38 Co 161/2023-59 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 92.438 Kč, zastavuje. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21.812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.812 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 32.417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 146.667 Kč od , datum, do , datum, , z částky 54.229 Kč od , datum, . do , datum, a z částky 32.417 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá. Výrokem IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II., podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání a navrhla jeho změnu tak, že žaloba se i v tomto rozsahu zamítá. Uvedla, že soud I. stupně nesprávně stanovil délku řízení na 8 let a 4 měsíce. Řízení trvalo od , datum, do , datum, , tj. 8 let 3 měsíce a 18 dní. Posuzovaná doba řízení tak měla být určena na 8 let a 3 měsíce. Soud I. stupně mj. navýšil základní částku o 40 % z důvodu průtahů na straně soudů, neboť tyto průtahy měly dle mínění soudu I. stupně trvat 40 % celkové doby řízení. Tento postup však neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, kdy poukázala na rozsudek ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017 a usnesení ze dne 11. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1240/2013. Žalovaná má za to, že hodlá-li soud navyšovat zadostiučinění z důvodu postupu orgánu veřejné moci, neměl by přihlížet k existenci jednotlivých průtahů, neboť ty jsou již odškodněny samotnou základní částkou. V rámci navýšení z důvodu kritéria postupu orgánu veřejné moci by měl soud zohledňovat jiné nesprávnosti v postupu soudu, např. zrušení rozhodnutí z důvodu závažných vad atd. V rámci navýšení by neměla být znovu zohledňována skutečnost, která již byla zohledněna při samotném stanovení základní částky. Lze kritizovat i výši koeficientu, tedy 40 %, neboť tato výše by se měla pohybovat v rozmezí 0 % - 50 %. V této věci se soudy nedopustily tak zásadních pochybení, aby bylo třeba navyšovat zadostiučinění z tohoto důvodu o celých 40 %, jak učinil soud I. stupně.3. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku soudu I. stupně.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku II., kdy výroky I. a III. nebyly odvoláním dotčeny a jsou v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela důvodné.5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento navýšil základní částku odškodnění o 40 %, tj. o 44.000 Kč. Žalobkyni tak náleží peněžitá náhrada v celkové výši 114.250 Kč, a pokud žalovaná zaplatila žalobkyni částku 92.438 Kč, je povinna žalobkyni zaplatit ještě částku ve výši 21.812 Kč s příslušenstvím.6. V daném případě se žalobkyně na žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 83/2014, kdy se žalobkyně domáhala v řízení uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu – náhrady projevu vůle žalovaného. Nemajetkovou újmu žalobkyně spatřovala v morální újmě a v útrapách souvisejících s pocitem nejistoty a úzkosti ve věci přímo ohrožující její domov. Předmětné soudní řízení trvalo 8 let a 4 měsíce. Žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění částku ve výši 146.667 Kč.7. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR ohledně problematiky odškodnění nemajetkové újmy se na prvém místě považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud tyto formy morální satisfakce nepostačují a stěžovatel požaduje i zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění namístě. V kladném případě musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují. Není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2486/2013, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 4342/2014, II.ÚS 1138/16). Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.8. Podle § 31a odst. 3 citovaného zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věta druhá a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.9. V daném případě dospěl soud I. stupně k závěru, že došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, shledal období nečinnosti na straně soudu v délce 40 měsíců, což tvoří 40 % celkové délky řízení, s tím, že posuzované řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak nikoliv extrémně. Uvedl, že vyšší délka řízení se projevila v samotné výši přiznaného odškodnění, a právě z důvodu výraznější délky posuzovaného řízení navýšil základní částku o 40 %.10. S tímto závěrem soudu I. stupně se odvolací soud neztotožňuje. Dle konstantní judikatury za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení bylo již žalobkyni poskytnuto zadostiučinění – zaplacení částky 92.438 Kč, a samotná existence nesprávného úředního postupu není skutečností vedoucí ke zvýšení tohoto zadostiučinění dle § 31a odst. 3 písm. d) výše citovaného zákona, tudíž nesprávný úřední postup, za který je žalobkyni zadostiučinění poskytováno, nemůže zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno. Ad absurdum by výklad předkládaný žalobkyní znamenal, že při přiznávání zadostiučinění za daný nesprávný úřední postup by byla jeho výše zvyšována pokaždé. Jak z obsahu spisového materiálu vyplývá, v předmětném řízení sp. zn. 72 C 83/2014, vedeném u Městského soudu v Brně, došlo mj. k průtahům z toho důvodu, že došlo k nemoci věc projednávajícího soudce, došlo ke změně v obsazení senátu a návazně k opakování některých důkazů, tudíž k nutnosti nařízení vícero jednání. Lze souhlasit s názorem, že soudní řízení přesahující 8 roků je nepřiměřeně dlouhé, avšak nikoliv extrémně dlouhé, nepřekračuje meze naprosté mimořádnosti. Nedošlo také ke zrušení rozhodnutí z důvodu závažných vad atd. Přiznané zadostiučinění, kterého se v této věci žalobkyni dostalo, považuje odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů za přiměřené, a proto navýšení základní částky o 40 % z důvodu postupu soudu (průtahy v řízení) nepovažuje za opodstatněné.11. Odvolací soud proto změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 21.812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.812 Kč od 30. 6. 2023 do zaplacení, zamítl.12. V návaznosti na změnu výroku II. rozsudku soudu I. stupně bylo nutno změnit i závislý výrok IV. o nákladech řízení účastníků. Žalovaná částku 92.438 Kč zaplatila v zákonné šestiměsíční lhůtě splatnosti, žaloba v tomto smyslu tedy byla podána předčasně a žalobkyně zavinila, že v této části bylo řízení výrokem I. zastaveno. Pokud bylo rozhodnuto výroky II. a III. o zamítnutí žaloby na zaplacení částek 21.812 Kč s příslušenstvím a 32.417 Kč s příslušenstvím, je zřejmé, že v této věci nebyla žalobkyně úspěšná, a je proto povinna dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalované náklady řízení. Tyto spočívají v paušální náhradě ve výši 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, příprava na jednání a účast na jednání soudu I. stupně (§ 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění).13. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, je proto žalobkyně povinna nahradit jí náklady spočívající v paušální náhradě 600 Kč (sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu).