21 Co 197/2024-234 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o vyklizení části pozemku parcelní č. , parcelní číslo, a parcelní č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , která je na geometrickém plánu č. , číslo, , který vyhotovila , právnická osoba, , se , adresa, , který ověřil , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod č. , číslo, , a se kterým vyslovil souhlas Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, pod č. , číslo, dne , datum, , označena jako pozemek s parcelním č. , parcelní číslo, (výrok I). Výrokem II uložil soud žalobkyni nahradit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 19 814 Kč.2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítla, že se soud I. stupně neřídil předchozími pokyny odvolacího soudu, které tento učinil v rámci svého kasačního rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Soud I. stupně, podle žalobkyně, rezignoval na zjištění, zda na straně žalovaných existoval putativní titul, na jehož základě se žalovaní, resp. jejich právní předchůdci ujali držby předmětné části pozemku, dále ke kterému okamžiku mělo dojít k založení dobré víry žalovaných a nezjistil ani, kdo a ke kterému dni měl spornou část pozemku vydržet. Žalobkyně dále poukázala na to, že v řízení bylo zjištěno, že ke dni 29. 10. 1976 byl pozemek žalovaných zaměřen a hranice pozemku byly vytyčeny železnými trubkami. Pokud tedy vlastník pozemku věděl, kde jsou jeho hranice, je jakýkoliv následný omyl v tom, kudy hranice vedou, omylem neomluvitelným. Při pozemkových úpravách v roce 2003, jichž se účastnila i tehdejší spoluvlastnice sousedního pozemku , jméno FO, , pak byly vyznačeny lomové body, z nichž je patrné, že postavený plot nekopíruje hranici. Na straně žalovaných tak nikdy nemohlo dojít k vydržení předmětné části pozemku, rozsudek soudu I. stupně tedy není správný. Žalobkyně navrhla změnu rozsudku tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.3. Žalovaní se k odvolání žalobkyně vyjádřili u jednání dne , datum, tak, že nepovažují námitky žalobkyně za důvodné. Zdůraznili, že plot vystavěný mezi pozemkem žalobkyně a žalovaných započal stavět a jeho směr a průběh určil otec žalobkyně. Všichni účastníci i jejich právní předchůdci pak až do zaslání předžalobní výzvy žalobkyní zcela respektovali tímto plotem určené hranice. Žalobkyně ani její právní předchůdci nikdy neoslovili žalované s tím, že by dnes sporná část pozemku, kterou žalovaní, resp. jejich právní předchůdci užívají, neměla být v jejich vlastnictví. O dlouhodobě pokojném stavu užívání svědčí též vybudovaná odpadní jímka, která do sporné části pozemku zasahuje, či řádně ohlášená plechová bouda, která byla v letech 1997 až 2020 postavena na sporné části pozemku. Žalovaní dále poukázali na fakt, že na sporné části pozemku je v současné době zpevněná plocha – jediný průjezd do zadní části zahrady. Nadto, v terénu je mezi pozemkem žalovaných a žalobkyně cca 0,5metrový výškový rozdíl, jiné vedení hranice tedy ani není dobře možné. Navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání není co do merita věci důvodné. Z úřední povinnosti a jako závislý pak odvolací soud přezkoumal a rozhodl o změně výroku II o nákladech řízení před soudem I. stupně.5. Z obsahu spisu se podává, že účastníci jsou sousedé - žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. , parcelní číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , parcelní číslo, , rodinný dům, a pozemku p. č. , parcelní číslo, , to vše v k. ú. , adresa, . Žalovaný 1) je vlastníkem id. ½ sousedního pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , druhá id. ½ je v SJM žalovaných 1) a 2). Oba pozemky jsou po celé délce odděleny stavbou plotu s betonovou podezdívkou a kovovými plotovými dílci, bez branky či vstupu. Plot byl postaven svépomocí účastníků v letech 1982-1983 a je rovnoběžný s protilehlými stěnami rodinných domů č. p. , číslo, a č. p. , číslo, ; nerespektuje tak katastrální hranici obou pozemků p. č. , parcelní číslo, a p. č. , parcelní číslo, k. ú. , adresa, . Žalovaní tedy dlouhodobě užívají část pozemku p. č. , číslo, , jehož je katastrální vlastnicí žalobkyně, a která je na geometrickém plánu č. , číslo, vyhotoveném dne , datum, , právnická osoba, , označena jako p. č. , parcelní číslo, (dále jen „sporná či předmětná část pozemku“).6. Ve věci již dříve rozhodl Okresní soud ve , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, tak, že žalobu o vyklizení sporné části pozemku zamítl s tím, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu se na předmětné části pozemku nenachází žádné movité věci ve vlastnictví žalovaných a není tedy důvod ukládat jim povinnost k vyklizení. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se zabýval otázkou případného vydržení předmětné části pozemku, a posoudil, zda je žalobkyně skutečnou (a nikoliv pouze katastrální) vlastnicí sporné části pozemku p. č. , parcelní číslo, , tj. zda je k podání vlastnické žaloby aktivně legitimována.7. Podle § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.8. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném a účinném znění (dále jen o. z.), není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.9. V souladu s § 129 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného do , datum, (dále jen obč. zák.), je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Podle § 130 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.10. Soud I. stupně řádně doplnil dokazování, které popsal v odst. 6 až 34 odůvodnění svého rozsudku a skutkový stav shrnul pod bodem 37 odůvodnění rozsudku. Takto zjištěný skutkový stav zcela odpovídá provedenému dokazování. Pro posouzení otázky vydržení dané části pozemku žalovanými 1) a 2), resp. jejich právními předchůdci, jsou pak podstatná zejména následující zjištění: Rodiče žalobkyně postavili na svém pozemku rodinný dům dříve, nastěhovali se do něj mezi lety 1975 a 1978. Jejich pozemek nebyl původně oplocen. Žalovaný 1) a jeho rodiče , jméno FO, a , jméno FO, se ujali držby své parcely p. č. , parcelní číslo, (tehdy p. č. , parcelní číslo, ) na základě dohody o osobním užívání pozemku ze dne , datum, a byla jim zde povolena stavba rodinného domu. Podle geometrického plánu z , datum, došlo k vytyčení a zaměření stavebního místa pro žalovaného 1) a jeho rodiče , jméno FO, a , jméno FO, ; nové hranice byly označeny železnými trubkami. Výstavba rodinného domu na pozemku žalovaných probíhala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, k jeho kolaudaci došlo v roce 1982. Mezi lety 1982 až 1983 zahájil otec žalobkyně stavbu plotu na domnělé hranici pozemku rodiny žalobkyně s pozemkem žalovaných. Svépomocí vystavěl 1/3 až 1/2 betonové podezdívky plotu s počátkem od obecní cesty a dále směrem mezi současné rodinné domy (dozadu). Na jeho stavbu navázala rodina žalovaných, kteří plot dokončovali rovněž svépomocí a respektovali přitom směr určený otcem žalobkyně. Ocelové díly na dodělání plotu poskytl otec žalobkyně. Žalovaný 1) a jeho rodiče , jméno FO, a , jméno FO, se ujali držby sporné části pozemku p. č. , parcelní číslo, nejpozději v roce 1983, kdy dostavěn plot s betonovou podezdívkou mezi pozemky rodiny žalobců a žalovaných. Mezi rodinami účastníků nebyly ohledně hranice mezi pozemky spory.11. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem I. stupně. Vlastnické právo k pozemku vydržením nabude osoba, která kdykoliv po 1. lednu 1992 splní podmínky vydržení, stanovené § 134 obč. zák.; při posuzování