38 Co 195/2024-778 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem, že žalovaný 1. je vlastníkem pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. a v obci , obec, , zapsaného na LV č. , číslo, , evidovaném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj – Katastrálním pracovištěm , obec, (výrok I.) a žalovaným společně a nerozdílně uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 290.869,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.).2. Soud I. stupně shledal ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2694/2018, naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalovaného 1. k předmětnému pozemku. Po vyřešení otázky naléhavého právního zájmu byl předmět sporu redukován na právní hodnocení, zda proces prodeje pozemku městem , město, předem vybranému zájemci dostál zákonným požadavkům, konkrétně ustanovení § 38 a § 39 zákona o obcích. Jako předběžnou otázku řešil soud platnost kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou město , město, uzavřelo se společností , právnická osoba, v režimu § 2079 a násl. občanského zákoníku o prodeji předmětného pozemku. Co se týče dodržení pravidel postupu podle § 39 zákona o obcích, soud konstatuje, že žalovaný 1. formálně dostál všem povinnostem v tomto ustanovení zakotveným a záměr prodeje pozemku předem vybranému zájemci řádně vyvěsil na úřední desku, a to v období od , datum, do , datum, , tj. po dobu , číslo, dnů. Ani pochybení spočívající v nepravdivé či neaktualizované informaci na webových stránkách města o tom, že se ke zveřejněnému záměru nikdo nevyjádřil, ač tak ve skutečnosti dne , datum, žalobkyně učinila, by svou intenzitou a dopady, dle mínění soudu, neplatnost kupní smlouvy pro rozpor s ustanovením § 39 odst. 1 zákona o obcích, izolovaně (samo o sobě), založit nemohlo. V průběhu řízení nezazněly ani námitky, že by snad předmět prodeje nebyl označen údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru. Konečně město , město, dostálo i povinnosti zakotvené v ustanovení § 39 odst. 2 zákona o obcích, neboť při úplatném převodu pozemku kupní smlouvou sjednalo kupní cenu vyšší než tu, která je podle odborného posouzení znaleckým ústavem , právnická osoba, . v posudku č. , číslo, v daném místě a čase obvyklá. Soud nicméně dospěl k závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť město , město, při jejím uzavírání porušilo ustanovení § 38 odst. 1 zákona o obcích a nedostálo povinnosti nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře. Soud v řízení procesně směřoval žalovaného 1. ke splnění povinnosti tvrdit a prokázat, že zájem na vybudování vaskulárního centra, resp. rozšíření kapacity zdravotní péče v oblasti kardiovaskulární medicíny skutečně v době schválení záměru prodeje existoval, že tento zájem převažuje nad jinými zájmy (v oblasti poskytování zdravotní péče), a že jej město , město, také jasně deklarovalo. Provedené dokazování nicméně soud v žádném výše uvedeném směru nepřesvědčilo. Absentující (veřejná) deklarace zájmu na vybudování vaskulárního centra či i jen rozšíření kapacity lékařské péče v oblasti vaskulární medicíny, by tedy sama o sobě a bez dalšího nemusela být důvodem pro závěr, že takový zájem neexistuje nebo v neexistoval v době, kdy se o prodeji pozemku rozhodovalo, a to nikoli pouze proto, že obec skutečně žádnou zákonnou povinnost definovat a zveřejňovat „důležité zájmy“ nemá. V souzené věci by nicméně opačná situace postavila město , město, do zcela jiné polohy, ať už z hlediska důvěryhodnosti, tak z hlediska důkazní pozice v tomto řízení. Jinak řečeno, pokud by město , město, otevřeně a veřejně takový zájem deklarovalo, a navíc by tak učinilo s dostatečným předstihem před schválením a zveřejněním záměru žalované společnosti , právnická osoba, ., předešlo by spekulacím nad neodbytnou otázkou, co existovalo dříve. Snadno by tedy rozptýlilo pochybnosti, zda onen „důležitý zájem“ nebyl dodatečně účelově „dotvořen“ tak, aby se potkal se záměrem naposledy uvedené společnosti, k němuž se však následně objevil záměr konkurenční. Vzhledem k tomu, že proces schvalování záměru není ani tolik „(izolovaným) momentem“ jako spíš „(časovým) úsekem“, z pohledu soudu by postačovalo prokázat existenci tohoto zájmu k jakémukoli okamžiku v rámci tohoto úseku. Tak ostatně znělo i procesní poučení [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve spojení s § 118a odst. 1 a 3 téhož zákona], kterého se při soudním jednání dne , datum, žalovanému 1. dostalo ze strany soudu; to nehovořilo o (okamžiku) zveřejnění záměru, ale o (procesu) schválení záměru. Žalovanému městu , město, se však existence jiného důležitého zájmu nepodařilo prokázat ve vztahu k žádnému z dílčích momentů procesu schvalování záměru. Výše popsaná pochybnost tedy přetrvává a je umocněna i celkovým kontextem věci, v němž některé specifické okolnosti lze jen stěží ignorovat. V prvé řadě se soud nemůže ubránit konstatování (jakkoli si je vědom, že v tomto směru již jde nad rámec přezkumné pravomoci), že ačkoli rozhodnutí města , město, prodat pozemek společnosti , právnická osoba, . formou tzv. adresného záměru předem vybranému zájemci, není bez dalšího nedovoleným postupem, jako právní nástroj pro prodej dotčeného pozemku se mu nejeví jako vhodný. Uvažuje-li město , město, o prodeji pozemku, který lze bez pochybnosti označit slovem „lukrativní“, mělo by mít jasnou představu o prioritách pro jeho využití, tedy o tom, co by se mělo na pozemku vybudovat a k čemu by to mělo sloužit (kdy není přirozeně vyloučeno, aby takových priorit bylo více). Tyto priority by se ideálně měly potkávat s (veřejně) deklarovanými cíli nebo být alespoň veřejnosti (samostatně) prezentovány a následně by se měly vtělit do předem jasně a srozumitelně definovaných kritérií pro výběr s vícero zájemců tak, aby byl zajištěn nejen co nejširší jejich okruh, ale zejména férová soutěž mezi nimi. Ani v (ničím přesvědčivě neodůvodněné) překotnosti rozhodování o schválení záměru prodat pozemek předem vybranému zájemci, nelze spatřovat samo o sobě porušení zákona, neboť z materiálního hlediska město , město, dodrželo lhůtu ke zveřejnění záměru uvedenou v § 39 odst. 1 zákona o obcích. Tlak na rychlost schválení záměru společnosti , právnická osoba, . je však očividný nejen z vyjádření odborů města , město, , z nichž některá se datují ještě před zveřejněním záměru (byť používají textaci „zveřejněný záměr“), ale i konáním zastupitelstva hned následujícího dne po uplynutí lhůty pro zveřejnění záměru, na který podle všeho žalobkyně nebyla, na rozdíl od , tituly před jménem, , jméno FO, , osobně pozvána, a kdy navíc materiál prezentující konkurenční nabídku s názvem „Doplnění informací k bodu č. , číslo, majetkoprávní problematiky – Prodej pozemků st. p. č. , číslo, (, adresa, ), byl zastupitelům i veřejnosti dán k dispozici těsně před konáním zastupitelstva. Ač opět ani jedna z těchto skutečností nezakládá bez dalšího porušení zákona o obcích, soud se opět nemůže ubránit konstatování, že se jedná o postup nevhodný a nepochopitelný. Před soudem nezazněly žádné objektivní důvody, pro které prodej pozemku musel proběhnout tak kvapně, snad s výjimkou nepříliš přesvědčivého vysvětlení zastupitele , tituly před jménem, , jméno FO, . Tlak na přijetí rozhodnutí o prodeji pozemku „teď a tady“ tedy byl patrný i z průběhu jednání zastupitelstva, resp. z projevů jednotlivých zastupitelů či zaměstnanců. Zřetelně a vícekrát zazněly apely na poskytnutí větší časové dotace pro prostudování obou záměrů a pro jejich pečlivé a spravedlivé porovnání, avšak nebylo jim vyhověno. V tomto směru soudu opět nezbývá než projevit vůči námitkám opozičních zastupitelů plné pochopení, neboť s ohledem na složitost obou záměrů se jeví doba, kterou měly k dispozici pro jejich prostudování, neřkuli k porovnání, jako zcela nedostačující i jen pro hlubší zamyšlení se nad případnými silnými či slabými stránkami toho kterého řešení natož k prověření skutečné existence takových výhod či nevýhod. To vše tolik přispívá k dojmu, že ať již bylo prioritou města , město, cokoli, zcela jistě to nebyla transparentní a férová soutěž mezi společnosti , právnická osoba, a společností , právnická osoba, ., neřkuli mezi dalšími v úvahu přicházejícími zájemci o koupi pozemku. Soud v žádném směru nehodnotil oba konkurenční podnikatelské záměry a ujišťuje žalovanou 2., že ani v nejmenším nepochybuje o tom, že pro jakékoli město v České republice by bylo vybudování vaskulárního centra nejvyšší evropské úrovni jedinečným přínosem, společnost , právnická osoba, . tak bohužel v tomto řízení sklízí negativní důsledky pochybení města , město, , ačkoli ona sama žádné zákonné ustanovení neporušila. Obdobně nemá soud ani pochybnosti o tom, že existuje mnoho dalších subjektů (žalobkyni nevyjímaje), z jejichž podnikatelské činnosti může město , město, získat v budoucnu prospěch pro své občany; nejedná s