54 Co 208/2024-53 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozsudkem jednak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), jednak výrokem II. téhož rozsudku zamítl žalobu ve zbývající části (tedy ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 11,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, a ve výši 15 % ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, do , datum, ). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně výrokem III. téhož rozsudku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ustanovení § 2991 odst. 1 a 2, § 1936 odst. 1, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále též jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“), tím, že žalobkyně sice neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou, prokázala však, že žalované poskytla částku , Anonymizováno, , přičemž žalovaná jí vrátila pouze částku , Anonymizováno, . Jelikož mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ani jiné smlouvy, posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně. Počátek prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni soud prvního stupně odvodil od předžalobní výzvy ze dne , datum, , kterou byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do , datum, .Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec5. Soudu prvního stupně rovněž vytkla, že vůbec nezohlednil tvrzení žalované o platebním místě, na které měla být zápůjčka sjednaná mezi žalobkyní a panem , jméno FO, poskytnuta. Namísto toho soud prvního stupně dospěl k předčasnému závěru o tom, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena, a proto poskytnutí finančních prostředků na bankovní účet vedený na jméno žalované představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pokud by soud prvního stupně na doplnění žalobních tvrzení (jak mu ukládají procesní předpisy) trval, musel by zjistit, že žalovaná ve sporu není vůbec pasivně legitimovaná a musel by tedy žalobu vůči ní jako nedůvodnou zamítnout. Soud prvního stupně tedy podle žalované zatížil řízení procesní vadou, která mohla mít (a rovněž měla) vliv na správnost rozhodnutí ve věci, jakož i správnost právního hodnocení.6. Své odvolání žalovaná podpořila odkazem na právní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2360/2012, a ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 179/2014 a v rozsudcích téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 679/2003, a ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 575/2015.7. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Na tomto místě je třeba uvést, že odvoláním žalované bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko ve výroku I., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit peněžité plnění žalobkyni, a v závislém výroku o nákladech účastníků (ust. § 212 věta druhá, písm. b/ o. s. ř.) a tedy pouze v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat (ust. § 212 věta první o. s. ř.). V zůstávající části (ve výroku II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta) zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159 o. s. ř.).10. Poněvadž žalovaná vyslovila souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání bez nařízení ústního jednání a ze strany žalobkyně byl tento souhlas předpokládán, když se k navrhovanému procesnímu postupu odvolacího soudu (tedy k tomu, že tento o odvolání rozhodne i bez nařízení ústního jednání) nijak nevyjádřila, ač na to byla dotázána a o následcích své případné nečinnosti (nevyjádření se) poučena, rozhodl odvolací soud o odvolání žalované bez nařízení jednání.11. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Je ustálenou rozhodovací praxí i náhledem právní teorie, že žaluje-li zapůjčitel na náhradu za to, co poskytl, ač nevznikla platná a účinná zápůjčka, soud bez dalšího posoudí, zda má zapůjčitel právo na vrácení podle úpravy bezdůvodného obohacení (viz např. § 2390 [Základní ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 30.). Uvedený závěr je důsledkem toho, že právní kvalifikace je věcí soudu. Pokud soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotně právní normu, než jak ji uvádí žalující strana, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalující strana (k tomu v podrobnostech srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 805/2014, a ze dne , datum, , sp. zn. 29 ICdo 81/2015).14. Žalované (jako odvolatelce) lze v obecné rovině přisvědčit v tom, že právní teorie i praxe rozlišuje na jedné straně případy, kdy je peněžité plnění poukázáno na účet bez platného právního důvodu, na druhé straně případy, kdy je takové plnění poukazováno na účet proto, že se jedná o smluvně dohodnuté místo plnění. Tyto závěry přehledně včetně odpovídající dřívější judikatury shrnul Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 575/2015, kde vysvětlil, že jsou-li peníze na účet zaslány omylem, je pak k jejich vydání z titulu bezdůvodného obohacení povinna právě osoba, jejíž majetková sféra se takto bez právního důvodu rozrostla navýšením její pohledávky vůči peněžnímu ústavu, nehledě na to, jak je s nimi dále naloženo (srov. obdobně úvahy vyslovené například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 24/2011, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2457/2013). Od těchto situací je ovšem třeba odlišit případy, v nichž bankovní účet figuruje pouze jako místo plnění, jehož pros