§ 130 občanský zákoník – Oprávněného držitele
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 130 občanského zákoníku definuje oprávněného držitele jako osobu, která má věc nebo právo v držení v dobré víře, že jí náleží, a přiznává mu po dobu této oprávněné držby stejná práva jako vlastníkovi, včetně nároku na plody a užitky, a nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. (§ 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: vlastník
- Judikatura: na § 130 odkazuje 375 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.
(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud někdo drží věc nebo vykonává právo a je přesvědčen, že mu náleží, aniž by si byl vědom opaku, je považován za oprávněného držitele.
- Oprávněný držitel může s věcí nakládat jako vlastník, například ji užívat a ponechat si z ní veškeré plody a užitky (např. nájemné z pronajaté nemovitosti, úrodu z pole).
- V případě, že oprávněný držitel musel věc vrátit skutečnému vlastníkovi, má nárok na proplacení nákladů, které účelně vynaložil na zhodnocení věci, a to v rozsahu tohoto zhodnocení ke dni vrácení.
Na co si dát pozor
- Dobrá víra je klíčová pro status oprávněného držitele; pokud držitel ví, že mu věc nepatří, nebo o tom pochybuje, není oprávněným držitelem.
- Nárok na náhradu nákladů se týká pouze účelně vynaložených nákladů, které vedly ke zhodnocení věci; běžné náklady na údržbu a provoz se nenahrazují.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 130
Jak soudy aplikují § 130
Argumentace obsažená v uvedeném rozhodnutí vyústila ve formulaci závěrů, podle kterých podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.) a ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“), ale absence nepoctivého úmyslu držitele.
Otázka dobré víry držitele, že mu věc se zřetelem ke všem okolnostem patří, byla judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena ve vztahu k oprávněné držbě podle § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“). Tato judikatura je vzhledem k obsahově shodné zákonné definici oprávněné držby podle § 130 obč. zák. a poctivé držby podle § 992 o. z. v zásadě i nadále použitelná i pro posouzení poctivé držby podle § 992 odst. 1 o. z. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3815/2023, i usnesení Nejvyššího soudu ze dne …
O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 992 odst. 1 o. z. věta první, § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále „obč. zák.“); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova.
Související
§ 6 (Vládní vyhláška o příspěvcích za užití v)§ 26 (Vládní nařízení Slovenské socialistické )§ 7 (Vládní vyhláška o příspěvcích za užití v)§ 27 (Vládní nařízení Slovenské socialistické )§ 12 (Zákon o nakládání s některými druhy zbož)