17 Co 18/2025-432 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 9 C 208/2019-370, (dále jen „napadené rozhodnutí“) zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci 79 191,55 Kč s úrokem z prodlení z částky 79 191,55 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok I) a dále žalovaného zavázal povinností nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 063,50 Kč (výrok II).2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 108 300 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z ceny vadného díla. Soud I. stupně vyhověl žalobě v části 79 191,55 Kč s příslušenstvím, neboť shledal, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o dílo, na jejímž základě žalovaný postavil žalobci garáž v obci , adresa, . Dílo vykazovalo vady ve formě nefunkční hydroizolace. Žalobce tyto vady zjistil na jaře 2017 a nejpozději dne 22. 6. 2017 je vytknul žalovanému. Žalovaný však vady neodstranil a žalobce si vady nechal odstranit společností , právnická osoba, . Přiznaná výše slevy z ceny díla tak odpovídá náhradě nákladů na odstranění vad díla, které žalobce zaplatil této společnosti.3. O části nároku žalobce ve výši 29 108,45 Kč s příslušenstvím bylo pravomocně již rozhodnuto zamítavým výrokem II rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 4. 2022, č. j. 9 C 208/2019-298.4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalovaný odvolání, jehož hlavní námitkou bylo, že soud I. stupně došel k nesprávnému skutkovému závěru, pokud uzavřel, že žalobce u žalovaného uplatnil vady díla řádně a včas. Tuto námitku žalovaný roztříštil do vícero projevených nesouhlasů s dílčími konstatováními soudu I. stupně v napadeném rozhodnutí. Žalovaný tak například popíral pravost SMS provedených k důkazu, jelikož si je nepamatoval a nedohledal je, či nesouhlasil s tím, co vzal soud I. stupně za prokázané z jednotlivých důkazů ve vztahu k řádnosti a včasnosti vytknutí vad díla. Žalovaný dále namítal, že žalobce neměl možnost si vadu nechat opravit u třetí osoby sám, jelikož taková možnost nebyla mezi účastníky dojednána. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by v řízení bylo prokázáno, že by nepostupoval dle předaného výkresu , tituly před jménem, , jméno FO, , a tak by použil špatný materiál či technologii. Žalovaný vyjádřil i nesouhlas se skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně jeho odbornosti jako stavebníka.5. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že všechny námitky žalovaného shledal nedůvodnými a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soud I. stupně provedl ve věci řádné a dostačující dokazování a z provedených důkazů vyvodil správné právní závěry. Po skutkové stránce bylo provedenými důkazy prokázáno a nebylo to ani mezi účastníky sporné, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o dílo, přičemž žalovaný se zavázal žalovanému vystavět hrubou stavbu garáže v obci , adresa, , což také učinil. Dle názoru odvolacího soudu bylo v řízení také prokázáno z výpovědi svědka , jméno FO, , že vystavěná hrubá stavba vykazovala vady spočívající ve vadně provedených svislých a vodorovných izolacích, což způsobovalo provlhání stavby.8. Zásadní pro posouzení důvodnosti nároku žalobce (což také žalovaný především zpochybňoval), bylo zda, kdy a jaké vady žalobce žalovanému řádně vytkl a zda zvolil další odpovídající zákonný postup.9. Je zjevné, že mezi účastníky proběhla obsáhlá komunikace formou SMS, z níž je zřejmé, že žalobce se opakovaně a v řadě případů marně snažil se žalovaným setkat. Je sice pravdou, že žádná ze SMS zpráv zasílaných žalovanému žalobcem neobsahuje jednoznačné vytknutí vad, nicméně z jejich obsahu lze dovodit, že 22. 6. 2017 se uskutečnilo osobní jednání mezi účastníky, na kterém ze strany žalobce nepochybně došlo k vytknutí vad v podobě vadně provedené izolace, neboť tomu nasvědčuje nejen svědecká výpověď svědkyně Hovadíkové, ale další SMS zprávy vyměněné mezi účastníky, z nichž vyplývá, že žalovaný činil určité kroky k nápravě – provedení izolace. Žalovaný se žádného soudního jednání nezúčastnil a v podstatě kromě popírání všeho, co žalobce tvrdil, sám nic netvrdil a žádné důkazy nenavrhl. Žalobce netvrdil, že by po předání díla v prosinci 2016 mělo dojít k uzavření smlouvy o dílo jiného či dalšího obsahu nebo že by jím zamyšlené provádění izolace, jak vyplývá ze SMS zpráv, mělo být prováděním jiných prací a nikoli odstraňování vad díla.10. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, že žalobce žalovanému vady spočívající ve vadně provedené izolace garáže vytkl. Je pravdou, že žalobce měl a mohl žalovanému vady díla vytknout jinou, a to jednoznačně průkaznou formou, což by mu usnadnilo jeho důkazní situaci, nicméně z jednání žalobce je zřejmé, že se snažil žalovaného kontaktovat a řešit celou věc smírnou cestou, nicméně žalovaný se jednání se žalobcem zcela záměrně vyhýbal. V takovémto jednání žalovaného a v jeho námitkách, že si na SMS zprávy ani na e-mail ze dne 3. 8. 2017 nepamatuje nebo že mu nebyly doručeny, případně v jiných námitkách směřujících do dílčích závěrů soudu I. stupně ohledně důkazů ve vztahu k řádnosti a včasnosti vytknutí vad díla, spatřuje odvolací soud znaky zneužití práva ze strany žalovaného.11. Odvolací soud se také ztotožňuje s logickým skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně odbornosti žalovaného jako stavebníka. Odvolací soud uvádí, že pro konstatování odbornosti žalovaného je nutné přistoupit k hodnocení jednání žalovaného a jak takové jednání působilo na žalobce v době sjednání smlouvy o dílo. Odvolací soud podotýká, že žalovaný akceptoval zakázku na zhotovení hrubé stavby garáže podle technického výkresu bez toho, že by žalobci sdělil, že není schopen něco takového provést. Žalovaný, pokud vystupoval před žalobcem v době uzavření smlouvy o dílo jako profesionál, co zvládne zadávanou zakázku, se nyní nemůže účinně bránit tím, že k provedení takového díla neměl žádné oprávnění ani žádné odborné požadavky. Pokud by žalovaný pochyboval při zhotovení díla o své způsobilosti dílo zhotovit, tak mu nic nebránilo toto rozpoznat, žalobce na to upozornit a opatřit součinnost osoby, která ji má.12. Co se týče možnosti žalobce si nechat vadu opravit u třetí osoby, tak odvolací soud konstatuje, že žalobce řádně vytkl vady žalovanému a požadoval opravu vad. Žalovaný požadovanou opravu neprovedl řádně, a proto žalobce vyjádřil v e-mailu z 3. 8. 2017, že na dalším pokusu o opravu vad rukou žalovaného již netrvá. Žalobce tedy potom, co žalovaný neodstranil vady v přiměřené lhůtě ve smyslu § 2107 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, požadoval místo opravy díla slevu z kupní ceny, a to pomocí předžalobní výzvy ze dne 29. 3. 2018, ve které uvedl přesnou výši požadované slevy z ceny díla, jež se rovnala vynaloženým nákladům na odstranění vady díla jinou společností. Odvolací soud tedy v postupu žalobce neshledává žádný protizákonný postup.13. Odvolací soud se dále ztotožňuje i s logickým skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně toho, že žalovaný nepostupoval dle předaného výkresu , tituly před jménem, , jméno FO, a z toho důvodu nefungovala ani vodorovná, ani svislá hydroizolace. Žalovaný provedl vadně vzhledem k charakteru místu stavby napojení svislé a vodorovné hydroizolace, a proto hydroizolace garáže nebyla funkční. Tento závěr zcela logicky vyplývá ze svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a pana , jméno FO, .14. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že náklady v rozsahu 79 191, 55 Kč lze považovat za účelně vynaložené náklady na odstranění vad a tuto částku přiznal žalobci jako slevu z ceny vadně provedeného díla.15. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. ve výroku I jako věcně správný potvrdil.16. Odvolací soud přistoupil však ke změně výroku o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož se neztotožnil s rozsahem úkonů právní služby přiznaných zástupci žalobce v řízení před soudem I. stupně, a to za půl úkon právní služby za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 15. 5. 2024, když odvolací soud nepovažuje tento úkon právní služby za účelně vynaložený, za který by zástupci žalobce příslušela odměna. Jelikož byl odvolacím soudem tento úkon shledán neúčelným, tak nebylo přiznáno ani cestovné za cestu , adresa, dne , datum, ani náhrada za promeškaný čas za tuto cestu. Odvolací soud nesouhlasí ani s rozložením úspěchu na věci samé, jelikož soud I. stupně rozlišuje část řízení, ve které měl být žalobce částečně úspěšný a část ve které byl žalobce plně úspěšný. Takto nelze řízení dělit a je nutné posuzovat úspěch žalobce v řízení jako celek. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 73 % a žalovaný co do 27 %. Po odečtení zbývá 46% úspěch žalobce, a proto odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši