27 Co 42/2023-859 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 1. 7. 2015 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 39 479,30 € s 8,05% úroky z prodlení od 1. 11. 2014 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla v říjnu 2012 uzavřena ústní smlouva o zprostředkování, na jejímž základě se žalobce zavázal pro žalovaného vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaný jako zájemce měl příležitost uzavřít smlouvu o dílo a smlouvu o záručním a pozáručním servisu díla se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci dohodnutou úplatu (provizi) ve výši 245 773,93 €. Její kalkulace se odvíjela od sestavy zařízení dle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . a splatnost byla dohodnuta ve splátkách dle realizace smlouvy o dílo (konkrétně měla být provize vyplácena v návaznosti na tzv. milníky v průběhu realizace smlouvy o dílo následovně: 30 % po uzavření smlouvy o dílo, 50 % po realizaci tzv. FAT, tj. po ukončení výroby všech zařízení a potvrzení funkce všech zařízení ověřovací zkouškou ve výrobním závodě, 10 % po realizace tzv. SAT, tj. po dodání všech zařízení na místo určení do závodu odběratele a potvrzení funkce všech zařízení ověřovací zkouškou, 10 % po proběhnutí 90 denního zkušebního provozu zařízení u odběratele). Obě smlouvy, tj. jak smlouva o dílo, tak smlouva o záručním a pozáručním servisu díla, byly mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřeny dne 19. 10. 2012 (cena dle smlouvy o dílo činila 4 344 446,40 € vč. DPH). Splátky provize sjednané mezi účastníky však doznávaly změn (nejen co do výše, ale i splatnosti). Žalobce vycházel z informací a pokynů žalovaného směřujících k vyúčtování té které části provize. Konečná výše provize na základě dohody účastníků činila 273 582,90 €; ke změně její výše došlo v závislosti na změně specifikace zařízení díla, neboť žalovaný nebyl schopen splnit svůj původní závazek ze smlouvy o dílo (bylo dodáno zařízení o vyšším výkonu, ovšem také za vyšší cenu). Žalobce veškeré povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu řádně splnil, neboť zprostředkoval uzavření smluv se společností , právnická osoba, . Žalovaný uhradil žalobcem vystavené faktury na části provize (celkem sedm faktur, z nichž jedna byla dobropisována – pozn. odvol. soudu), čímž mimo jiné potvrdil oprávněnost fakturace a rovněž vznik nároku žalobce na sjednanou odměnu, její výši a splatnost. Neuhradil toliko poslední (v pořadí osmou – pozn. odvol. soudu) fakturu č. 2014042 splatnou 30. 10. 2014 na částku 39 479,30 € (předposlední fakturu vystavenou na totožnou částku žalovaný zaplatil). Podle přesvědčení žalobce oprávněnost jeho nároku na zaplacení poslední části provize ve výši 39 479,30 € vyplývá z dohody stran a výslovného pokynu žalovaného obsaženého v e-mailu pana , jméno FO, ze dne 17. 7. 2014. Bylo praxí mezi účastníky, že žalobce fakturaci částí provize prováděl na základě pokynů žalovaného. Následné tvrzení žalovaného, že v případě tohoto e-mailu se jednalo o omyl, považuje žalobce za ryze účelové, neboť předmětnou fakturu, kterou byla daná částka vyúčtována, žalovaný řádně převzal, zařadil do své evidence (účetnictví) a žalobci ji nikdy nevrátil či nevyzval k opravě, úpravě či snad dokonce k jejímu stornování. Uvedenou částku však neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. V dalších vyjádřeních žalobce zdůraznil, že žalovaný mu dosud neuhradil ani původně sjednanou provizi v plné výši, když k zaplacení zbývá částka 1 670,85 €. Obecně poukázal na to, že v daném odvětví činí provize cca 10 % z ceny zařízení. Vyzdvihl, že neschopnost žalovaného dodat společnosti , právnická osoba, . původně sjednané technologické vybavení zapříčinila ukončení jeho další spolupráce s touto společností a vznik škody na jeho straně. Následně doplnil, že provize se žalovaným byla sjednána ve výši žalovaným obvykle poskytované, tj. 10 % z ceny zboží bez DPH s tím, že se nepočítá z ceny služeb; tímto způsobem byla sjednána provize ohledně zařízení dodávaného žalovaným. Odlišně (v nižší výši) byla její výše stanovena ohledně subdodávky společnosti Telstar. Provize mezi účastníky tak byla sjednána v procentuální výši z cen zboží bez DPH a tuto dohodnu následně žalovaný potvrdil písemně s uvedením konkrétních částek provize v potvrzení o výši provize ze dne 25. 3. 2013 (245 773,93 €). Následně však došlo ke zvýšení ceny zařízení dodávaných žalovaným podle smlouvy o dílo, o čemž byl žalobce informován až následně (viz zápis z jednání 18. 9. 2013). V důsledku toho, že žalovaný nebyl schopen plnit dle smlouvy o dílo řádně a včas, došlo k rozdělení provize na více částí, ke změně její celkové výše i jednotlivých částí, v souladu se změnou nově dodávaných zařízení i s ohledem na prodlení žalovaného s jeho dodávkami.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznal a vznesl námitku mezinárodní nepříslušnosti Městského soudu v Brně. Potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o zprostředkování s ujednanou provizí ve výši 245 773,93 €. Dále však namítl, že žalobce vůbec netvrdí a neprokazuje, z čeho by měl jeho údajný nárok na vyšší provizi vyplývat, resp. kdy, mezi kým a s jakým obsahem došlo k uzavření dohody o změně výše provize (případně dodatku k původní ústně uzavřené smlouvě) či zda, kdy a jaké případné další plnění, které by eventuální navýšení provize zdůvodnilo, žalovanému poskytl. K uvedenému totiž nedošlo. Pokud žalobce odvozuje oprávněnost nároku z e-mailu ze dne 17. 7. 2014, tak tento sice hovoří o dvou platbách ve výši 39 479,29 €, avšak v případě druhé částky jde o chybu. , jméno FO, v předmětném e-mailu pochybil, protože původně měly být dle výpočtu provize ze dne 13. 3. 2013 dvě poslední faktury žalobce stejné, avšak při zaslání tohoto e-mailu nezohlednil dosud provedené platby, které byly ve skutečnosti hrazeny ve vyšších částkách, než bylo původně sjednáno. Na poslední platbu tak zbývala ve skutečnosti maximálně částka 1 670,85 €, kterou však neuhradil z toho důvodu, aby její zaplacení nebylo považována za uznání žalobcem tvrzeného údajného dluhu; nadto žalobce uvedenou částku dosud řádně nevyúčtoval. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.3. Námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou žalovaným Městský soud v Brně usnesením ze dne 29. 11. 2017, č. j. 118 C 28/2015-272, zamítl s odůvodněním, že místem, kde byl závazek žalobce ze zprostředkovatelské smlouvy splněn, tj. místem, kde žalobce poskytl své služby, je Česká republika, konkrétně , adresa, .4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 237 487 Kč (II. výrok) a dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 2 464 Kč (III. výrok). Vzhledem k mezinárodnímu prvku se v prvé řadě zabýval otázkou rozhodného práva. V posuzované věci aplikoval kolizní normu § 10 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, dle které nezvolí-li si účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. K tomu uvedl, že celá zprostředkovatelská činnost žalobce ve prospěch žalovaného probíhala v České republice, zakázka, kterou díky této činnosti žalovaný získal, byla realizována v České republice, a proto použití českého práva odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl podrobná skutková zjištění z provedených listinných důkazů i výslechů svědků a věc posuzoval podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli v říjnu 2012 ústní smlouvu, kterou posoudil jako smlouvu zprostředkovatelskou s prvky smlouvy komisionářské podle § 642 a násl. a § 577 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), na jejímž základě se žalobce zavázal pro žalovaného vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaný jako zájemce měl příležitost uzavřít se společností , právnická osoba, . smlouvu o dílo a smlouvu o záručním a pozáručním servisu díla a obě uvedené smlouvy byly skutečně uzavřeny dne 19. 12. 2012. Dále měl žalobce vyvíjet pro žalovaného činnost směřující k zajištění hladkého průběhu zakázky, pomoci žalovanému s předkladatelskou činností, neboť žalovaný vyžaduje místní osobu požívající důvěru, která se o celý projekt od začátku do konce stará (viz výpověď svědka , jméno FO, ).Za uvedené činnosti byla pro žalobce dohodnuta provize (stanovená na základě ceny zařízení dodávaného žalovaným i jeho subdodavatelem , Anonymizováno, ) ve výši 245 773,93 € (viz výpočet provize ze dne 13. 3. 2013 – dokument s názvem Commission Calculation na hlavičkovém papíru žalovaného), kdy nejprve měla být uhrazeno 83 732,20 €, následně do 31. 10. 2013 částka 112 886,97 €, do 31. 1. 2014 částka 24 577,39 € a do 30. 4. 2014 částka 24 577,39 € (viz soupis provize vypracovaný žalovaným adresovaný jednateli žalobce ze dne 25. 3. 2013). Ke dni 29. 4. 2015 bylo žalobci vy