15 Co 61/2025-199 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám právního zástupce žalobce. Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že „v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která jakožto reálný kontrakt byla uzavřena okamžikem poskytnutí peněžních prostředků, jež byly v souladu se smluvním ujednáním poskytnuty částečně v hotovosti a částečně bezhotovostně převodem na účet určený ve Smlouvě. Současně bylo prokázáno, že peněžní prostředky byly použity na účel sjednaný ve Smlouvě“. Soud I. stupně se vypořádal též se všemi námitkami, které v řízení žalovaná uváděla (viz bod 32. odůvodnění napadeného rozsudku).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V něm namítá, že soud neprovedl výslech svědka , Anonymizováno, , dále že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (uznání dluhu pod bezprávnou výhrůžkou a běh nové promlčecí doby), namítá též neúplné zjištění skutkového stavu (okolnosti uznání dluhu) a nesouhlasí též s právním posouzením věci. Ohledně nároku na „inflaci“ žalovaná uvádí, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, a to dne , datum, . Jednalo se o smlouvu na dobu určitou, délka trvání právního vztahu je dána konkrétním datem do , datum, . Tímto datem smlouva o zápůjčce skončila bez ohledu na skutečnost, že plnění nebylo žalovanou vráceno. V článku I., bodě 4 Smlouvy o zápůjčce se vydlužitel zavázal vrátit jistinu zvýšenou o součet částek, které jsou násobkem roční míry inflace a zapůjčené částky, a to za každý rok či poměrnou část roku trvání zápůjčky. Jestliže se pak žalobce domáhá inflace za roky , Anonymizováno, , pak jeho nárok nemá oporu ani ve smlouvě o zápůjčce ani v uznání dluhu, neboť pokud měl žalobce vůbec nárok na vrácení plnění navýšené o inflaci, tak pouze po dobu trvání zápůjčky, tedy za dobu od , datum, do , datum, . Žádný nárok na zaplacení inflace po skončení trvání smlouvy o zápůjčce nebyl nikdy mezi stranami sjednán, nemohl být tedy ani uznán a není možné jej ani přiznat v rámci soudního řízení. Totéž se týká úroku z prodlení z částek , Anonymizováno, Kč, které se žalobce domáhá jako příslušenství inflace za roky , Anonymizováno, . Právní posouzení nároku žalobce na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč jako inflace za roky , Anonymizováno, a jejího příslušenství z tohoto důvodu je chybné, neboť tento nárok žalobce nikdy nevznikl a žaloba měla být jako nedůvodná minimálně v této části zamítnuta. Žalovaná dále uvádí, že jde-li o uznání nároku na „inflaci“, tak i pokud by se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením nároku žalobce, pak žalovaná setrvává na svém tvrzení, že nárok na úhradu inflace neuznala. V tomto směru žalovaná poukazuje na ust. § 2053 občanského zákoníku a uvádí, že podmínkou platného uznání je, aby bylo učiněno bez výhrad, dále pak uznávaný dluh musí být přesně identifikován co do důvodu a výše, a to k okamžiku jeho uznání. Nestačí tedy pouhý fakt, že účastníkům daného vztahu muselo být známo, jaký konkrétní závazek dlužník uznává, ale musí být tento dluh konkrétně vymezen. Způsob takové identifikace však zákon blíže nedefinuje, nicméně judikatura v této věci dovodila, že se tak může stát přímo v uznávacím prohlášení nebo i jiným způsobem, pokud tento umožňuje jednoznačně určit uznávaný závazek. V bodě 32. napadeného rozsudku dospěl soud I. stupně k závěru, že v odst. 2 uznání dluhu je uvedeno, že podle článku I., odst. 3, 4 Smlouvy o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit zapůjčenou částku navýšenou o inflaci nejpozději do , datum, . Výslovný odkaz na článek I., odst. 3 a 4 Smlouvy o zápůjčce považuje soud I. stupně za dostatečnou identifikaci odměny, která byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána a která má být násobek roční míry inflace a zapůjčené částky. V článku II., odst. 4 uznání dluhu je pak výslovně uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalovaná závazek nesplnila, je ode dne , datum, v prodlení se zaplacením dluhu a k jistině a odměně přirůstají úroky z prodlení v zákonné výši. Samotné uznání je pak obsaženo v článku II., odst. 1 uznání dluhu. V něm žalovaná prohlašuje, že žalobci dluží na jistině částku , Anonymizováno, Kč, spolu s odměnou a příslušenstvím a tento svůj dluh uznává. Žalovaná však má za to, že žádná odměna nebyla sjednána, zápůjčka byla bezúplatná. Žalovaná se dále zabývá pojmem „inflace“ a uvádí, že pokud je ve smlouvě obsažena inflační doložka, tak její obecný význam je takový, že nezvyšuje hodnotu plnění poskytovaného stranou dlužníka, pouze dlužník vrací zpět reálnou hodnotu plnění, které obdržel, nic navíc. Odměna je obecně naopak navýšení hodnoty poskytnutého plnění o úplatu, tedy zisk. Ze smlouvy o zápůjčce žádná odměna nevyplývá, vyplývá z ní pouze povinnost vrátit reálně sumu o stejné kupní síle. Uznání dluhu však žádné prohlášení o uznání inflace neobsahuje, obsahuje pouze uznání odměny, bez jakékoliv definice nebo odkazu na smlouvu. Je tak pouze rozhodnutím soudu, že výraz inflace se rovná výrazu odměna, bez toho, aby toto hodnocení a přijaté právní posouzení bylo dále jakýmkoliv způsobem komentováno, resp. alespoň v rozsudku zmíněno. Mimo tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce i uznání dluhu vytvořena právním zástupcem žalobce, výrazy v nich použité, jsou tedy k jeho tíži. To, že soud I. stupně tyto dva významy ztotožnil, lze odvodit pouze z výsledku rozhodování, žádná úvaha a vyhodnocení takového postupu v rozsudku obsažena není. Žalovaná nezpochybňuje, že prohlášení dluhu obsahuje v článku I., bodě 4 označeném jako Popis závazku konstatování, že ode dne , datum, přirůstají k jistině a odměně i úrok z prodlení v zákonné podobě, ale ani toto konstatování, ani její prohlášení v článku II., odst. 1 nespecifikuje jednoznačně, co se má odměnou na mysli, a to, že by uznávala svůj závazek uhradit finanční rozdíl mezi kupní sílou jistiny v roce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, už vůbec ne. Výklad projevu vůle v uznání dluhu má být zcela jednoznačný, vzhledem k následkům obnovení běhu promlčecí doby a přenesení důkazního břemene. Žalovaná v rámci své obrany nezpochybňovala obsah uznávacího prohlášení co do jistiny a příslušenství, čímž se obecně má na mysli úrok z prodlení, ale pouze uznání povinnosti uhradit jistinu navýšenou o inflaci. Uznání „odměny“, která však není definována ani ve smlouvě o zápůjčce, ani v uznání, však není uznáním inflační doložky, která není ani obecně chápána jako obvyklé příslušenství pohledávky, které uznáno bylo. Žalovaná má tak za to, že soud I. stupně ze skutkových zjištění vyhodnotil nesprávný právní závěr a v části úvahy nad otázkou výkladu rovností inflace a odměny je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ohledně bezprávné výhrůžky žalovaná uvádí, že nechtěla uznávací prohlášení podepsat a snažila se mu vyhnout, a nakonec k jeho podpisu přistoupila pod nátlakem, tedy na základě bezprávné výhrůžky. Žalovaná poukazuje na to, že soud I. stupně cituje v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, přičemž žalovaná má za to, že skutková zjištění i ohledně této otázky nejsou dostatečná a na jejich základě pak byl vyvozen nesprávný právní závěr. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na to, že žalobce vyhrožoval žalované ztrátou zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, , k čemuž byl skutečně oprávněn jako většinový vlastník a současně ztrátou střechy nad hlavou. Jak vyplývá z provedeného důkazu, kterým je výpis LV k. ú. , adresa, na , Anonymizováno, , žalobkyně je skutečně výlučnou vlastnicí na něm zapsaných nemovitostí, ale tyto jsou zatíženy zástavním právem smluvním na zajištění pohledávky žalobce, stejně jako zákazem zcizení a zatížení v jeho prospěch, takže žalovaná má tzv. holé vlastnictví a reálně nemá možnost bez souhlasu žalovaného nemovitosti zpeněžit a dluh zaplatit, takže ztráta střechy nad hlavou znamená nejen, že žalobce bude vymáhat dluh soudní cestou, což jeho nepochybným právem, ale i to, že nedá souhlas s jejich prodejem a pohledávka bude vymáhána exekučně jejich exekučním prodejem, který bude pro žalovanou méně výhodný. V tomto směru žalovaná poukazuje na svoje osobní a majetkové poměry s tím, že z pohledu žalované se tedy jednalo o natolik intenzivní výhrůžku, která ji přiměla podepsat uznání dluhu i přesto, že si byla vědoma jeho následků ve víře, že pokud mu vyhoví, podaří se jí se žalobcem nějak dohodnout, zejména, že žalobce nebude požadovat příslušenství dluhu, jak přislíbil při jeho poskytnutí, případně umožní splácení. Jak vyplývá z výpovědi žalované, po uznání dluhu ji žalobce nabízel převod nemovitostí za velmi finančně nevýhodných podmínek, uplatňoval podobné výhrůžky, k jejich splnění pak nakonec přistoupil, viz provedené dokazování tvrzením domnělého pracovního poměru, požadováním vrácení zpět poskytnutého příjmu z pracovního poměru, odvoláním z funkce jednatele