datum, zaplatil. Na základě výzvy této , instituce, z , datum, , jméno FO, pozemek převzal a od této doby jej sám i se svou rodinou užíval. Nelze souhlasit dle žalobkyně s námitkou žalované, že ve věci neměl být připuštěn eventuální petit, neboť se má jednat o případ eventuality právního hodnocení. Eventuální petit vycházel z poučení, jehož se žalobkyni dostalo od soudu, a eventualita uplatněných nároků vychází z časové posloupnosti vlastníků či držitelů v tom smyslu, že žalobkyně se mohla stát vlastnicí a držitelkou pozemku teprve po smrti svých rodičů a tato časová posloupnost je okolností skutkovou a ne právní. Otázku vydržení soud I. stupně posoudil správně na základě zjištění, že žalobkyně sporné pozemky v dobré víře v rozsahu, v jakém je užívali její rodiče a následně se svým otcem, po smrti své matky užívala. Poté byly pozemky v jejich spoluvlastnictví, neboť tvoří jeden funkční celek s dalšími pozemky, které nabyli její předchůdci.3. Žalovaná svým odvoláním napadla přísudečný výrok II. Z hlediska procesního považuje za nesprávné, že soud I. stupně rozhodl o změněné žalobě obsahující eventuální petit, neboť dle ní není v žalobě o určení vlastnictví eventuální petit přípustný. Naopak se jedná o případ, kdy vedle sebe stojí dva relativně samostatné nároky, z nichž každý je založen na relativně samostatném skutkovém základu. Eventuálním petitem tak nelze uplatnit jiný nárok pouze pro případ, že by soud primární uplatněný nárok shledal nedůvodným. Soud I. stupně tak připustil eventualitu právního hodnocení, což není dle žalované přípustné. Žalovaná rovněž vyjádřila nesouhlas s posouzením vztahu žalobkyně k putativnímu titulu k převzetí držby a k otázce skutečností, které byly způsobilé objektivně vyvolat pochybnosti o vlastnickém právu. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a poukázala především na to, že v průběhu potenciální vydržecí doby u , jméno FO, nastala okolnost, která v něm musela objektivně vyvolat pochybnost o jeho vlastnickém právu. Nelze souhlasit s tím, že evidence nemovitostí před vznikem katastru nemovitostí byla neúplná a neodpovídala vždy skutečnému stavu, což mělo být důvodem pro neprojednání pozemků v dědickém řízení po , jméno FO, . V dané věci by to nebylo podstatné, podstatné je to, že , jméno FO, se nedomáhal projednání pozemků v dědickém řízení a jeho ukončením se dozvěděl, že , jméno FO, nebyla ke dni své smrti vlastnicí dotčených pozemků. To u něj muselo objektivně vyvolat pochybnosti o jeho vlastnickém právu k dotčeným pozemkům. Došlo tak k přetržení běhu potenciální vydržecí doby a , jméno FO, se nestal k , datum, vlastníkem dotčených pozemků a nebyl jím ani ke dni své smrti. S ohledem na žalobu a učiněná skutková tvrzení není zřejmé, k jakému domnělému titulu váže žalobkyně svou dobrou víru o vzniku spoluvlastnického práva k dotčeným pozemkům. Žádný domnělý právní titulu u ní není dán, na základě dědického rozhodnutí nenabyla sporné pozemky, skutečnosti uvedené k přetržení běhu potencionální vydržecí doby lze vztáhnout i k ní, neboť i ona byla účastníkem dědického řízení po své matce. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 202, § 202a contrario o. s. ř.) a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalované.6. Žalobkyně se v dané věci domáhala původně určení, že , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem sporných nemovitostí, a to na základě tvrzení, že jako dědička po své matce , jméno FO, nabyla vlastnické právo k ideální jedné polovině pozemku parcelní číslo , číslo, , stavební plocha, a pozemku parcelní číslo , číslo, , zahrada, v katastrálním území , obec, a jako dědička po svém otci , jméno FO, zdědila ideální jednu polovinu pozemků parcelních čísel , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, v tomto katastrálním území, že se ujala držby pozemků a spolu s nimi užívala i pozemek parcelní číslo , číslo, , na němž stojí část rodinného domu číslo popisné , číslo, v jejím vlastnictví, a část pozemku parcelní číslo , číslo, přiléhající k rodinném domu, že tyto pozemky jsou vedeny v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalované a její rodiče se jejich držby ujali na základě smlouvy uzavřené s , instituce, po žádosti otce z , datum, , a to , datum, , že její otec zde vybudoval studnu, postavil prefabrikovanou garáž a část rodinného domu a až v roce , rok, zjistil, že vlastnictví k přečíslovaným parcelám nyní označeným parcelními čísly , číslo, , číslo, v katastrálním území , obec, je zapsáno pro stát, ačkoliv je nabyl on vydržením. Písemným podáním z , datum, navrhla změnu žaloby, která byla usnesením soudu I. stupně ze , datum, , čj. , číslo jednací, připuštěna tak, že uplatnila eventuální petit tak, že bude určeno ve vztahu k sporným nemovitostem podílové spoluvlastnictví její a , jméno FO, , toho ke dni své smrti. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a poukázala na skutečnost, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze , datum, , čj. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze , datum, , čj. , číslo jednací, , že ohledně pozemků nebyla uzavřena žádná smlouva, že v roce , rok, je mohl , jméno FO, nabýt jen do společného majetku s manželkou a po její smrti nebyly předmětem dědictví a že , jméno FO, nemohl být po projednání dědictví po své zemřelé manželce v dobré víře, že mu pozemky náleží a žalovaná k držbě v dobré víře ani netvrdí žádný právní titul. Namítla rovněž nemožnost uplatnění eventuálního petitu v dané věci týkající se určení vlastnictví.7. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že manželé , jméno FO, sporné pozemky nemohli vydržet do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (tento názor dovodil Krajský soud v Brně i v rozhodnutí ze , datum, , čj. , číslo jednací, , že po smrti své matky se žalobkyně jako její právní nástupkyně chopila držby pozemků, užívala je společně se svým otcem a při držbě vycházela z toho, že sporné pozemky užívá ve stejném rozsahu jako její rodiče a že evidence nemovitostí byla neúplná a neodpovídala skutkovému stavu. Se závěrem soudu I. stupně o vzniku podílového spoluvlastnictví žalobkyně a jejího otce ke dni jeho