15 Co 94/2024-61 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne 8. 4. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se dalších zásahů do práva žalobkyně spočívajícího v právu užívání společných prostor – a to prostor v suterénu, půdních prostor ve 3. nadzemním podlaží a dvora v nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – město, jako pozemek p. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (dále také předmětná nemovitost nebo předmětný dům). Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost obnovit původní stav tím, že do tří dnů od doručení rozhodnutí soudu odstraní veškeré překážky, které žalobkyni brání v průchodu do společných prostor, a to prostor v suterénu, půdních prostor ve 3. nadzemním podlaží a dvora v předmětné nemovitosti. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou bývalí manželé a že po dobu manželství vedli rodinnou domácnost v předmětném domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Podle smlouvy ze dne , datum, bylo pro žalobkyni pro případ rozvodu sjednáno právo bydlení v bytové jednotce v 1. nadzemním podlaží předmětného domu, a to až do doby, než se z této bytové jednotky žalobkyně trvale odstěhuje. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem ze dne , datum, . Ve sklepních prostorách předmětného domu se nachází plynové kotle na ohřev vody a topení pro oba byty, průtokový ohřívač pro byt žalobkyně, hlavní uzávěr vody pro celý předmětný dům a také plynoměr a vodoměr pro byt žalobkyně. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že dne , datum, při příchodu do předmětného domu zjistila, že žalovaný těsně za dveřmi jejího bytu nechal nainstalovat kovovou mříž, která jí brání k přístupu do společných prostor předmětného domu (suterén, sklep a půda). Tím bylo zasaženo do posledního pokojného stavu, kdy žalobkyně nemá možnost dostat se k obslužným zařízením pro svůj byt (vodoměry apod.) a také se nedostane ke svým věcem na půdě. Svým jednáním tak žalovaný vypudil žalobkyni z držby. Proto se s odkazem na § 1007 občanského zákoníku domáhala obnovení původního stavu.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. V řízení potvrdil, že je výlučným vlastníkem předmětného domu a že žalobkyně do , datum, měla plný přístup do všech částí tohoto domu. Potvrdil i to, že v předmětném domě nechal nainstalovat kovovou mříž; to odůvodňoval tím, že se mu ze společných prostor ztratily jeho věci. Jelikož se domníval, že tyto věci z domu odnesla žalobkyně, podal dne , datum, na žalobkyni , podezřelý výraz, oznámení. Nedůvodnost žaloby dovozoval z následujících třech námitek. Jednak namítal, že právo bydlení pro žalobkyni nebylo ve smlouvě (notářském zápisu) platně sjednáno, neboť nebyla určitě vymezena bytová jednotka, kterou žalobkyně může užívat, ani žádná konkrétní část domu. I kdyby ale právo bydlení žalobkyně bylo platně sjednáno, pak namítal (druhá námitka), že žalobkyně nadále může užívat bytovou jednotku v 1. nadzemním podlaží předmětného domu, avšak žalobkyni nebyl sjednán přístup do sklepa, ani na půdu předmětného domu. Poslední (třetí) námitka směřovala k tomu, že žalobkyně se z předmětného domu odstěhovala již před rozvodem manželství účastníků; tím dle žalovaného jakékoli případné užívací právo žalobkyně zaniklo.3. Soud I. stupně na základě předložených listinných důkazů a vyjádření účastníků usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 21 C 79/2024-40 žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to ohledně povinnosti žalovaného obnovit původní stav způsobem uvedeným v prvním odstavci tohoto odůvodnění (výrok I.) i ohledně povinnosti žalovaného zdržet se dalších zásahů do práva žalobkyně, spočívajícího v právu užívání společných prostor předmětného domu – způsobem popsaným rovněž v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč (výrok III.). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud I. stupně na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně podala návrh na ochranu rušené držby po právu, když z prohlášení , jméno FO, (dcera žalobkyně) ze dne , datum, (ve kterém popsala rozvržení předmětného domu, včetně společných prostor zahrnujících suterén, půdu i dvůr) vzal za prokázané, že kromě bytu v 1. a 2. nadzemním podlaží „ostatní prostory zůstaly do poslední doby společné“, což se projevovalo v případě půdy či suterénu též užíváním daných prostor pro skladování vlastních věcí. Dle soudu I. stupně toto nebylo ani sporné, neboť žalovaný nerozporoval, že žalobkyně měla do , datum, přístup do prakticky všech částí předmětného domu, což koresponduje i se skutečností, že účastníci si i pro dobu po rozvodu manželství sjednali užívání bytu žalokyní v předmětném domě. Soud I. stupně dospěl k závěru, že o náhlém rušebním zásahu žalovaného nemá pochyb, neboť ten shodně vyplývá z vyjádření obou účastníků a zejména z prohlášení , jméno FO, a fotografické dokumentace. S ohledem na tyto skutečnosti dovodil, že byly naplněny podmínky podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala držbu předmětných částí věci (domu žalovaného) a následný nečekaný rušební zásah žalovaného spočívající v instalaci mříže, která brání výkonu držby žalobkyně. Proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost obnovit původní stav do tří dnů od doručení usnesení, což je lhůta přiměřená, když v zásadě postačuje, například předat žalobkyni klíč; současně výrokem II. poskytl žalobkyni ochranu před rušením držby dalšími zásahy ze strany žalovaného, které bezprostředně hrozí, když žalovaný neposkytl součinnost na písemnou výzvu k obnovení původního stavu a nelze očekávat, že by došlo k odstranění důvodů, které vedly k rušivému jednání žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, kdy žalobkyně jinou náhradu nepožadovala.4. Proti tomuto usnesení žalovaný podal odvolání, kterým navrhoval, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení. Znovu zopakoval námitku, že podle notářského zápisu sepsaného , datum, (pokud by bylo vycházeno z toho, že bylo platně sjednáno právo bydlení žalobkyně v předmětném domě) může žalobkyně užívat byt, nikoli jiné části předmětného domu (tedy suterén, půdu apod.). Setrval i na námitce v tom směru, že žalobkyni zaniklo právo bydlení v předmětném domě tím, že se z domu odstěhovala již před rozvodem manželství. To dovozoval z toho, že žalobkyně si změnila trvalé bydliště a že si všimla instalace mříže v předmětném domě až po 10 dnech (poté, co mříž v předmětných prostorách nainstaloval). Z toho žalovaný dovozoval, že žalobkyně neprokázala údajný poklidný stav, když tento stav byl soudem I. stupně upřednostněn před ochranou vlastnického práva žalovaného. Namítal rovněž nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, kterou spatřoval v tom, že soud I. stupně neuvádí, co má žalobkyně držet, když předmětem držby není věc, ale právo.5. Žalovaný pro případ, že by se soud chtěl zabývat posouzením toho, zda žalobkyně před rozvodem manželství opustila předmětný dům, navrhoval doplnění dokazování výslechem účastníků, případně svědků. Odvolací soud doplnění dokazování dle návrhu žalovaného neprováděl, neboť pro rozhodnutí v této věci to považoval za nadbytečné (jak bude dále blíže vysvětleno).6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalovaného, které ve svém odvolání víceméně zopakoval. Odvolací soud na tomto místě jen rekapituluje, že pro dané řízení nejsou právně významné první dvě obranné námitky žalovaného. Tedy námitka, že právo bydlení nebylo pro žalobkyni (v notářském zápise ze dne , datum, ) platně sjednáno, neboť bytová jednotka užívaná žalobkyní v předmětném domě nebyla v notářském zápisu určitě vymezena, ani druhá námitka směřující k tomu, že i kdyby toto právo bydlení bylo platně sjednáno, tak podle notářského zápisu žalobkyně může nadále užívat předmětnou bytovou jednotku, avšak nebyl jí sjednán přístup do sklepa ani na půdu. Je totiž třeba vycházet ze speciální povahy řízení ve věcech žaloby z rušené držby. Procesní postup v tomto řízení je upraven v ust. § 176-180 o.s.ř. a