15 Co 61/2024-412 — Krajský soud v Brně

I. Průběh řízení před soudem I. stupně1. V řízení zahájeném podáním žaloby , datum, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že darovací smlouva z , datum, uzavřená mezi jeho dlužníkem , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeným , datum, (otec žalovaného, dále také , jméno FO, ) a žalovaným, na základě které byly na žalovaného převedeny nemovitosti (dále specifikované) v katastrálním území , jméno FO, , je právně neúčinná, a to ve vztahu ke dvěma pohledávkám žalobce za tímto dlužníkem z titulu zaplacení bezdůvodného obohacení: 1) pohledávka ve výši 2 509 277 Kč s 8,08 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení, založená rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , 2) pohledávka ve výši 207 510 Kč založená rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Konkrétně se domáhal neúčinnosti převodu nemovitostí zapsaných na LV č. , Anonymizováno, u , Anonymizováno, , katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, (spoluvlastnický podíl ve výši id. ½ k pozemkům parc. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, ) a dále k nemovitostem zapsaným na LV č. , Anonymizováno, vedeném , Anonymizováno, , katastrální území , jméno FO, , obec , jméno FO, (a to pozemek parc. , Anonymizováno, , jehož součástí stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, ; dále také předmětné nemovitosti. Žalobu odůvodnil tím, že , jméno FO, uzavřel se žalovaným , datum, darovací smlouvu spojenou se smlouvou o zřízení věcného břemene (doživotní bezplatné užívací právo pro dárce), kterou převedl na žalovaného veškerý svůj nemovitý majetek (předmětné nemovitostí výše specifikované). S ohledem na to, že součástí darovací smlouvy bylo zřízení věcného břemene, žalobce právní jednání (darovací smlouvu) , jméno FO, nepovažoval za bezúplatné. V žalobě poukázal na to, že soudní řízení mezi ním a , jméno FO, probíhají již od roku 2004 (když spolu podnikali v rámci rodinného závodu), proto si , jméno FO, musel být vědom toho, že žalobci na základě těchto soudních řízení bude muset plnit. Rovněž poukázal na to, že vůči , jméno FO, byl veden spor (jinou osobou než žalobcem) u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, o zaplacení částky 7 293 757,40 Kč, přičemž toto řízení bylo přerušeno od , datum, do , datum, (tedy do dne uzavření předmětné darovací smlouvy). V tomto řízení bylo nakonec vydáno rozhodnutí, dle kterého bylo , jméno FO, uloženo zaplatit (včetně příslušenství) částku 30 171 135,56 Kč. Žalobce tedy dovozoval, že úmyslem , jméno FO, bylo zkrátit jeho dvě výše uvedené pohledávky (označené v petitu) a dále také pohledávku jiného věřitele založenou rozhodnutím Krajského soudu v Brně v řízení sp. zn. , Anonymizováno, . Dodal, že v souvislosti s pohledávkou, o které proběhlo řízení u Krajského soudu v Brně, byl , jméno FO, dokonce trestně stíhán a byl ve výkonu trestu odnětí svobody v délce šesti let; z toho dovozoval, že jen těžko mohl některý z rodinných příslušníků , jméno FO, tyto okolnosti nezaznamenat. Žalobce tedy měl za to, že došlo k naplnění hypotézy normy v § 590 odst. 1 písm. a) za použití § 589 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku, přičemž žalovaný je osobou, vůči níž se lze ve smyslu § 594 odst. 1 občanského zákoníku dovolat neúčinnosti právního jednání.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Nezpochybňoval tvrzení žalobce o tom, že uzavřel se svým otcem (, jméno FO, ) dne , datum, darovací smlouvu, kterou na něho byly převedeny předmětné nemovitosti. Jelikož se jednalo o darování, měl za to, že se jedná o bezúplatné právní jednání, pro které platí zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti ve smyslu § 591 občanského zákoníku a která vylučuje použití § 590 občanského zákoníku (ta se uplatní jen pro neúčinnost úplatných právních jednání). Pro uplatnění relativní neúčinnosti je podle § 591 občanského zákoníku stanovena prekluzívní lhůta 2 roky. S ohledem na datum podání žaloby tak měl za to, že žalobcovo právo na uplatnění neúčinnosti zaniklo. V řízení rovněž poukazoval na to, že v době uzavření darovací smlouvy byl jeho otec ve velmi špatném zdravotním stavu, když zcela rezignoval na obranu proti žalobám žalobce a z tohoto důvodu žalovaný neměl bližší informace o majetkových nárocích žalobce vůči jeho otci. Rovněž poukazoval na to, že darovací smlouva byla uzavřena po smrti jeho matky a že vycházela z dohody v rodině, kdy jeho otec na něho chtěl převést veškerý zbývající nemovitý majetek, který žalovaný nenabyl v dědickém řízení.3. V průběhu řízení (u jednání dne , datum, ) žalobce uvedl nová tvrzení v tom směru, že „vyvstává předběžná otázka absolutní neplatnosti darovací smlouvy“. K tomu tvrdil, že s ohledem na postupující demenci , jméno FO, nebyl způsobilý uzavřít předmětnou darovací smlouvu. K tomuto tvrzení navrhl důkaz znaleckým posudkem ohledně posouzení zdravotního stavu dárce (, jméno FO, ). Žalovaný k novému tvrzení žalobce uváděl, že z lékařských zpráv (které byly provedeny k důkazu) vyplývají četné zdravotní problémy , jméno FO, , nikoli však problémy s demencí nebo ztrátou paměti. Problémy s pamětí u něho nastaly až v roce 2018 (což vyplývá z výpovědi svědkyně , jméno FO, ). Měl tedy za to, že jeho otec byl schopen platně uzavřít darovací smlouvu. Pro podporu svého názoru poukázal na to, že dne , datum, byl jeho otci vydán posudek o schopnosti řídit motorová vozidla; z toho dovozoval, že v té době musel být orientován a při smyslech.4. Soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy, mimo jiné předmětnou darovací smlouvou, rozsudky soudů, které se týkaly pohledávek mezi žalobcem a , jméno FO, , rovněž jednotlivými rozhodnutími, které byly vydány v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, rozhodnutím vydaným v řízení o pozůstalosti po manželce , jméno FO, (matky žalovaného) a některými lékařskými zprávami o zdravotním stavu , jméno FO, (návrhu na vypracování znaleckého posudku ohledně posouzení jeho zdravotního stavu však nevyhověl). Dále provedl účastnický výslech žalovaného a výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, (dlužník žalobce, otec žalovaného), , jméno FO, (švagrová žalovaného), , jméno FO, (manželka žalovaného), , jméno FO, (bývalá manželka žalobce), , jméno FO, (švagr žalobce), , jméno FO, (sestra žalobce); to vše za účelem posouzení okolností uzavření předmětné darovací smlouvy a vztahů v rodině účastníků.5. Po takto provedeném dokazování rozhodl ve věci rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 43 C 17/2022-376, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 34 394 Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne , datum, není bezúplatným jednáním (jak žalovaný v řízení tvrdil). To odůvodnil tím, že v souvislosti s darováním předmětných nemovitostí bylo , jméno FO, zřízeno doživotní bezúplatné užívací právo k nemovitostem s tím, že žalovaný se jako obdarovaný zavázal hradit náklady v souvislosti s užíváním těchto nemovitostí dárcem. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, které řešilo skutkově podobnou věc, když se jednalo o darovací smlouvu spojenou se smlouvou o výměnku. Proto se v této situaci neuplatní dvouletá prekluzivní lhůta ve smyslu § 591 občanského zákoníku. Dospěl tedy k závěru, že předmětná darovací smlouva naplňuje znaky ust. § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tedy právního jednání mezi dlužníkem žalobce a žalovaným, coby osobou dlužníkovi blízkou, když i zde pro dovolání se neúčinnosti zákon stanoví prekluzivní dobu v trvání dvou let. Poté se zabýval posouzením, zda žalovanému v době právního jednání (tedy k , datum, ) nebyl znám úmysl dlužníka zkrátit věřitele, či zda mu tento úmysl znám být musel. Na základě provedeného dokazování (zejména na základě slyšení většího počtu svědků) dospěl k závěru, že žalovanému nebylo v době uzavírání darovací smlouvy známo, že by snad jeho otec coby dlužník uzavíral darovací smlouvu v úmyslu zkrátit věřitele, popřípadě, že by mu takový úmys