49 Co 209/2023-136 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaná 1 je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a stavby , číslo, stojící na pozemcích p. č. , číslo, p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (výrok I.), žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit žalované 1 náklady řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1 (výrok II.) a žalobkyni byla stanovena povinnost nahradit žalovanému 2 náklady řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2 (výrok III.).2. Soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva žalované 1 k nemovitým věcem na základě tvrzení, že žalovaná 1 uzavřela kupní smlouvu ze dne , datum, , kterou žalobkyně považovala za absolutně neplatnou, a na základě této kupní smlouvy bylo převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ve vlastnictví žalované 1 na žalovaného 2, ačkoliv žalovaná 1 nebyla ke dni uzavření kupní smlouvy pro zhoršení svého zdravotního a duševního stavu schopna adekvátně posoudit své jednání a jeho důsledky. Žalovaná 1 se po smrti svého manžela v lednu 2023, tj. v době duševní a psychické zátěže, nacházela pod vlivem trvalého tlaku rodinných příslušníků v tísni a stavu zoufalství, v důsledku čehož se zbavila svého nemovitého majetku, a tím mělo dojít k podstatnému zásahu do jejích sociálních jistot a též do majetkové sféry, neboť kupní cenu žalobkyně nepovažovala za obvyklou či tržní. Ze strany žalované 1 se tak dle žalobkyně nejednalo o svobodný a vážný projev vůle, pokud uzavřela kupní smlouvu, kterou převedla své nemovité věci, neboť její jednání bylo učiněno v tísni, pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek a představovalo též jednání, které je v rozporu se smyslem a účelem zákona, jakož i veřejným pořádkem, který chrání ekonomicky zranitelné skupiny, tj. i osoby seniorů, kteří se nacházejí v tíživé sociálně společenské situaci. Žalobkyně měla za to, že je aktivně legitimovaná ve sporu, a že osvědčila svůj právní zájem na požadovaném určení, neboť je dle § 22 občanského zákoníku osobou blízkou ve vztahu k žalované 1, která je její sestřenicí a odjakživa spolu žily v těsném rodinném soužití, a sporné právní jednání tak zasahuje do sféry žalobkyně. Původně se žalobkyně domáhala určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, avšak vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení bylo dokončeno vkladové řízení zahájené na základě kupní smlouvy ze dne , datum, a jako vlastník předmětných nemovitých věcí byl do katastru nemovitostí zapsán žalovaný 2, soud I. stupně k návrhu žalobkyně připustil v tomto smyslu změnu žaloby.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že k datu podání žaloby, tj. ke dni , datum, , byla v katastru nemovitostí zapsaná žalovaná 1 jako vlastnice předmětných nemovitých věcí, a to dle LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, , přičemž práva k nemovitostem byla dotčena změnou V-4668/2023-703. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to dle LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, , je vlastníkem předmětných nemovitých věcí nyní žalovaný 2, a to s právními účinky zápisu ke dni , datum, s tím, že vlastnické právo žalovaný 2 nabyl od žalované 1 na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Dle této kupní smlouvy žalovaná 1 jakožto prodávající převedla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného 2 jakožto kupujícího za kupní cenu 8.250.000 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 250.000 Kč byla žalované 1 zaplacena před podpisem kupní smlouvy a zbytek kupní ceny ve výši 8.000.000 Kč měl být zaplacen dle podmínek smlouvy o úschově finančních prostředků a svěřenectví listin ze dne , datum, .4. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimovaná, a tudíž její žaloba nemůže být úspěšná. Zdůraznil, že věcně legitimován k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je pouze ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o němž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, což není případ žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání žaloby z důvodu, že je osobou blízkou ve vztahu k žalované 1. I pokud by tomu tak skutečně bylo (což žalovaná 1 popřela), sama tato skutečnost nezakládá aktivní legitimaci žalobkyně k podané žalobě, neboť i kdyby takové žalobě bylo vyhověno, nebude to mít žádný příznivý dopad na právní postavení žalobkyně. Za situace, kdy žalobkyně zcela zjevně není účastna právního vztahu z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou 1 a žalovaným 2 dne , datum, , tak ani do její právní sféry uvedený vztah nijak nezasahuje. Od věcné legitimace soud I. stupně dále odlišil naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, který je dán zejména v situaci, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kdy by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak může mít pouze ten, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Za situace, kdy není dána aktivní legitimace žalobkyně, nemůže mít tato logicky ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. S ohledem na tyto závěry soud I. stupně neprováděl další důkazy navržené žalobkyní. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zavázal žalobkyni jako procesně neúspěšnou k úhradě nákladů řízení procesně úspěšných žalovaných 1 a 2, kterým přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Při stanovení tarifní hodnoty aplikoval ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že v daném případě cena nemovitostí není známa, když v řízení nebyl proveden žádný důkaz prokazující jejich cenu, tj. znalecký posudek či odhad realitní kanceláře. Uvedl, že z kupní smlouvy ze dne , datum, vyplývá pouze kupní cena ve výši 8.250.000 Kč, za kterou žalovaná 1 převedla své vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na žalovaného 2, ale měl za to, že kupní cena odráží pouze smluvní ujednání mezi žalovanou 1 a žalovaným 2 a nijak nevyjadřuje zjištěnou cenu obvyklou v daném místě a čase za převod předmětných nemovitých věcí, a odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017. Učinil tedy závěr, že v daném řízení chybí spolehlivý ověřitelný údaj o ceně předmětných nemovitostí. Přiznal odměnu za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 50.000 Kč), které shledal účelnými, a to jak ve vztahu k žalované 1, tak ve vztahu k žalovanému 2, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u jednání včetně režijních paušálů a DPH. U žalované 1 nepřiznal odměnu za poradu s klientem před jednáním dne , datum, .5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. Setrvala na argumentaci, že žalobkyně je osobou blízkou ve vztahu k žalované 1, která potřebuje ochranu před nátlakovým postupem při uzavírání absolutně neplatné kupní smlouvy ze dne , datum, . Konkrétně uvedla, že je sestřenicí žalované 1, že odjakživa spolu žily v těsném rodinném a sousedském soužití dvojdomku čp. , číslo, , vzájemně se navštěvovaly a společně řešily aktuální problémy stáří. Žalobkyně měla za to, že s ohledem na uvedené prokázala jak aktivní legitimaci, tak naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když sporné právní jednání zasahuje též do její právní sféry. Jediným zájmem žalované 1, který tato při osobním setkání prezentovala v měsíci březnu 2023, kdy se její zdravotní stav zhoršil v důsledku zoufalství a akutní lítostivosti, bylo zajištění důstojného bydlení ve stáří a nemoci. Podle žalobkyně bylo řízení zatíženo neodstranitelnou vadou, když soud neprovedl důkazy dle návrhu žalobkyně, a to výpisem informací o průběhu vkladového řízení, dále spisem Okresního státního zastupitelství , adresa, , účastnickým výslechem žalobkyně a žalované 1 a výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a nakonec znaleckým posudkem, který měl být posouzen psychický stav žalované 1 ke dni , datum, a znaleckým posudkem, který by stanovil cenu obvyklou předmětných nemovitostí ke dni , datum, . Stěžejním důkazem pak měl být zejména návrh žalobkyně na účastnický výslech žalované 1, která podle žalobkyně nejednala svobodně, ale pod nátlakem. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že její žalobě vyhoví. V případě, kdyby odvolací soud dal ve věci samé za pravdu soudu I. stupně, žádala, aby nepřiznal náklady řízení dle ustanovení § 150 o. s. ř. a vycházel přitom z motivačního faktoru, tj. ze skutečnosti, že řízení bylo vedeno ušlechtilým záměrem ve prospěch třetí osoby, tj. z důvodů zvláštního zřetele hodných.6. Odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, a to proti výroku II. o nákladech řízení, podala též žalovaná 1, která nerozporovala počet úkonů právní služby, který soud I. stupně určil