27 Co 107/2023-488 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně , datum, (ve spojení s jejím doplněním a změnou připuštěnou usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, domáhal se žalobce – společnost , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „původní žalobce“) vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost vydat nákladní vozidlo tov. značky , Anonymizováno, , VIN kód, , včetně všech součástí a příslušenství tohoto vozidla, kdy žalovaný je povinen vydat zejména technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a všechny klíče k tomuto vozidlu. K tomu uvedl, že vlastnické právo k vozidlu nabyl v režimu § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dne , datum, (správně , datum, – pozn. odvol. soudu) ve veřejné dražbě (elektronické, nedobrovolné – pozn. odvol. soudu) za cenu 1 090 000 Kč, konané na základě návrhu obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (navrhovatel), podle smlouvy o zřízení zástavního práva k tomuto nákladnímu vozidlu. , adresa, byla navrhovateli odevzdána spolu s klíči a doklady dne , datum, ; následně však nákladní vozidlo z odstavného parkoviště, kde se nacházelo, „zmizelo“. V době konání veřejné dražby tak neměl dražebník nákladní vozidlo u sebe, původnímu žalobci (vydražiteli) předal pouze doklady a klíče, a proto původní žalobce po vozidle pátral a zjistil, že je zaparkováno v areálu žalovaného; ten však ohledně svého vlastnického práva k nákladnímu vozidlu odkazoval na kupní smlouvu uzavřenou mezi ním a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, . K tomu původní žalobce podotkl, že společnost , právnická osoba, . byla účastníkem řízení o ochraně držby zástavního věřitele (společnosti , právnická osoba, ), kterému byla zástava protiprávně odňata (věc vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Současně zdůraznil, že v případě originárního nabytí vlastnického práva, tj. na základě příklepu licitátora se jeho vlastnické právo neodvozuje od jiné osoby, na rozdíl od žalovaného. Následně žalobce doplnil, že z protokolu o provedené elektronické veřejné dražbě ze dne , datum, mimo jiné vyplývá, že jejím účastníkem byl i vlastník předmětu dražby – společnost , právnická osoba, . a že cena byla stanovena dražebníkem již dne , datum, na částku 1 800 000 Kč vč. DPH. Z potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby a dokladu o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne , datum, je zřejmé, že na vydražitele – původního žalobce přešlo vlastnické právo příklepem licitátora. Pro nabytí vlastnického práva je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a vydražitel – původní žalobce zaplatil nejvyšší podání. To platí i v případě, že povinný (tzn. společnost , právnická osoba, , která byla zástavcem a současně zástavním dlužníkem) nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1229/2003). V této souvislosti původní žalobce zdůraznil, že v prekluzivní lhůtě tří měsíců žádný z účastníků veřejné dražby nepodal k soudu návrh na vyslovení její neplatnosti a veřejnou dražbu je tak třeba považovat za platnou. K tomu poukázal i na rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 4197/2018, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že dražba je neplatná jen v případě, že to vyslovil soud v řízení podle zákona o veřejných dražbách; v jiném řízení, než v řízení podle zákona o veřejných dražbách, soud nemůže posuzovat neplatnost dražby, a to ani jako otázku předběžnou. Dále se původní žalobce ohradil proti názoru žalovaného o neplatnosti zástavní smlouvy z toho důvodu, že společnost , právnická osoba, nebyla v době uzavření zástavní smlouvy vlastníkem nákladního vozidla – předmětu dražby. Společnost , právnická osoba, zástavní smlouvu uzavřela za účelem zajištění svého dluhu vůči společnosti , právnická osoba, z titulu kupní smlouvy ze dne , datum, . Po uzavření zástavní smlouvy dne , datum, byl společnosti , právnická osoba, odevzdán předmět dražby, malý technický průkaz a klíče od vozidla. I pokud tedy snad došlo již , datum, k uzavření kupní smlouvy mezi společnostmi , právnická osoba, a , právnická osoba, ., nemá tato skutečnost žádný vliv na platnost uzavřené zástavní smlouvy. Společnost , právnická osoba, byla v době uzavření zástavní smlouvy jednoznačně v dobré víře, že společnost , právnická osoba, je oprávněná dát předmětné nákladní vozidlo do zástavy. Neexistovaly žádné objektivní okolnosti, které by nasvědčovaly, že tomu tak není. Pokud snad následně společnost , právnická osoba, informovala společnost , právnická osoba, . o tom, že do zástavy poskytla „omylem“ jiné nákladní vozidlo, než měla v úmyslu, jedná se o účelové tvrzení. I v době konání veřejné dražby byla v registru vozidel zapsána jako vlastník společnost , právnická osoba, . Původní žalobce proto v době konání veřejné dražby nemohl mít žádné pochybnosti o tom, že společnost , právnická osoba, . není vlastníkem předmětu dražby.2. Žalovaný označil žalobu za šikanózní. Poukázal na to, že jeden žalobní návrh na vydání předmětného vozidla již byl řešen u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, a žaloba byla zamítnuta. Nyní podaná žaloba je tak duplicitní. Samotnou nedobrovolnou dražbu konanou , datum, považuje za neoprávněnou. Společnost , právnická osoba, . nabyla vlastnické právo k nákladnímu vozidlu , datum, na základě kupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , která v kupní smlouvě prohlásila, že předmět prodeje je v jejím výlučném vlastnictví a že na vozidle neváznou žádná práva a pohledávky třetích osob a dále, že vozidlo není odcizené, není použito jako zástava není předmětem exekuce a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by bránily v prodeji vozidla. Tento právní stav byl rovněž prověřen společností , právnická osoba, ., která poskytla společnosti , právnická osoba, . na koupi vozidla úvěr. Dle vyjádření pana , jméno FO, , ředitele společnosti , právnická osoba, ., v červnu 2017 oznámila , tituly před jménem, , jméno FO, , právní zástupkyně společnosti , právnická osoba, , společnosti , právnická osoba, ., že jí zastupovaná společnost uzavřela se společností , právnická osoba, již dne , datum, zástavní smlouvu. K tomuto datu však již společnost , právnická osoba, nebyla oprávněna disponovat právy k vozidlu, a proto nebyla oprávněna vozidlo ani zastavit. Společnost , právnická osoba, . prostřednictvím svého právního zástupce , tituly před jménem, Jiřího , adresa, dokládala společnosti , právnická osoba, své vlastnické právo k nákladnímu vozidlu a neoprávněnost zástavní smlouvy. Žalovaný následně nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu v dobré víře na základě kupní smlouvy uzavřené , datum, se společností , právnická osoba, . Je tak nepochybné, že v době konání nedobrovolné dražby nebyla společnost , právnická osoba, jejím oprávněným navrhovatelem. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, zastupovala společnost , právnická osoba, ve sporu o ochranu držby (věc vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 197/2017) a současně byla jednatelkou původního žalobce – vydražitele. Dále byla v době od , datum, jedinou členkou představenstva původního žalobce a minimálně od , datum, jeho jedinou akcionářkou, a to vše až do , datum, . Původní žalobce se tedy nemůže domáhat ochrany svého domnělého vlastnického práva s odkazem na § 1109 o. z., neboť podmínkou pro nabytí vlastnictví od neoprávněného je dobrá víra nabyvatele v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Původní žalobce však nebyl v době konání veřejné dražby v dobré víře ohledně nabytí vlastnického práva k vozidlu, stejně jako nebyl a nemohl být v dobré víře ani v době předchozí, kdy společnost , právnická osoba, vystupovala jako zástavní věřitel. Tato společnost neučinila žádný krok k tomu, aby si prověřila vlastnické vztahy k nákladnímu vozidlu, byť jí bylo prokazatelně doloženo vlastnické právo svědčící společnosti , právnická osoba, ., nikoliv společnosti , právnická osoba, O účelovosti veškerého jednání původního žalobce a společnosti , právnická osoba, svědčí kromě propojení prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, i propojení obou těchto společností osobou , jméno FO, , jakožto současného člena představenstva původního žalobce (vydražitele) a jeho bývalého akcionáře v době od , Anonymizováno, , datum, a zároveň společníka společnosti , právnická osoba, od roku 2008 do současnosti a rovněž jejího bývalého jednatele. Obě společnosti postupovaly a postupují ve vzájemné shodě a z pohledu žalovaného se jedná o podvodné jednání s úmyslem se bezdůvodně obohatit na jeho úkor za zneužití institutu veřejné dražby. V závěrečném návrhu žalovaný poukázal i na svědeckou výpověď svědka , jméno FO, (jednatele společnosti , právnická osoba, .), který uvedl, že zástavní smlouva byla uzavřena v , adresa, , kde bylo nákladní vozidlo (zástava) i předáno