74 Co 17/2023-148 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve , adresa, (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 463 938,75 Kč z 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 25. 7. 2021 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 272 930,36 Kč s 8,9 % úrokem ročně z částky 735 649,33 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 271 710,58 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:a) Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, , se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč na úhradu úvěrů ve smlouvě označených. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr s úrokem ve výši 8,9 % ročně a poplatky ve 120 splátkách ve výši 10 357 Kč měsíčně.b) Žalovaný na dluh uhradil 348 472,25 Kč.c) Žalobce řádně nezkoumal a neprověřoval úvěruschopnost žalovaného.3. Při právním hodnocení věci vyšel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 1, § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že žalobce řádným způsobem nezkoumal a neprověřoval úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, když nebylo prokázáno, že by provedl šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy podrobné výdaje žalovaného a jeho rodiny. Jelikož byl úvěr určen na „přeúvěrování“ četných stávajících úvěrů žalovaného, měl být žalobce obzvláště obezřetný. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Vzhledem k tomu, že je spotřebitelská smlouva o úvěru neplatná, má žalobce právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jakož i příslušenství představované úrokem z prodlení podle § 1970 o. z.4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy vzhledem ke konečnému výsledku řízení, nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu.5. Proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud dospěl k nesprávnému závěru o tom, že nedostatečně prověřoval schopnost žalovaného úvěry splácet, přestože v řízení předložil důkazy, jak posuzoval schopnost žalovaného úvěry splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru žalobci neukládá povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, tuto povinnost zavedl až § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce dále namítal, že na právní vztah měl být aplikován zákon o spotřebitelském úvěru účinný do 30. 11. 2016, neboť všechny úvěrové vztahy byly mezi žalobcem a žalovaným uzavřeny před 1. 12. 2016, a to včetně smlouvy o hypotečním úvěru, která byla uzavřena v roce 2015 za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek potvrzen.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá dalších smluvně sjednaných plnění nad rámec bezdůvodného obohacení s úroky z prodlení, byla uzavřena 14. 11. 2017. Na právní vztah mezi účastníky je proto třeba aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Tato smlouva zcela nahrazovala předchozí úvěrové smlouvy, tudíž dřívější právní úprava platná a účinná v době, kdy byly uzavírány, se neuplatní.9. Žalobce nebyl v řízení před soudem prvního stupně řádně poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit všechny rozhodné skutečnosti o tom, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, přestože soud prvního stupně za tímto účelem nařízené jednání ve věci odročil.10. Soud žalobce písemně vyzval pouze k „doložení prověření úvěruschopnosti“, nikoliv k doplnění chybějících skutkových tvrzení. Žalobce požadované listiny předložil, soud jimi provedl dokazování. Vzhledem k postupu soudu mohl žalobce očekávat, že ve věci neunáší břemeno důkazní, nikoliv břemeno tvrzení, když k doplnění tvrzení nebyl vyzván. Proto byl odvolací soud připraven poskytnout žalobci poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. u jednání odvolacího soudu, což bylo žalobci sděleno i v předvolání k jednání. Žalobce se k jednání nedostavil a této možnosti se sám svou pasivitou zbavil.11. Chybějící tvrzení účastníka nelze nahrazovat procesní aktivitou soudu, který bez potřebných tvrzení zjišťuje z předložených listin rozhodné skutečnosti. Důkazy označené účastníkem mají sloužit k prokázání skutkových tvrzení, ne je nahrazovat.12. Žalobce v řízení řádně netvrdil, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neunesl tedy břemeno tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. ohledně platného uzavření smlouvy. Závěr soudu o tom, že žalobci přísluší jen plnění dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je tudíž správný.13. Ani z důkazů, které soud prvního stupně při absenci skutkových tvrzení provedl, a z nichž učinil svá skutková zjištění, nevyplývá, že by se žalobce zabýval konkrétními poměry žalovaného, jeho konkrétními výdaji, které by porovnával s jeho příjmy. Z listin, které jsou obsahem spisu, a které měl žalobce při posuzování úvěruschopnosti k dispozici, vyplývalo, že žalovanému byly vypláceny přídavky na děti, že měl příjem ze zaměstnání v zahraničí, že má více dluhů u různých subjektů, že poskytnutým spotřebitelským úvěrem konsolidoval předchozí závazky u žalobce. Není zřejmé, zda předchozí splácení konsolidovaných půjček a úvěrů bylo bezproblémové či nikoliv. Z listin nevyplývá, že by žalobce požadoval po žalovaném informaci o výši jeho výdajů, o jeho osobních a majetkových poměrech, včetně počtu vyživovacích povinností. Povinnost porovnat příjmy a výdaje žadatele o úvěr nelze mít splněnu ani posouzením úvěrové historie žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze mít splněnu tím, že žalobce nahlédl do příslušných rejstříků, včetně rejstříku insolvenčního (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023).14. Nároky žalovaného z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.15. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nepřísluší mu případná další plnění a jejich příslušenství, k