17 Co 128/2024-202 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem ve znění označeného opravného usnesení soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků tak, že výrokem I. bod 1. rozsudku do výlučného vlastnictví žalobce přikázal majetkové položky specifikované ve výroku I. odstavci 1. tohoto rozsudku shora pod písmeny a), b), c), d) a e), a žalované v odstavci 2. přikázal do výlučného vlastnictví položky označené ve výroku I. odstavci 2. tohoto rozsudku pod písmeny a), b), c), a d), v odstavci 3. výroku I. rozsudku uložil každému z účastníků povinnost převzít ze závazku ze smlouvy o půjčce, stvrzené potvrzení z , datum, vůči věřitelům , Jméno žalobce, , narozenému , datum, a , tituly před jménem, , jméno FO, , narozené , datum, , oba bytem , adresa, , závazek k úhradě jedné poloviny půjčky ve výši 150 000 Kč, výrokem II. uložil žalované povinnost uhradit žalobci na vypořádání a) podílů z vypořádání společného jmění manželů a b) vnosů žalobce do společného jmění manželů ve výši 530 000 Kč a ve výši 202 341 Kč částečnou úhradou hypotečního úvěru č. , číslo, , poskytnutého , právnická osoba, . do 20 dnů od právní moci rozsudku částku 34 298 Kč a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně po provedeném řízení a rozsáhlém dokazování vypořádal společné jmění účastníků z manželství účastníků, zaniklé právní mocí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. 42 C 205/2017-35, o rozvodu jejich manželství, která nastala dne , datum, . Manželství bylo uzavřeno dne , datum, , přičemž na základě notářského zápisu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , účastníci sjednali režim oddělených jmění ohledně veškerého majetku a závazků, které mají nebo vznikly ke dni podpisu zápisu i těch, které vzniknou do budoucna a současně vzali na vědomí povinnost vypořádání společného jmění v tříleté lhůtě, přičemž smlouva byla zapsána do Evidence listin o manželském majetkovém režimu a do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu dne , datum, . Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že celková hodnota masy společného jmění účastníků, zahrnující veškeré shora (ve výroku I. tohoto rozsudku) popsané movité a nemovité věci, jakož i peněžní prostředky, vymezené ve výroku I. shora v odstavci 1. pod písmeny a) až e) a v odstavci 2 pod písmeny a) až d), činila ke dni rozhodnutí soudu částku ve výši , částka, Kč, poníženou o pasiva ve výši 300 000 Kč z titulu půjčky účastníkům za trvání manželství od rodičů žalobce, kterou soud prvního stupně rozdělil , částka, účastníky rovným dílem s tím, že z uvedené celkové hodnoty společného jmění žalobce nabyl , částka, Kč a žalovaná , částka, . Žalobce by tedy měl doplatit žalované na vypořádání částku , Anonymizováno, Jelikož z vypořádání vnosu odpovídajícího uhrazeným splátkám hypotéčního úvěru ve výši 202 341 Kč žalobcem a částky poskytnuté žalobcem s cílem nabytí privatizovaného bytu ve výši 530 000 Kč, kterou soud k návrhu žalobce rovněž zahrnul do vypořádání, žalované vzniká povinnost nahradit žalobci podíl na těchto vnosech, připadajících na žalovanou, soud prvního stupně dovodil, že se jedná o částku ve výši , částka, Kč. Ve výsledku tak soud prvního stupně zavázal žalovanou povinností k úhradě částky ve výši 34 298 Kč s určením přiměřené pariční lhůty 20 dnů k úhradě takto určení částky od právní moci rozsudku.3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním žalobce i žalovaná.4. Žalobce napadl rozsudek ve všech výrocích z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Předně namítl, že soud prvního stupně ve výroku I. odstavec 1 písm. b) nesprávně označil parcelu lesního pozemku, kdy správně se mělo jednat o pozemek p. č. , č.pozemku, , nikoliv v rozsudku nesprávně uvedený pozemek s parcelním číslem , číslo parcely, . Dále žalobce namítl, že soud prvního stupně v rámci vypořádání opomněl do vypořádání zahrnout dvě jím uplatněné položky, a to zůstatek na účtu žalované u , právnická osoba, . číslo: , č. účtu, v částce 29 245,45 Kč a úroky z hypotéčního úvěru uhrazené žalobcem ve výši 10 038 Kč, když byla zohledněna toliko úhrada hypotéčního úvěru ve výši 202 341 Kč. Ačkoliv žalobce v rámci smírných snah v řízení vypustil z původních požadavků ohledně vypořádání některé další položky (klavír Petrof, kuchyňská linka), jestliže soud nepřikročil k vypořádání uvedených dvou položek, žalobce byl tímto postupem soudu nedůvodně poškozen. Pokud soud prvního stupně do vypořádání zahrnul v rozporu s provedeným dokazováním zůstatek na účtu žalobce u , právnická osoba, . ve výši 148 825 Kč, tato výše je nesprávná, neboť ke dni zániku společného jmění manželů šlo o částku 23 651 Kč. Vzal-li soud v této souvislosti v potaz datum rozchodu účastníků, nejednalo se o rozhodný okamžik pro vypořádání této položky dle ustálené judikatury, kdy tímto jsou datum zániku SJM, popřípadě u hodnoty věcí datum rozhodnutí soudu. Navíc v případě účastníků žádný z jejich rozchodů neznamenal, že by žalobce nadále neplatil náklady domácnosti, dětí a dokonce i osobní pojištění samotné žalované. S ohledem na náklady rodiny se proto zůstatek na účtu neustále snižoval a prostředky nacházející se na účtech v době rozchodu účastníků byly spotřebovány. Pokud jde o nesplacenou půjčku od rodičů žalobce ve výši 300 000 Kč, tuto žalobce navrhoval nadále navrhuje přikázat výlučně jemu, přesto ji soud přikázal oběma účastníkům rovným dílem s tím, že žalovaná avizovala, že svou část půjčky rodičům žalobcem neuhradí z důvodu promlčení nároku a jelikož podle názoru soudu prvního stupně je třeba žalované přiznat právo se proti závazku bránit. S tímto postupem však žalobce nesouhlasí, jelikož žalovaná nabývá na základě vypořádání do svého vlastnictví nemovitost – byt , číslo, o jejíž nabytí se z větší části zasloužil žalobce, a z půjčky od rodičů byl financován hypotéční úvěr na druhý byt v SJM , číslo, Žalovaná chce z obou těchto skutečností profitovat a své závazky plnit nechce. Pokud jde o žalobcem uplatněný vnos 530 000 Kč, i zde žalobce nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který tuto položku vypořádal pouze v nominální hodnotě bez valorizace, neboť právě v období let 2004 – 2018 se hodnota tohoto vnosu výrazně zvýšila kvůli enormnímu nárůstu cen nemovitostí. Dle žalobce za částku vnosu žalobce oba účastníci nabyli byt č, číslo, jehož výlučnou vlastnicí se stává žalovaná. Uvedl-li soud prvního stupně, že valorizace vnosu by byla v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s dobrými mravy je naopak skutečnost, že vnos je při nárůstu cen nemovitostí žalobci přiznán pouze v nominální hodnotě. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1172/2022-372, který podchycuje situaci, kdy pouze jeden z manželů se zasloužil o nabytí celé nemovitosti pouze svým vnosem, což je i nyní posuzovaný případ. Žalobce též poukazuje na formálně nesprávný postup soudu prvního stupně, kdy v rozporu s judikaturou odečetl polovinu vnosu od podílu žalované, když vnos má být v plné výši odečten z čistého jmění masy SJM a následně přičten k podílu oprávněného účastníka, nikoliv v poloviční výši odečten od podílu povinného účastníka. Taktéž zahrnutí, jakož i určení výše nájmu z bytu , číslo, provedené soudem pro účely vypořádání bylo učiněno nesprávně. Jednak z důvodu, že poté, co účastníci žili odděleně, užívala žalované byt , číslo, sama a žalobce se staral o byt , číslo, sám. Děti účastníků byly přitom ve střídavé péči, nikoliv v péči žalované. Žalobce sháněl nájemníky pro byt , číslo, a z nájemného hradil hypotéku váznoucí na tomto bytě. Lze říci, že každý z bývalých manželů si v rozhodném období užíval (bral užitky) z jednoho bytu, když oba byty byly totožné. Od listopadu 2015 do listopadu 2018 žalobce navíc financoval řadu výdajů za rodinu, děti i samotnou žalovanou. Částka nájemného z bytu č. , číslo, tak byla na uvedené výdaje spotřebována. Názor soudu prvního stupně, že byt , číslo, byl investiční, je irelevantní, neboť po rozpadu manželství, která prvotně zapříčinila manželka svojí nevěrou a definitivním odmítnutím pokračováním v manželství, musel žalobce řešit vlastního bydlení. Součet částky nájemného, které soud zahrnul od vypořádání k tíži žalobce představoval toliko celkovou částku nájemného za období 2015 - 2018, aniž byla celková částka věrohodně zjištěna. Vycházel-li soud z daňových přiznání žalobce, nezohlednil při tom náklady. Pokud by měl žalobce hradit polovinu nájmu získaného z pronájmu bytu č. , Anonymizováno, pak by i žalovaná měla žalobci poskytovat polovinu náhrady za užívání bytu č. , Anonymizováno, v téže době. Žalovaná se přitom domáhala striktně odluky účastníků a zákazu vstupu žalobce do bytu č. , Anonymizováno, i při střídání dětí. Podle žalobce by tedy měla na základě uvedených námitek činit hodnota čistého majetku po odečtu vnosu ve výši , částka, částku ve výši , částka, Kč a z toho podíl každého účastníka v rozsahu ½ by měl činit částku , částka, . Podíl žalobce s přičtením jeho vnosu pak činí , částka, a na dorovnání by měl od žalované obdr