59 Co 216/2024-67 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným usnesením uložil žalované povinnost zdržet se rušení práva žalobce užívat vodovodní přípojku na pozemku , parc. č., a pozemku , parc. č., , jehož součástí je stavba , adresa, , vše v obci a katastrálním území , adresa, , zejména spočívající ve svémocném odpojování vodovodní přípojky, a dále jí uložil povinnost uvést držbu práva užívání žalobce do předešlého stavu (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení , částka, Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (výrok II).2. V odůvodnění usnesení soud I. stupně v podstatném uvedl, že na pozemku žalované je veden vodovodní řad, který se rozvětvuje a jedna větev vede na pozemky žalobce. Každá z větví je osazena vlastním vodoměrem. Vodovodní řad a vodovodní přípojka byly zbudovány v době, kdy pozemky účastníků vlastnili jejich právní předchůdci. Držba práva žalobce k vodovodní přípojce poklidně probíhala do okamžiku, kdy mu žalovaná doručila výzvu ze dne , datum, , kterou soud I. stupně považoval za zjištěný svémocný hrozící zásah do držby práva žalobce užívat vodovodní přípojku po , datum, .Soud I. stupně považoval žalobu z rušené držby za včasnou, když teprve od , datum, hrozil žalobci zásah do jeho držby práva. Při aplikaci ustanovení § 1003 o. z., § 178 o. s. ř. soud I. stupně žalobě vyhověl, neboť měl za zjištěné, že žalobce byl držitelem práva užívat vodovodní přípojku nejméně od roku 2008, kdy nabyl nemovitosti s již vybudovanou vodovodní přípojkou od svého právního předchůdce. Žalovaná zasáhla svémocně do práva žalobce hrozbou odpojením vodovodní přípojky po , datum, , čímž byl prokázán bezprostředně hrozící zásah spočívající v odpojení. Vlastnictvím vodovodní přípojky se soud I. stupně v řízení o ochranu rušené držby nezabýval.3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, namítajíce, že nejsou splněny podmínky pro zatímní úpravu poměrů účastníků. Učinila nesporným, že je vlastníkem pozemku , parc. č., , žalobce je vlastníkem sousedního pozemku , parc. č., a že přes její pozemek vede vodovodní přípojka, u níž je za vodoměrem další potrubí vedoucí do domu žalobce. Dle žalované je sporné, z jakého důvodu potrubí přes pozemek žalované vede. Žalovaná namítala, že žalobce nemůže být oprávněným držitelem práva, neboť odebírá vodu z vodovodní přípojky žalované bez vědomí vlastníka vodovodu obce , adresa, a vodu odebírá z potrubí neoprávněně „načerno“. Vodovodní přípojka nebyla dle žalované zbudována v 90. letech právními předchůdci účastníků, ale zřídil ji otec žalované na své náklady a souhlas s připojením trubkou do nemovitosti žalobce nebyl dán. Právní důvod připojení trubkou není dle žalované dán. Žalovaná učinila nesporný, že žalobce od vodovodní přípojky odpojila. Neoprávněný odběr vody žalobcem způsobuje také prosakování vody, která způsobuje praskání omítek, plísně a vodní mapy v domě žalované, k nápravě ze strany žalobce přes upozornění žalované nedošlo. Žalovaná namítala, že žalobce neprokázal existenci svého práva a není postaveno najisto, zda držba je nebo není nepravou držbou. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce je držitelem, pak počínání žalované nepředstavuje rušební jednání, neboť jednala v zájmu ochrany svého majetku, kdy jí hrozila závažná újma. Žalovaná také namítala, že subjektivní lhůta uplynula již před datem , datum, , neboť zaslala žalobci předžalobní výzvu k odstranění či přesazení 5 ks třešní na společné hranici pozemků a k odstranění napojení se do vodovodního řadu a zřízení si vlastního vodovodního řadu. Na výzvu bylo žalobcem reagováno dne , datum, a žalobce se o ohrožení držby dozvěděl již z této výzvy. V přípise ze dne , datum, žalovaná jen opakuje dříve přednesené argumenty z předchozího přípisu. Žalovaná poukázala také na procesní postup soudu I. stupně, který má za nesprávný a vedoucí ke zkrácení svých procesních práv. Uvedla, že dne , datum, požádala soud I. stupně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu čerpání dovolené, avšak soud I. stupně dne , datum, rozhodl, aniž by žalovanou informoval, jak žádost o prodloužení lhůty posoudil. V době vydání napadeného rozhodnutí neuplynula ani soudem I. stupně stanovená lhůta k podání vyjádření. Pokud chtěl soud I. stupně dodržet lhůtu k rozhodnutí, měl žalované poskytnout lhůtu k vyjádření kratší. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba se zamítá.4. Dle písemného vyjádření žalobce k odvolání nenaplňuje odvolání všechny náležitosti odvolání, neboť žalovaná neuvedla žádný ze zákonem stanovených odvolacích důvodů, pouze přejmenovala vyjádření k žalobě, které zaslala soudu I. stupně. K námitce, že nemůže být oprávněným držitelem práva, žalobce uvedl, že hradí řádně faktury obce , adresa, za spotřebu vody a stočné a k tomu přikládá poslední fakturu ze dne , datum, . Obec je si vědoma odběru vody žalobcem a žalobce je tak oprávněným držitele. Samotný faktický stav držby lze dovodit z dopisů mezi účastníky. Od , datum, , kdy nabyl pozemky, nebyl nikdy právními předchůdci žalované upozorněn, že s vodovodní přípojkou je něco špatně a byl v dobré víře. Žalovaná potvrdila odpojení od vodovodní přípojky, nadto byl prokázán bezprostředně hrozící zásah spočívající v odpojení, který pro vydání usnesení postačuje. Otázka existence vlastnického práva žalobce zůstává nerozhodnuta, cílem posesorní ochrany je ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení. Soud není oprávněn zkoumat, zda jde o držbu řádnou poctivou a pravou, ale omezuje se na zjištění skutkového stavu. K prekluzivní lhůtě pro podání žaloby žalobce uvedl, že ve výzvě ze dne , datum, žalovaná vyzývala k odstranění napojení, ale bez vymezení dalších následků. Až v opakované výzvě ze dne , datum, žalovaná deklarovala, že žádá o odstranění napojení nejpozději do , datum, a k tomuto dni k faktickému odpojení došlo. K námitce zkrácení procesních práv žalované žalobce podotkl, že zástupkyně žalované si byla vědoma povinnosti soudu rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení, přesto žádala o prodloužení lhůty k vyjádření o 14 dnů a dle žalobce neměla v úmyslu se v zákonem stanovené lhůtě pro rozhodnutí vyjádřit. Žalobce konečně poukázal na to, že námitku nepravé držby lze učinit i v odvolacím řízení, skutečnosti a důkazy ji prokazující jsou již ale omezeny neúplnou apelací. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení bylo potvrzeno.5. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), f), g) o. s. ř.6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a o. s. ř.7. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých procesních postojích. Žalovaná doplnila, že podala na žalobce u Policie ČR trestní oznámení, že na její pozemek teče od žalobce nepřetržitě voda a žalobce má vodu nepřetržitě puštěnou.8. V posuzované věci bylo soudem I. stupně rozhodnuto o žalobě z rušené držby.9. Podle § 1007 o. z., byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (odstavec 1). Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání (odstavec 2).Podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu.Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Žaloba z rušené držby směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu, soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu. Oprávněnost držby se v řízení nezkoumá. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní. Pro úspěšnost žaloby postačuje, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší. Obranu žalovaného mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty dle § 1008 odst. 1 o. z., neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil.11. Odvolací soud nejprve považoval za potřebné vést žalobce k odstranění neurčitosti části žalobního petitu (§ 43 o. s. ř.). V části žalobního petitu, v níž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované uvést držbu práva užívání žalobce do předešlého stavu, není jednoznačné, jakého konkrétního předešlého stavu má být dosaženo. P