17 Co 194/2024-572 — Krajský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 198 803 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené v průběhu roku 2013 černou zvěří na polní kultuře - kukuřici na siláž – pěstované žalobcem na zemědělských pozemcích - orné půdě – s označením p. č. , č.pozemku, všech v k. ú. , adresa, a na zemědělských pozemcích p.č., Anonymizováno, , č.pozemku, všech v k. ú. , adresa, , které měl v rozhodné době pronajaty k provozování zemědělské činnosti. Na uvedených pozemcích je žalovaný uživatelem honitby. Oproti původnímu požadavku žalobce na náhradu škody, kterou si vyčíslil částkou ve výši 203 171 Kč a požadoval po žalovaném, žalovaný oproti žalobci vyčíslil výši náhrady škody v částce 4 057 Kč, již žalobci uhradil. Žalobce se tedy v řízení po žalovaném domáhal zaplacení zbývající částky ve výši 198 803 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši od , datum, .2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 42 503 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 42 503 Kč ve výši 8,05 % od 9.1.2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v částce 156 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 9.1.2013 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady státu ve výši 88 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Brno-venkov (výrok III.) a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 102 928 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Soud prvního stupně ve věci rozhodoval podruhé, kdy jeho předchozí rozsudek ze dne 22.12.2017, č.j. 14 C 54/2014-201, jímž byla žaloba ohledně zaplacení částky ve výši 198 203 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9.1.2013 do zaplacení zamítnuta z důvodu neprokázání aktivní legitimace žalobce (výrok I.), řízení bylo zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby v rozsahu příslušenství počítaného od 26.10.2013 do 8.11.2013 (výrok II.) a rozhodnuto o náhradě nákladů státu a náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky III. a IV.), byl ve výrocích I., III. a IV. zrušen k odvolání žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne 22.7.2020, č.j. 44 Co 215/2018-318. Soud prvního stupně s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu v dalším řízení doplnil dokazování o nájemní smlouvy k předmětným pozemkům a výpověďmi pronajímatelů za účelem prokázání oprávnění žalobce k užívání pozemků k zemědělské činnosti a v návaznosti na to k prokázání jeho aktivní legitimace k uplatnění žalovaného nároku na náhradu škody po žalovaném a dospěl ke kladnému závěru, že aktivní věcná legitimace byla v řízení prokázána a že žalovaný za škodu odpovídá. Dále dovodil, že tvrzené spoluzavinění žalobce na vzniklé škodě, jejíž základ byl jinak mezi účastníky nesporný, žalovaný v řízení neprokázal, neboť žalobce činil v daném období potřebné preventivní opatření k zabránění vzniku škod. Pokud jde o výši žalované škody, tuto dovodil z revizního znaleckého posudku , právnická osoba, odečtením částky již zaplacené žalobci žalovaným od uvedeným znaleckým ústavem vyčíslené škody ve výši 46 560 Kč.3. Výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d) e) a g) o. s. ř. Podle žalovaného byla nedostatečně prokázána aktivní věcná legitimace žalobce k podání žaloby. Soud prvního stupně (dále jen soud) sice vyslechl žalobcem navržené svědky ohledně nájemních smluv ve prospěch žalobce a také byly předloženy nájemní smlouvy, které po dobu pěti let neexistovaly a nebyly žalobcem doloženy. Jelikož žalovaný měl a má pochybnosti o pravosti těchto smluv, nechal vypracovat znalecký posudek, resp. odborné vyjádření ohledně smluv, které však soud odmítl provést k důkazu, což bylo jeho povinností, byla-li tímto důkazem prokazována nevěrohodnost svědků a popřena pravost uzavřených listin. Žalovaný též zpochybňuje skutkové závěry soudu ohledně realizace preventivních opatření žalobcem spočívajících v instalaci pachových zábran, kdy citoval z revizního znaleckého posudku, že tyto jsou schopny zabránit škodě jen částečně, kdy záleží na množství černé zvěře. Žalovaný nesouhlasí se závěrem o instalaci pachových zábran učiněným na základě výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve věci vypracoval znalecký posudek v rozporu se svojí kvalifikací a byl za posudek kárně stíhán, a svědka , jméno FO, , který je „otcem/tchánem žalobce“, který měl osobně dělat pachové zábrany. Naopak soud neuvěřil důkazům předloženým žalovaným. Žalovaný svědeckými výpověďmi a potvrzením úřadu o počtu střelených prasat doložil, že žalobce neučinil na pozemcích vhodná ochranná opatření. Pokud jde o výši škody, žalovaný podotýká, že revizní znalecký posudek dospěl k závěru, že výši škody nelze určit. Posudek byl vypracován z pokynu odvolacího soudu a měl by být nadřazen všem znaleckým posudkům, hlavně znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud zcela pochybil, nepřičetl-li na základě provedených důkazů spoluzavinění žalobci a ani se s důkazy nevypořádal a nezhodnotil, proč k nim nepřihlédl. Nepřezkoumatelný je dále nákladový výrok, když žalobce od počátku řízení setrval na žalované částce 198 000 Kč a tuto nezměnil ani po vypracování revizního znaleckého posudku a sám sdělil v závěrečné řeči, že ponechá rozhodnutí na soudu. Základní zásada pro stanovení nákladů řízení je stanovena v § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a ostatní ustanovení jsou zcela výjimečná. Odůvodnění rozhodnutí soudu, že toto spočívalo na revizním znaleckém posudku, nemůže obstát, neboť tak ani nebyla koncipována žaloba. Žalovaný též odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2890/20, podle něhož v případě více proběhlých nalézacích řízení je třeba přihlížet při rozhodování o náhradě nákladů řízení k tomu, jak se předmět řízení původně vymezený žalobou anebo jinými procesními úkony v průběhu řízení měnil a podle toho posuzovat míru úspěchu účastníků v řízení. Podle žalovaného by mělo být i v daném případě rozhodováno podle míry úspěchu žalobce oproti původně žalované částce, který by měl činit pouze 21 %. Žalovaný ze všech uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, a proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení, případně změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobce zavázán k náhradě nákladů řízení.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Odvolání žalovaného směřuje do hodnocení důkazů, což je v dispozici soudu prvního stupně. Aktivní legitimace byla žalobcem prokázána, stejně tak z jeho strany přijatá opatření k zabránění vzniku škody. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně postupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a svůj postup řádně zdůvodnil a podložil. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání [§ 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV., jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání nedůvodným. Pokud jde o výrok II., tento nebyl odvoláním napaden, a proto již samostatně nabyl právní moci.6. Odvolací soud po přezkoumání nyní napadeného rozsudku soudu dospěl k závěru, že soud prvního stupně v dostatečném rozsahu objasnil skutkový stav a přijal, i přes dílčí procesní pochybení, věcně správné právní závěry, na základě nichž žalobě v částečném rozsahu vyhověl. Odvolací soud neshledal rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným.7. Soud prvního stupně doplnil dokazování v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu zformulovaného v jeho předchozím kasačním rozhodnutí. Učinil věcně správné právní závěry, jak ohledně aktivní věcné legitimace žalobce k uplatnění nároku po žalovaném, tak i ohledně výše škody na žalobcem pěstované kukuřici na předmětných zemědělských pozemcích, kterou zjistil z revizního znaleckého zpracovaného , právnická osoba8. Pokud jde o prokázání aktivní legitimace žalobce k uplatnění předmětného nároku, soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování k prokázání této procesní povinnosti žalobce. Odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně o prokázání této skutečnosti žalobcem učiněné po předložení platných nájemních smluv ohledně pronájmu všech v žalobě uvedených pozemků žalobci a výslechu jednotlivých pronajímatelů za správné. Za tohoto stavu lze akceptovat postup soudu prvního stupně, pokud nepřipustil návrh žalovaného na doplnění dokazování odborným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, předloženým žal