17 Co 235/2024-223 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 12 C 257/2022-209, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě škody na zdraví z titulu úrazu ze dne , datum, částku 98 125,80 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 108 323,20 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení. Výrokem III soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, které směřovalo pouze proti výroku III, jímž soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně považuje přístup soudu k projednávané věci za nekonzistentní, protože jde primárně o spor o náhradu za poškození zdraví. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně jasně vypovídá o tom, že žalobkyně ve sporu o náhradu za poškození zdraví uspěla a v takových případech má nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud prvního stupně však velmi stroze v bodu 47 napadeného rozsudku s ohledem na výsledek sporu i charakter řízení, kdy se jedná o odškodnění újmy na zdraví, poměr úspěchu a neúspěchu byl v konečném výroku zhruba stejný, proto nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádné straně sporu. Soud prvního stupně však nepřihlédl k tomu, že posuzuje sice matematicky dva podobné finanční nároky, ale že poškození zdraví s trvalými následky je záležitostí primární. Žalobkyně má více než osm let poškozené zdraví s trvalými následky, bez výhrad se podrobila vyšetření u znalce, souhlasila s pokračováním mediace ve snaze dojít smírného vyřešení sporu. Aby se žalobkyně domohla spravedlivého odškodnění úrazu s trvalými následky, musela si vyžádat služby advokáta, soud prvního stupně však náklady za jeho služby odmítá uznat. Žalobkyně nepovažuje odškodnění trvalých následků úrazu za spravedlivé, pokud znalec dospěl k podstatně menší výši jejího nároku, dopadá na tyto případy ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., který měl být soudem prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení aplikován. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení v plné výši.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je považuje za nedůvodné a zcela se ztotožňuje se závěry soudu prvního, Anonymizováno, stupně o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Vedlejší účastník uvedl, že žalobkyně v důsledku závady ve schůdnosti pozemní komunikace na náměstí , adresa, dne 19. 5. 2016 úraz, pro který se léčila, podstoupila operaci a rehabilitaci. Žalobkyně podanou žalobou požadovala bolestné ve výši 23 820 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 74 306 Kč, ušlý zisk ve výši 106 700 Kč a náhradu věcné škody ve výši 1 623 Kč. U nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a výrokem I napadeného rozsudku přiznal žalobkyni na bolestném a náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 98 125,80 Kč. Ve zbývající částce 108 323,20 Kč, která odpovídala náhradě majetkové újmy, výrokem II rozsudku žalobu zamítl, jelikož žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně úspěšně vznesli námitku promlčení těchto nároků. Soud prvního stupně proto správně rozhodl ve výroku III tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení na základě proporcionálního poměření úspěchu ve sporu dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl zhruba stejný. Vedlejší účastník rovněž poukázal na skutečnost, že žalobkyně byla od počátku řízení zastoupena advokátem, který ji nepoučil a rozhodla se žalovat i promlčenou část svého nároku, a pokud část nároku byla zamítnuta z důvodu úspěšně uplatněné námitky promlčení, nemůže tato skutečnost jít k tíži žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně. Napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně by měl být dle vedlejšího účastníka potvrzen.5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Poněvadž odvolání žalobkyně nesměřovalo proti rozhodnutí soudu vydanému ve věci samé, neuplatní se ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř. o odvolacích důvodech.6. Odvolání žalobkyně mělo suspenzivní a devolutivní účinky toliko ve vztahu k výroku III rozsudku soudu prvního stupně, jímž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvoláním žádného z účastníků nebyl napaden výrok I rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 98 125,80 Kč s příslušenstvím a výrok II, kterým byla žaloba zamítnuta do částky 108 323,20 Kč s příslušenstvím, oba tyto výroky nabyly samostatně právní moci a nestaly se předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 5. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady majetkové a nemajetkové újmy na zdraví. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne 19. 5. 2016 utrpěla úraz poté, co upadla v prostoru náměstí , adresa, v místě trhů, kdy stoupla na volnou dlažební kostku, která se pod ní zhoupla, ztratila rovnováhu a upadla na zem. Při pádu utrpěla mnohočetná zranění, zejména zlomeninu horního konce pažní kosti a řadu podlitin. Následně byla léčena konzervativním způsobem, při němž došlo ke ztuhnutí pravého ramenního kloubu, tudíž musela dne 21. 1. 2016 podstoupit chirurgický zákrok v , právnická osoba, a poté následovala nezbytná rehabilitace. Zdravotní stav žalobkyně se ustálil dne 17. 3. 2019. Žalobkyně se obrátila na žalovaného s výzvou na náhradu škody na zdraví dne 29. 5. 2016, žalovaný uznal svoji odpovědnost co do základu nároku a odškodnil žalobkyni prostřednictvím vedlejšího účastníka, který na základě vlastního posudku stanovil bolestné ve výši 7 941 Kč, které bylo žalobkyni vyplaceno. Žalobkyně dále požadovala náhradu za ztížení společenského uplatnění, náhradu věcné škody a náhradu ušlého zisku spočívajícího ve stanovení reálné hodinové sazby za práci v oboru daňové poradkyně, kdy následkem úrazu žalobkyně zaznamenala znatelný pokles svých příjmů. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s cestou do nemocnice na ošetření a rehabilitace, včetně nákladů za nákup léků a zdravotnických potřeb.8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví žalobkyně, k níž došlo v důsledku závady ve schůdnosti pozemní komunikace na náměstí , adresa, dne 19. 5. 2016 zpochybněna nebyla. V důsledku úrazu a následné léčby zdravotní stav žalobkyně byl ustálen ke dni 17. 1. 2019, žaloba byla podána dne 15. 5. 2020. Nárok na bolestné byl vyčíslen znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, na částku 37 053,80 Kč, částečně byl odškodněn do částky 13 234 Kč, neuhrazená částka bolestného činí 23 819,80 Kč. Nárok na ztížení společenského uplatnění byl znalcem vyčíslen na částku 162 673 Kč, po částečném odškodnění do částky 88 367 Kč neuhrazená částka činí 74 306 Kč.9. Soud prvního stupně nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví napadeným rozsudkem vyhověl do částky 98 125,80 Kč s příslušenstvím představující zbývající neuhrazenou částku bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění (výrok I). Ve zbývající částce 108 323,20 Kč s příslušenstvím výrokem II napadeného rozsudku žalobu zamítl s ohledem na důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně, kdy nároky na náhradu majetkové újmy soud prvního stupně považoval za promlčené s tím že, vědomost o odpovědném subjektu měla žalobkyně minimálně od 29. 5. 2016, kdy písemně vyzvala žalovaného k odškodnění a jednotlivé výše škody (cestovné, poplatky za parkování a další hotové výdaje) žalobkyni vznikly v období roku 2016 a v lednu 2017. Ke dni podání žaloby dne 15. 5. 2020 byly tyto nároky žalobkyně dle závěru soudu prvního stupně promlčeny (§ 629 o. z.).10. Ve vztahu k nárokům žalobkyně na ušlý zisk soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně i přes řádné poučení nedoložila, že by jí v důsledku úrazu dne 19. 5. 2016 ušel zisk, kdy i nadále její kancelář daňové poradkyně fungovala, plnění j