15 Co 21/2025-167 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m², ostatní plocha, ostatní komunikace, katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vyznačeného geometrickým plánem vyhotoveným , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, a ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , číslo geometrického plánu , Anonymizováno, , který by byl nedílnou součástí rozsudku (dále také předmětný pozemek nebo sporná část pozemku). Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem sadu a zahrady, sestávajícího se z pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s tím, že tyto pozemky nabyl kupní smlouvou ze dne , datum, od , jméno FO, , která je nabyla darovací smlouvou ze dne , datum, od svých rodičů , jméno FO, a , jméno FO, . Dále v žalobě tvrdil, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, získali jeho rodiče , Jméno žalobce A, a , jméno FO, v roce , Anonymizováno, na základě právního jednání s tehdejším , Anonymizováno, , jméno FO, . , právnická osoba, tehdy souhlasil s oplocením těchto pozemků; na základě tohoto souhlasu se rodiče žalobce ujali užívání těchto pozemků (dále také předmětná zahrada). Rodiče žalobce předmětnou zahradu užívali nepřetržitě až do roku , Anonymizováno, , kdy se její držby ujal žalobce. Předmětná zahrada byla po celou dobu oplocená. Teprve v roce , Anonymizováno, kontaktovala žalobce , jméno FO, , která byla v katastru nemovitostí zapsána jako formální vlastník předmětné zahrady, a vyzvala žalobce k vyřešení situace. Žalobce tehdy situaci vyřešil tak, že předmětnou zahradu od , jméno FO, odkoupil, byť měl pochybnosti o tom, jak její rodiče vlastnictví k předmětné zahradě získali. V roce , Anonymizováno, žalobce zjistil, že součástí oplocené zahrady je také část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví žalovaného (dle později zpracovaného geometrického plánu byla tato část pozemku žalovaného označena parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m²). Po tomto zjištění žalobce dne , datum, vyzval žalovaného k jednání o sjednocení formálního zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem, když měl za to, že v jeho případě došlo k vydržení předmětné části sporného pozemku. K dohodě se žalovaným však nedošlo, proto podal tuto určovací žalobu. Žalobce v řízení vycházel z právního závěru, že sporná část pozemku byla vydržena. V tomto směru poukazoval na to, předmětná zahrada (včetně sporné části pozemku ve vlastnictví žalovaného) byla minimálně od roku , Anonymizováno, až do současnosti po celou dobu oplocena a že ze strany jeho rodičů se jednalo o poctivou držbu založenou souhlasem městského národního výboru s oplocením. Desetiletá vydržecí doba uběhla několikrát za sebou. Zmínil i to, že když v roce , Anonymizováno, kupoval předmětnou zahradu od , jméno FO, , byl přílohou kupní smlouvy ze dne , datum, i znalecký posudek č. , Anonymizováno, zhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, , který při popisu prodávaných nemovitostí vycházel z toho, že celý pozemek je oplocen. Ani znalec si tehdy nevšiml toho, že součástí prodávaného areálu (zahrady) je i sporná část pozemku ve vlastnictví žalovaného. Žalobce rovněž poukázal na to, že v roce , Anonymizováno, (kdy nejpozději byl pozemek oplocen) neexistovala žádná veřejná dostupná fotomapa ani elektronická verze katastru nemovitostí a že oplocení zahrady prováděli jeho rodiče se souhlasem žalovaného jako laici. Ti mohli zcela legitimně očekávat, že pozemky druhově vymezené jako sad, budou tento sad v terénu rozlohou kopírovat.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. V průběhu řízení poukazoval především na to, že žalobce nemohl být v dobré víře, že mu část pozemku ve vlastnictví žalovaného (v rozsahu vymezeným geometrickým plánem jako parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m²) patří. Zejména poukazoval na to, že pokud by žalobce zachoval obvyklou opatrnost, mohl z digitalizované katastrální mapy (která byla dokončena již v roce 2002) zjistit uspořádání jím nabývaných pozemků. Již tehdy tedy mohl zjistit, že nabývané pozemky jsou chybně oploceny.3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, nařídil ohledání na místě samém a vyslechl svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Po takto provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 12 C 216/2022-142, kterým žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně vzal za prokázané, že rodiče žalobce dlouhodobě užívali předmětnou zahradu, a to včetně sporné části pozemku ve vlastnictví žalovaného. Jelikož však v řízení nebylo prokázané, na základě čeho mohli rodiče žalobce být v dobré víře, že jim předmětná zahrada patří, nedošlo z jejich strany k vydržení vlastnického práva. Dále soud I. stupně dospěl k závěru, že v dobré víře mohl být až žalobce, který kupní smlouvou ze dne , datum, koupil oplocenou předmětnou zahradu, včetně sporné části pozemku ve vlastnictví žalovaného, od , jméno FO, . Žalobce se až v roce , Anonymizováno, dozvěděl o tom, že sporná část pozemku je zapsána jako vlastnictví žalovaného. Soud I. stupně vycházel z právního závěru, že od roku , Anonymizováno, žalobce disponoval titulem (putativním) a začal být v dobré víře, že je vlastníkem i sporné části pozemku ve vlastnictví žalovaného, když jeho dobrá víra nebyla až do roku , Anonymizováno, nijak vyvrácena. Za této situace dospěl k závěru, že žalobce se stal řádným poctivým a pravým držitelem sporné části pozemku žalovaného podle § 994 občanského zákoníku v platném znění a že tuto spornou část pozemku podle § 1089 občanského zákoníku v platném znění vydržel dnem , datum, (uplynutím desetileté vydržecí doby). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V odvolání znovu poukázal na to, že žalobce nemohl být v dobré víře, že mu sporná část pozemku ve vlastnictví žalovaného patří, neboť při zachování obvyklé opatrnosti při nabytí pozemku mohl z digitalizované mapy zjistit skutečný průběh hranice pozemků. Dále poukázal na to, že nebylo v silách žalovaného uhlídat, že si někdo posunul hranice na úkor veřejné cesty; to však neznamená, že se tímto žalovaný vzdal svého vlastnictví. Rovněž namítl, že soud I. stupně neprovedl jím navržený důkaz, a to náhledem do katastrálních map k předmětným pozemkům, resp. do archivu katastru nemovitostí ohledně digitalizace katastrálních map v katastrálním území , adresa, . Dle jeho názoru právě tyto mapy, jakož i zjištění období, ve kterém byla ukončena digitalizace map v předmětném katastrálním území, měly prokázat, že si žalobce měl být vědom, že oplocení jím nabývaného pozemku neodpovídá zápisu v katastru. Poslední odvolací námitka směřovala do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Zde žalovaný namítl, že nebyl zohledněn fakt, že nařízené soudní jednání dne , datum, , ke kterému se jeho zástupce dostavil, neproběhlo z důvodu, že se k němu nedostavil právní zástupce žalobce. Z těchto důvodů zástupce žalovaného ztratil čas cestou na jednání a rovněž vynaložil náklady na přepravu osobním vozidlem tam i zpět. Přestože žalovaný navrhoval, aby bylo rozhodnuto o separaci těchto nákladů a tyto náklady byly žalovanému přiznány, soud I. stupně tento jeho návrh nezohlednil. Žalovaný navrhoval, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.5. Žalobce odvolání žalovaného považoval za nedůvodné a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Nesouhlasil s tím, že by nebyl v dobré víře, že je vlastníkem sporné části pozemku žalovaného. Měl za to, že žalovaný v tomto řízení neprokázal, že držba předmětného pozemku nebyla ze strany žalobce řádná, poctivá a pravá. V daném případě byla držba řádná, neboť se zakládala na platném právním důvodu, když tuto skutečnost nezpochybňoval ani žalovaný. Rovněž se jednalo o držbu pravou a poctivou. V tom směru žalobce zmínil, že v situaci, kdy bylo v řízení prokázané (výpověďmi svědků i ohledáním na místě samém), že předmětná zahrada byla již několik dekád oplocená, neměl důvod pochybovat o tom, že se nejedná o jeho vlastnictví. Dodal, že neměl žádný důvod pochybovat o svém vlastnictví i z toho důvodu, že cesta ve vlastnictví žalovaného končila u oplocení předmětné zahrady, že za oplocením zahrady je prudký sráz a že žalovaným tvrzená cesta nemá kam pokračovat. Za této situace nebylo jeho povinností provádět kontrolu skutečného stavu se stavem v katastru nemovitostí, což je i závěr, který dovodila soudní judikatura.6. V průběhu odvolacího řízení žalobce žádné další důkazy nenavrhoval. Žalovaný navrhoval jediný důkaz, a to důkaz katastr