38 Co 129/2024-87 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku uložené pokuty za přestupek, spočívající v umožnění užívání stavby v rozporu s účelem, vymezeným v kolaudačním rozhodnutí jiné osobě.2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl, když učinil závěr, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k porušení povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o nájmu ze dne , datum, , které by zakládalo nárok na náhradu škody, ale došlo k porušení veřejnoprávní povinnosti ze strany žalobkyně ve smyslu ust. § 178 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb. tím, že umožnila užívání části stavby v jejím vlastnictví pro truhlářskou dílnu, což je jiný účel, než je vymezeným účelem v kolaudačním rozhodnutí a nejsou tak naplněny předpoklady soukromoprávní odpovědnosti k náhradě škody.3. Jinými slovy řečeno, žalobkyně nebyla pokutována za to, že v objektu č. , číslo objektu, byla provozována truhlárna, ale za to, že umožnila jiné osobě užívání objektu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím a přestupkové jednání žalobkyně, uvedené v rozhodnutí stavebního úřadu , adresa, , je proto odlišné od jednání žalovaného – povinnost žalobkyně zaplatit uloženou pokutu vyplývá z vlastního pochybení žalobkyně, nikoliv z jednání žalovaného, když žalobkyně zanedbala povinnost kontroly, zda je příslušné kolaudační rozhodnutí ze strany nájemce dodržováno.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a nesouhlasila s tím, jak soud posoudil otázku, zač vlastně byla stavebním úřadem postižena a že v přestupkovém řízení byla namístě obrana, kterou soud naznačuje – tj. že žalobkyně měla tvrdit, že účel užívání jednotlivých objektů kontroluje. Podle uzavřené smlouvy totiž žalobkyně neměla žádnou možnost ovlivnit to, že žalovaný sjednal s uživatelem předmětného objektu podnájemní smlouvu, ani to, jaký byl v této podnájemní smlouvě sjednán účel užívání.5. Požadavek soudu, aby žalobkyně apelovala na nájemce, tj. žalovaného, aby dodržoval stavební zákon, považuje žalobkyně za absurdní, když sám soud dovodil, že žalovaný měl takovou povinnost sám ze zákona a skutková podstata přestupku byla naplněna teprve v okamžiku, kdy byl objekt skutečně k nepovolenému účelu užíván.6. Žalobkyně byla stavebním úřadem pokutována za objektivní skutečnost, že takový stav – užívání objektu jako truhlárna – ve své stavbě dopustila a nedokázala mu zabránit. Pro stavební úřad nebylo podstatné, že se žalobkyně smluvně vzdala možnosti dění v jejím vlastněném objektu ovlivnit, neboť v soukromoprávní rovině přenesla odpovědnost za dodržování stavebního zákona v celém areálu na nájemce, ovšem ve veřejnoprávní rovině zůstala její odpovědnost zachována.7. Protože odpovědnost žalobkyně za přestupek vznikla teprve v okamžiku, kdy objekt skutečně začal být jako truhlárna užíván (a nikoliv v okamžiku uzavření smlouvy, kterou se možnosti zabránit takovému počínání vzdala) je zřejmé, že tu je dána příčinná souvislost mezi škodou a protiprávním jednáním žalovaného, který příslušný objekt výslovně přenechal k užívání jako truhlárnu, a jde tak i o porušení smlouvy, protože kdyby tak neučinil a stavba by byla užívána v souladu s kolaudovaným stavem, skutková podstata přestupku by nebyla naplněna a žalobkyně by pokutu nedostala.8. Teprve skutečným užíváním objektu jako truhlárny k naplnění skutkové podstaty přestupku došlo, tak věc posoudil stavební úřad a tímto rozhodnutím je soud v daném řízení vázán dle ust. § 135 o. s. ř.9. Žalobkyně tedy má za to, že soud nesprávně posoudil otázku, za co byla žalobkyně stavebním úřadem postižena, a proto je nesprávný jeho závěr o absenci příčinné souvislosti. Za situace, kdy podmínku protiprávního jednání měl okresní soud za splněnou, existence škody nebyla zpochybněna, má žalobkyně za splněnou i podmínku příčinné souvislosti. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.10. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání poukázal na obsah rozhodnutí soudu I. stupně, dle kterého soud neshledal naplnění předpokladů k náhradě škody opírající se o porušení smluvní povinnosti, když žalobkyně byla pokutována za to, že umožnila jiné osobě užívání objektu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, přestupkové jednání žalobkyně je odlišné od jednání žalovaného, ze kterého žalobkyně dovozuje odpovědnost za způsobenou škodu. Povinnost zaplatit uloženou pokutu vyplývá z vlastního pochybení žalobkyně, nikoliv z jednání žalovaného, a nebyly tak naplněny podmínky soukromoprávní odpovědnosti za škodu, způsobenou porušením smluvní povinnosti.11. Poukázal na to, že užívá předmět nájmu v souladu s nájemní smlouvou a v souladu s účelem nájmu, stejně tak předmět nájmu užívají podnájemníci. Ve vztahu k žalovanému je nutno vycházet ze znění nájemní smlouvy, tedy k čemu je oprávněn žalovaný a potažmo podnájemci. Předmět přestupkového jednání žalobkyně je odlišný od jednání žalovaného, povinnost zaplatit pokutu nevyplývá z jednání žalovaného a proto absentuje příčinná souvislosti mezi vznikem škody a porušením smluvní povinnosti. Žaloba tak dle žalovaného není důvodná a soud I. stupně postupoval správně, pokud ji zamítl. Žalovaný navrhl, aby napadené rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno a žalobkyni uložena povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.12. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání žalobkyně není důvodné. Soud I. stupně dostatečně objasnil skutkový stav a vyvodil i správné právní závěry, se kterými se odvolací soud s menšími výhradami ztotožnil.13. Výhrady odvolacího soudu směřují pouze do závěru soudu I. stupně ohledně povinnosti žalovaného užívat pronajaté prostory v souladu s kolaudačním rozhodnutím (viz bod 22 rozsudku), a to za situace, kdy tato povinnost žalovaného nebyla sjednána v nájemní smlouvě ze dne , datum, a nebylo ze strany žalobkyně ani tvrzeno či prokázáno, že kolaudační rozhodnutí ohledně způsobu užívání pronajatých prostor bylo žalovanému předáno a byl tak se způsobem užívání seznámen. Dle obsahu nájemní smlouvy ze dne , datum, , založené na č. l. 18 spisu, byl způsob užívání sjednán v bodě II. ad 3 tak, že pronajímatel přenechává nájemci předmět nájmu do užívání za účelem realizace podnikatelské činnosti nájemce, tj. zejména logistika, opravárenství, lehká výroba, pořádání kulturních, sportovních a dalších společenských akcí, to vše zajišťováno buď nájemcem nebo podnájemci, kterým je nájemce oprávněn přenechávat jednotlivé budovy či pozemky tvořící předmět nájmu do podnájmu. Žádné z těchto citovaných ujednání o způsobu užívání předmětu nájmu žalovaný neporušil a na jeho straně tak nelze shledat protiprávní jednání, spočívající v porušení smlouvy a v příčinné souvislosti s tím vznik škody na straně žalobkyně.14. Je možno žalobkyni přisvědčit, že rozhodnutím stavebního úřadu , adresa, ze dne , datum, je soud dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, avšak z tohoto rozhodnutí nevyplývá žádné hodnocení chování žalovaného jako protiprávního, naopak protiprávnost – rozpor s ust. § 178 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb. byla shledána na straně žalobkyně a spočívala v tom, že umožnila jiné osobě užívání stavby v rozporu s účelem, vymezeným v kolaudačním rozhodnutí.15. Bylo na žalobkyni, aby pro případ užívání a dalšího pronájmu nebytových prostor zajistila podmínkami ve smlouvě uvedenými, aby bylo respektováno omezení v užívání dle kolaudačního rozhodnutí a takové ujednání aby do nájemní smlouvy začlenila. Pokud se tak nestalo, žalovaný se žádného protiprávního jednání nedopustil, na rozdíl od žalobkyně, které za její pochybení jako vlastníka nebytových prostor byla uložena pokuta v přestupkovém řízení.16. Mezi úbytkem majetku na straně žalobkyně v podobě uložené a zaplacené pokuty tak není příčinná souvislost s nějakým protiprávním jednáním žalovaného a nejsou tak dány zákonné podmínky pro požadavek na náhradu škody vůči žalovanému. Ve zbytku pak odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v bodech 25 a 26.17. Na základě výše uvedených závěrů potvrdil odvolací soud zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. a dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, představující náklady právního zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby po 1.900 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu), 2 režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč, cestovné , adresa, a zpět osobním automobilem v částce 1.366 Kč, náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH v částce 1.336,86 Kč, náklady odvolacího řízení celkem 7.702,86 Kč.