17 Co 132/2025-118 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 48 C 278/2023-74 ( „dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že řízení co do částky 10 170,23 Kč zastavil (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 45 454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 454 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II), žalobu co do zaplacení částky 150 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 705 Kč od , datum, do zaplacení a částky 18 748 Kč zamítl (výrok III) a dále zamítl žalobu co částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 500 Kč od , datum, do zaplacení (výrok IV). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 773 Kč (výrok V).2. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaný odvolání.3. Odvolání žalobce dle jeho obsahu směřovalo do zamítavých výroků ohledně částky 150 705 Kč a 16 500 Kč (výrok III a IV) a do závislého výroku o náhradě nákladů řízení (výrok V). Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že opravu poškozeného vozidla je možno provádět pouze za použití nových originálních dílů v autorizovaném servisu, neboť jedině tak lze zajistit plné obnovení původního majetkového stavu. Žalobce uvedl, že Nejvyšší soud se v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3154/2022 povinnosti užití oficiálních dílů nevyjádřil. Dle jeho názoru je tvrzení, že poškozené vozidlo musí být opravováno v autorizovaném servisu zcela mylné, neboť pokud bylo vozidlo po celou dobu opravováno v neautorizovaných servisech, je jeho oprava v neautorizovaném servisu zcela adekvátní a opodstatněná. Tímto je tak dodržen požadavek uvedení do předešlého stavu před nehodou. Povinnost vycházet z ceníku oficiálního servisu nevyžaduje žádný právní servis. Žalobce vyslovil názor, že náklady na opravu jeho poškozeného vozidla zcela jistě nedosahovaly hodnoty před poškozením (nedosahovaly ani 90 % jeho ceny), když navíc Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi připouští i hranici ekonomičnosti opravy přesahující 30 % obvyklé ceny. Dle žalobce předmětná pojistná událost byla žalovaným jako totální škoda vyřešena neoprávněně a měla mu být přiznána náhrada škody i v zamítnuté výši. Žalobce poukázal na korespondenci se žalovaným a na skutečnost, že soud se nevypořádal s tím, že mu žalovaný oznámil nesprávnou hodnotu srovnatelných vozů, a poté si nechal vyhotovit expertýzu na 337 000 Kč. Dle jeho názoru tvrzení profesionála v oboru by mělo být závazné. Žalobce dále poukázal na pokles obvyklé ceny poškozeného vozidla způsobený v důsledku havárie. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 150 000 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a dále částku 16 500 Kč, rovněž se zákonným úrokem z prodlení včetně nákladů řízení.4. Žalovaný ve svém odvolání směřujícím do výroku II a do závislém výroku o náhradě nákladů řízení vyslovil nesouhlas se soudem akceptovanou obvyklou cenou denního nájemného za náhradní vozidlo pronajaté si žalobcem, když tuto označil za nepřiměřeně vysokou. Žalovaný poukázal na nezbytnost zohlednit časové hledisko pronájmu i aspekt klesání obvyklých sazeb na trhu při dlouhodobějším pronájmu a k tomuto předložil expertýzu č. , číslo, z níž vyplývá obvyklá cena denního nájemného při nájmu vozidla v délce přesahující 28 dnů, maximálně ve 2 433 Kč včetně DPH. Tyto podklady soud prvního stupně dle žalovaného nijak nezohlednil a přistoupil ke stanovení ceny denního nájemného na částku 2 900 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně je dle názoru žalovaného v této části nepřezkoumatelný. Sazba 2 900 Kč za den představuje dle jeho názoru sazbu vyšší, než je běžný standard pro vozidla obdobné kategorie při pronájmech delšího charakteru. Žalovaný vyslovil názor, že nelze akceptovat, aby hradil jakoukoliv cenu nájemného, kterou se žalobce jako poškozený rozhodne akceptovat. Každý poškozený by si dle žalovaného měl počínat tak, aby jeho jednání nesměřovalo k obohacování se na úkor odpovědnostního pojistitele. Žalovaný tak měl racionálně zvážit přiměřenost sjednané denní sazby za určité základní orientace na trhu. Při posuzování účelnosti a hospodárnosti vynaložených nákladů je třeba zohlednit i skutečnost, že při dlouhodobém nájmu vozidla dochází k obvyklému poklesu denní sazby nájemného. Účelové navyšování nákladů na úkor pojistitele je dle žalovaného nepřípustné. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2043/17. Žalovaný uzavřel, že částka vyplacená žalobci 2 130 Kč na den je nadhodnocena, neboť na základě jím provedeného průzkumu trhu bylo zjištěno, že obvyklá denní sazba nájemného pro vozidlo stejného typu a obdobného stáří jako poškozené vozidlo se pohybuje v rozmezí 1 100 až 1 500 Kč za den. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud žalobu i co do částky 45 454 Kč s příslušenstvím zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce teprve v odvolání uvádí, že vozidlo bylo po celou dobu opravováno v neautorizovaném servise, což nijak neprokazoval. Dle žalovaného byla pojistná událost řádně a zákonně likvidována jako totální škoda. Žalovaný uvedl, že nechal zpracovat znalecký posudek, na jehož základě byla stanovena obvyklá hodnota vozidla před nehodou na částku ve výši 337 000 Kč. Náklady na uvedení vozidla do původního stavu činily 465 785,10 Kč, tedy podstatně více, než činila obvyklá cena vozidla a oprava vozidla tak představovala překážku hospodářské povahy, která znemožňovala uvedení do původního stavu ve smyslu § 2951 občanského zákoníku. V důsledku toho žalovaný přistoupil ke stanovení výše pojistného plnění jako rozdíl mezi obvyklou hodnotou vozidla před nehodou a hodnotou zbytkovou, čímž dospěl k částce 151 000 Kč, kterou také žalobci vyplatil. Žalovaný připomenul, že pro určení účelnosti nákladů je třeba vycházet z technologicky správného postupu, který zaručuje jedině autorizovaný servis, přičemž oprava v neautorizovaném servisu, jakkoliv levnější, nezajišťuje, že vozidlo bude uvedeno do stavu, jako by ke škodní události nedošlo. Oprava pomoci neoriginálních dílů, resp. v neautorizovaném servise nemůže zaručit, že hodnota vozidla bude obnovena v plném rozsahu. Žalovaný uzavřel, že považuje za důvodné, aby náklady na opravu vozidla vycházely z ceníku autorizovaného servisu, neboť jedině tak lze zajistit plné obnovení původního majetkového stavu. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2651/2021 označil za nepřiléhavé na daný případ. Žalovaný vyslovil nesouhlas s tvrzením žalobce, že souhlasil s úhradou opravy do částky ve výši 430 000 Kč, neboť v emailové korespondenci s žalobcem mu sdělil hodnotu vozidla stanovenou pouze odhadem, přičemž žalobce výslovně upozornil, že sdělení nepředstavuje příslib plnění a že se jedná pouze o informativní zprávu vztahující se k vnitřnímu vyhodnocení ekonomičnosti opravy vozidla. Dle žalovaného je zřejmé, že částka 430 000 Kč není limitem pro vyplacení pojistného plnění a není výsledkem komplexního šetření pojistné události. Na základě takto poskytnuté informace žalobce nemohl být dle v dobré víře, že mu bude částka 430 000 Kč vyplacena. Žalovaný připomenul, že v dané věci se jednalo o komplikovaný případ, kdy proběhlo hned několik prohlídek poškozeného vozidla, přičemž ve věci bylo nutno zpracovat znalecký posudek z důvodu nesrovnalostí ohledně hodnoty poškozeného vozidla a současně s cílem chránit co nejvíce zájmy poškozeného. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud výroky III, IV a V potvrdil a aby mu byly přiznány náklady řízení.6. Odvolací soud posoudil odvolání obou účastníků jako včas podaná, podaná osobami oprávněným k podání odvolání, jako přípustná a řádná (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech jsou odvolání podřaditelná pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III v části týkající se zamítnutí žaloby co do částky 150 705 Kč s příslušenstvím, ve výroku IV, jakož i V, a poté dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků není důvodné. Předmětem přezkumu odvolacího soudu nebyl výrok I. a zamítavý výrok ohledně částky 18 748 Kč (výrok I.), neboť tyto výroky nebyly odvoláním napadeny.8. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 150 705 Kč jako rozdílu mezi částkou 301 705 Kč představující náklady na opravu jeho poškozeného vozidla dle expertýzy č. , číslo, zpracované , tituly