15 Co 72/2025-209 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby ze dne , datum, se žalobce (po dvou připuštěných částečných zpětvzetí žaloby a rozšíření žaloby) domáhal po žalovaném zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek ve smyslu § 1194 a násl. občanského zákoníku, jehož předmětem činnosti je zajištění zabezpečení provozu, správy, údržby a oprav společných částí domu v obci , adresa, , stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Žalovaný je fyzickou osobou vlastnící bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Tvrdil, že žalovaný má povinnost podle stanov žalobce platit příspěvky do fondu oprav. O výši těchto příspěvků bylo rozhodnuto usnesením shromáždění (nejvyšším orgánem žalobce) ze dne , datum, , kdy bylo odhlasováno, že měsíční příspěvky do fondu oprav budou , Anonymizováno, Kč na m² a u suterénních jednotek ve výši , Anonymizováno, Kč na m². V případě žalovaného jako vlastníka jednotky č. , Anonymizováno, (s podlahovou plochou , Anonymizováno, m²), tak žalovaný měl povinnost hradit do fondu oprav každý měsíc částku ve výši , Anonymizováno, Kč. Předmětem řízení (po druhém připuštění změny žaloby ze dne , datum, ) byl nárok na zaplacení dlužného příspěvku do fondu oprav za měsíce , Anonymizováno, v celkové výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, Kč).2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zcela zamítnuta. Poukazoval na to, že žalobce svůj nárok původně opíral o nicotné usnesení shromáždění ze dne , datum, . Až v podání soudu ze dne , datum, (druhé částečné zpětvzetí žaloby a druhé rozšíření žaloby) nově uplatnil svůj nárok z titulu povinnosti platit příspěvek do fondu oprav na základě usnesení shromáždění ze dne , datum, . V tomto směru žalovaný namítal, že i toto usnesení shromáždění je nicotné, neboť shromáždění nebylo řádně svoláno a žalobce nezohlednil, že jednotka žalovaného se nachází v podkroví a má zkosený strop, přičemž dle stanov žalobce tato skutečnost měla být zohledněna a příspěvek žalovaného do fondu oprav tedy měl být nižší než žalobce požaduje (žalovaný namítal, že v jeho případě měl být tento příspěvek správně vypočten na částku , Anonymizováno, Kč měsíčně). Dále namítal, že žalobce nedodržel postup pro vymáhání dlužného příspěvku dle čl. 8 stanov, když v případě prodlení povinného byl povinen zaslat dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů a teprve poté mohl podat žalobu na zaplacení. Konečně namítal, že žalobce vůbec nedoložil, že by vymáhání pohledávky (bez ohledu na výše uvedené) bylo schváleno nejvyšším orgánem žalobce. V tomto směru poukázal na čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov. I pokud by tedy výše požadovaného příspěvku byla správná, pak by žaloba byla podána předčasně.3. Soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žaloba byla zamítnuta především z toho důvodu, že žalobce nesplnil podmínky čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, ze kterých vyplývá že, aby mohl žalobce vymáhat po žalovaném dlužné příspěvky do fondu oprav, je potřeba, aby o tomto nejprve rozhodlo shromáždění žalobce. Dodal, že z provedeného dokazování neplyne (ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou u jednání dne , datum, ), že by k takovému rozhodnutí shromáždění žalobce došlo. Pokud se týká námitky žalovaného, že nebyl dodržen postup dle čl. 8 odst. 5 stanov žalobce (povinnost zaslat před podáním žaloby dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů), zde dospěl k závěru, že trvání na tomto postupu by bylo přílišným formalismem v situaci, kdy žalovaný neměl a nemá v úmyslu žalovanou částku uhradit. Soud I. stupně dále v odůvodnění dodal, že pokud by žaloba nebyla zamítnuta z důvodu nedodržení čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov žalobce, pak by byla zamítnuta z důvodu žalovaným uplatněného započtení, když je nepochybné, že (žalobcem) doložená vyúčtování nákladů za služby za roky , Anonymizováno, jsou vadná a tudíž žalovanému náleží pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Ohledně vzniku nároku žalovaného na smluvní pokutu se soud I. stupně ztotožnil s argumentací žalovaného v tom směru, že vyúčtování žalobce za roky , Anonymizováno, jsou nesprávná. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Vycházel z toho, že z procesního hlediska žalovaný zavinil zastavení řízení pouze ohledně částky , Anonymizováno, Kč, kdežto žalobce nebyl úspěšný ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a zavinil zastavení řízení ohledně částky , Anonymizováno, Kč. Za této situace přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s náklady na jeho právní zastoupení, které vyčíslil částkou , Anonymizováno, Kč. Do nákladů za právní zastoupení nezahrnul úkony právní služby spočívající ve vyjádření z , datum, a z , datum, , když měl za to, že tato vyjádření nebyla účelná; rovněž mezi náklady řízení nezahrnul cestovné, když zástupce žalovaného k účtovaným cestovním nákladům nedoložil technický průkaz použitého osobního automobilu.4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce odvolání podal do výroku I. o věci samé. Žalovaný odvolání podal jen do nákladového výroku II.5. Žalobce své odvolání odůvodnil především nesouhlasem s právním závěrem soudu I. stupně, dle kterého neměl být aktivně legitimován k podání žaloby v situaci, kdy neexistovalo usnesení shromáždění , Anonymizováno, , které by schválilo vymáhání pohledávky vůči žalovanému. Poukázal na to, že podle čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov je výbor , Anonymizováno, jako statutární orgán společenství vlastníků výslovně oprávněn „jménem společenství vymáhat plnění povinností uložených členům společenství“. Měl tedy za to, že toto ustanovení zakládá výboru samostatnou pravomoc bez jakékoli podmínky nutnosti schválení shromáždění. Soud I. stupně toto ustanovení stanov zcela ignoroval a namísto toho nesprávně a izolovaně vyložil čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, jehož smyslem je zajistit, aby shromáždění rozhodovalo o strategických otázkách vymáhání pohledávek; tento článek však nelze vztahovat na běžné vymáhání individuální pohledávek za neplatiči, protože tyto záležitosti spadají do působnosti výboru v souladu s čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov. Dodal, že pokud by platilo, že výbor nemůže bez souhlasu shromáždění vymáhat pohledávky, znamenalo by to zcela popření jeho základní funkce a odpovědnosti za hospodaření , Anonymizováno, . Namítl také, že soud I. stupně měl žalobce poučit o údajném nedostatku aktivní věcné legitimace již v průběhu přípravného jednání nebo při prvním jednání ve věci, nikoliv až v závěru řízení. Soud I. stupně postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, když žalobce na otázku nedostatku aktivní legitimace neupozornil včas. Žalobce dále soudu I. stupně vytkl procesní pochybení při posouzení námitky započtení smluvních pokut uplatněné žalovaným. V tomto směru namítl, že bylo nesprávně nakládáno s procesními návrhy žalovaného, když o nich nebylo rozhodnuto formou usnesení. Poukázal také na to, že se soud I. stupně v odůvodnění nevypořádal se změnou obrany žalovaného. Žalovaný původně tvrdil, že započítává své pohledávky z titulu smluvních pokut vůči nedoplatkům na službách (tedy, že má vůči žalobci pohledávku z důvodu nesprávně provedeného vyúčtování služeb) a na základě toho provádí jednostranné započtení. Později však tuto argumentaci zcela změnil a začal tvrdit, že smluvní pokuty započítává přímo vůči příspěvkům do fondu oprav. Je tedy i otázkou, zda žalovaný mohl své započtení, jakožto dokonané právní jednání doručené žalobci, vzít zpět, neboť tímto doručením nastaly účinky předmětného započtení (a to za situace, že se nejedná o nicotné právní jednání). Soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil procesní podstatu započtení, zejména to, zda se jednalo o vzájemný návrh (což by znamenalo nutnost uhrazení soudního poplatku). Nesouhlasil rovněž se závěry o vadnosti vyúčtování za roky , Anonymizováno, a v tomto směru namítl, že v průběhu řízení nebyl soudem vyzván k doplnění důkazů či argumentace ohledně správnosti vyúčtování. Ze všech těchto důvodů navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení; alternativně, aby rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu.6. Žalovaný odvolání žalobce považoval za nedůvodné a navrhoval, aby byl napadený rozsudek byl ve výroku I. potvrzen. Odmítl, že by neměl v úmyslu plnit své povinnosti vůči žalobci; poukázal však na to, že má-li být hrazena pohledávka žalobce, musí být tato řádně vyčíslena, schválena a uplatněna, neboť to vyžadují stanovy. V daném případě žalobce není schopen splnit ani jeden z těchto základních předp