37 Co 44/2024-238 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit jí částku 48 000 Kč a částku 45 000 Kč (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 28 754 Kč (výrok II).2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, jež soudu I. stupně vytýkala, že nesprávně a tendenčně hodnotil důkazy, když zcela akceptoval doklady předložené žalovaným, zatímco nedoložení i jen jedné z cest žalobkyně k lékaři nesprávně vztáhl na cesty všechny. Žalobkyně, ač si je vědoma povinnosti tvrzení i povinnosti důkazní, již většinou dokladů nedisponuje, přestože výdaje bezesporu vynaložila. Současně zdůraznila, že z důvodů zdravotních komplikací provázejících její těhotenství došlo k poklesu jejích příjmů z částky 18 000 Kč měsíčně na 6 000 Kč měsíčně, je přitom zcela irelevantní, že několikrát změnila zaměstnavatele, což částečně bylo vymíněno právě těhotenstvím. Navrhla proto, nechť si soud doklady o jejích příjmech za období od ledna do října 2020 vyžádá u příslušné správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně současně nezpochybnila částky zaslané žalovaným na účet jejího otce, zdůraznila však, že tyto částky nebyly určeny jí. Platby za IVF minimálně v celkové výši 46 600 Kč uhradila dne , datum, a dne , datum, , dalších 1 286,33 Kč za vyšetření a léky dne , datum, . Žalovaným tvrzené platby však byly provedeny až o půl roku později. Současně žalobkyně uvedla, že z předmětného účtu byly hrazeny i platby ve prospěch žalovaného (nájemné ve výši 5 800 Kč měsíčně, platby na mobilní telefon v částkách 600 až 3 000 Kč měsíčně, opravy a nákup vozidel ve výši 19 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč), případně finanční prostředky vyplaceny zpět žalovanému (částka 30 000 Kč). Přestože neměla uloženy doklady od veškerých věcí, na oblečení po porodu vynaložila nejméně částku 5 504 Kč, přičemž při pořízení kojícího oblečení nemohla předpokládat, že nezletilého syna kojit nebude. V odvolání proti rozsudku soudu I. stupně žalobkyně uvedla, že v souvislosti s těhotenstvím a porodem vynaložila nejméně částku 58 622,33 Kč. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.3. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Argumentoval, že žalobkyně své nároky řádně nevyčíslila a požadovala i výdaje, jež s těhotenstvím nesouvisí (tablet s obalem či kojící oblečení, přestože syna nekojila). Několik let před otěhotněním téměř nepracovala, pokles příjmu pak dovozuje jen z krátkodobého zaměstnání. Žalovaný zdůraznil, že většinu nákladů spojených s těhotenstvím i náklady pro matku a nezletilého již uhradil a žaloba je ze strany žalobkyně pouze účelová.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování zprávami Úřadu práce ČR i Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov o poměrech žalobkyně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. V posuzované věci je předmětem sporu nárok žalobkyně na úhradu výživného neprovdané matky ve výši 2 000 Kč měsíčně po dobu dvou let od narození nezletilého syna, tj. ode dne , datum, , ve výši celkem 48 000 Kč a dále nárok na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši celkem 45 000 Kč.6. Obecně lze sice přitakat žalobkyni, že jí zákon (§ 920 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.) přiznává právo domáhat se výživného po žalovaném, otci dítěte, za nějž není provdána. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky však je přitom skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte dochází ke snížení příjmu matky, což se projeví v její majetkové sféře, a na otci dítěte je, aby její snížené příjmy kompenzoval. Matka přitom nemá právo na stejnou životní úroveň, jako by byla za otce svého dítěte provdána, a ani v takovém rozsahu, jako nezletilé dítě. Náklady spojené s těhotenstvím a porodem se rozumí především náklady na pořízení těhotenského ošacení, lékařské péče a s ní souvisejícího jízdného, poskytování zdravotních služeb v souvislosti porodem, přičemž je třeba přihlížet pouze k účelně vynaloženým nákladům.7. Ze zpráv Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Znojmo, a Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Třebíč, odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od , datum, do , datum, , kdy jí po dobu pěti měsíců byl vyplácen příspěvek na podporu v nezaměstnanosti ve výši 8 830 Kč měsíčně; dávky pomoci v hmotné nouzi jí v období od , datum, do , datum, vypláceny nebyly. V květnu 2021 jí bylo vyplaceno porodné ve výši 13 000 Kč a dále od června 2021 do března 2023 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a přídavky na dítě, nezletilého , jméno FO, , od května 2021 do července 2021 ve výši 800 Kč měsíčně, v říjnu 2021 ve výši 3 390 Kč, v listopadu, prosinci 2022 a lednu 2023 po 630 Kč měsíčně, od dubna 2023 pak po 830 Kč měsíčně. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Brno venkov odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla od , datum, zaměstnána u čtyřech různých zaměstnavatelů (od 1. 7. do , datum, u , jméno FO, , od 1. 8. do , datum, u , jméno FO, , od 1. 10. do , datum, u , právnická osoba, od , datum, do , datum, u , jméno FO, ) a následně od , datum, pak u obce , adresa, .8. Odvolací soud nemá připomínek k hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně, ani ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odstavci 6 až 19 odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Skutková zjištění učiněná soudem odvolacím pak zcela korespondují se zjištěními soudu prvního stupně učiněnými z výplatních pásek žalobkyně i evidenčního listu důchodového pojištění, jak jsou podrobně uvedena v odstavcích 13 a 14 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.9. Soud I. stupně přesvědčivě a logicky, vysvětlil, z jakých důkazů vyšel i jak je hodnotil. Odvolací soud proto neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, naopak považuje za správná zjištění soudu I. stupně, učiněná na základě provedeného dokazování. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud I. stupně učinil i správný právní závěr.10. Jak vyplývá ze zjištění soudu I. stupně, učiněných ze žalobkyní předložených výplatních lístků, potvrzení České správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce, správných i v kontextu dokazování provedeného odvolacím soudem, žalobkyně deklarovaných příjmů ve výši 16 500 Kč až 20 000 Kč v roce 2019 nedosahovala pravidelně každý měsíc. Příjmu okolo 16 500 Kč dosáhla jen v srpnu a v září 2019, příjmu v částce 20 000 Kč pak jen v listopadu a v prosinci 2019, naopak od února 2020 žalobkyně nebyla vůbec zaměstnána a od října 2020 její příjem dosahoval částky 6 000 Kč měsíčně. Současně nelze přehlédnout, že příjmy žalobkyně po narození nezletilého byly tvořeny dávkami z pojistných systémů (výše uvedené porodné, rodičovský příspěvek), jimž vyživovací povinnost nepředchází.11. Jak správně uvedl již soud I. stupně, nelze přehlédnout, že v posuzované věci se jedná o řízení sporné, ve kterém se uplatní zásada projednací, kdy soud je vázán žalobou. Je proto povinností žalobkyně tvrdit podstatné skutečnosti a svá tvrzení o nich prokázat. Na základě shora uvedeného odvolací soud shledává zcela správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že došlo ke snížení jejích příjmů tak, aby jí vůči žalovanému vznikl nárok na příspěvek na výživu. Soud I. stupně proto zcela správně zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 000 Kč (výživné v částce 2 000 Kč měsíčně po dobu dvou let).12. V části žalobkyní uplatněného nároku z titulu úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 45 000 Kč odvolací soud odkazuje na správný závěr soudu I. stupně, jak je podrobně uveden v odst. 21 odůvodnění napadeného rozsudku, jemuž odvolací soud nemá co vytknout. Žalobkyně neprokázala výši jednotlivých položek nákladů a cestovních výdajů, ani to, že se jedná o náklady účelné, které s těhotenstvím přímo souvisí, a že byly žalobkyní skutečně vynaloženy. Žalobkyně netvrdila výši jednotlivých konkrétních výdajů a jejich vynaložení ani věrohodně neprokázala. Nelze se potom logicky zabývat žalobkyní zpochybněnou obranou žalovaného, že na účet otce žalobkyně, na nějž je zasíláno i výživné pro jejich nezletilé dítě, zaslal pro potřeby žalobkyně částku celkem 84 000 Kč, a k úhradě jakých konkrétních závazků žalovaného měly být jednotlivé platby určeny. Soud I. stupně proto správně shledal nedůvodným i nárok žalobkyně na zaplacení částky 45 000 Kč.13. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. roz