15 Co 264/2025-42 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částky , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení z částek , Anonymizováno, Kč v tam uvedeném rozsahu (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.).2. Proti rozsudku, a to do výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně, která navrhla jeho změnu tak, že jí bude na náhradě nákladů řízení přiznána částka , Anonymizováno, Kč.3. Odvoláním žalobkyně není napaden rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé, který z toho důvodu nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud se jím nezabýval (§ 212 o. s. ř.).4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) napadené rozhodnutí o nákladech řízení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Soud I. stupně odůvodnil rozhodnutí o nákladech řízení především tím, že ve věci samé žalobě nenapadeným výrokem I. svého rozsudku vyhověl, tudíž má žalobkyně podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, což je správný závěr, který samozřejmě žalobkyně v odvolání nezpochybňuje. Výši nákladů, jejíž náhrada byla žalobkyni přiznána, odůvodnil soud I. stupně tím, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek 400 Kč a že za řízení jí přísluší pouze paušální náhrady jako nezastoupenému účastníku podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť náklady za zastoupení žalobkyně advokátkou nehodnotí jako účelné, pokud předmětem řízení je žaloba formulářového typu, která je stále stejná, což může realizovat sama žalobkyně, která je za účelem správy garančního fondu zřízena a vymáhání příspěvků od majitelů nepojištěných vozidel je součástí její činnosti.6. Žalobkyně proti těmto závěrům soudu I. stupně namítá, že právo nechat se zastoupit v řízení advokátem je realizací jednoho ze základních pilířů právních řádů všech demokratických zemí, a to práva na spravedlivý proces. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 756/2014 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2309/2013 a II. ÚS 3696/13, dle nichž ani Ústavní soud neřadí žalobkyni z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení do stejné skupiny jako Českou televizi.7. K otázce účelnosti nákladů na zastupování žalobkyně advokátem v řízení o zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/20199 Sb., tedy i v tomto řízení, lze uvést, že otázka, zda , Jméno žalobkyně, patří mezi subjekty, u kterých jsou náklady na zastoupení advokátem v neúčelné, byla soudní praxí řešena rozdílně. Ústavní soud v usnesení z 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13, na něž žalobkyně odkazuje, uvedl, že ve své dosavadní rozhodovací praxi nezařadil , právnická osoba, z hlediska přiznávání náhrady nákladů řízení do stejné skupiny subjektů jako , Anonymizováno, , s čímž odkázal na usnesení z 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13 na něž žalobkyně také odkazuje. V něm se ale nezabýval parametry postavení , právnická osoba, jako subjektu se zákonem vymezeným statusem a zákonnou garancí financování jeho činnosti, jimiž se má lišit od , Anonymizováno, , u níž Ústavní soud naopak neúčelnost zastoupení advokátem v obdobném řízení o zaplacení televizních poplatků na základě obdobných parametrů dovodil (nález z 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Výše uvedenými rozhodnutími přitom pouze odmítl ústavní stížnosti pro bagatelnost vymáhaných pohledávek a absenci ústavněprávního rozměru otázek tam řešených.8. Odvolací soud se však nakonec přiklonil k dnes již ustálenému závěru většinové soudní praxe, že zákonné postavení , právnická osoba, na základě dnes účinného zákona č. 168/20199 Sb. nevyžaduje zajistit soudní vymáhání jí vzniklých pohledávek z vlastních zdrojů u příspěvku podle § 4 odst. 1 tohoto zákona, proto náklad za zastoupení advokátem žalobkyně v soudním řízení, v němž tuto pohledávku vymáhá, není neúčelně vynaloženým ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Z těchto důvodů žalobkyni i podle odvolacího soudu náleží náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátkou, a to podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“) ve znění účinném do , datum, odměna za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a předžalobní výzva) po , Anonymizováno, Kč, tedy , Anonymizováno, Kč, a podle § 14b advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, odměna za jeden úkon právní služby (podání žaloby) ve výši , Anonymizováno, Kč, což celkem činí , Anonymizováno, Kč. K tomu přísluší tři paušální částky náhrad hotových výdajů po , Anonymizováno, Kč, celkem , Anonymizováno, Kč. K tomu přísluší advokátce žalobkyně náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je plátkyní (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce , Anonymizováno, Kč, což vše celkem činí , Anonymizováno, Kč.10. K účelně vynaloženým nákladům žalobkyně patří i zaplacený soudní poplatek za žalobu, to však nikoli ve výši , Anonymizováno, Kč, jak nesprávně zohlednil soud I. stupně. Z úředního záznamu účtárny soudu I. stupně z , datum, vyplývá, že žalobkyně soudní poplatek zaplatila ve výši , Anonymizováno, Kč, v níž jí byl také vzhledem k předmětu řízení správně vyměřen. Proto náklady řízení žalobkyně v řízení před I. stupně činí celkem částku , Anonymizováno, ).11. Z těchto důvodů odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení tak, že neúspěšného žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).12. Výrok II. tohoto usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť i v odvolacím řízení byla žalobkyně se svým odvoláním zcela úspěšná. I v něm jí vznikly náklady se zastoupením její advokátkou, přičemž její odměna je stanovena podle § 7 advokátního tarifu, neboť jde o úkon po podání návrhu (žaloby), a to zde projednávaného odvolání. Plná sazba odměny za úkony právní služby v tomto řízení činí , Anonymizováno, Kč, ale vzhledem k tomu, že jde o odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu) činí sazba odměny poloviční částku , Anonymizováno, Kč. K tomu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, ), celkem , Anonymizováno, Kč. I k tomu má advokátka žalobkyně právo na náhradu daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tedy v částce , Anonymizováno, Kč, což celkem činí , Anonymizováno, Kč. Proto odvolací soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to také k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).