17 Co 74/2024-124 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 6 C 57/2023-79 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla stanovena povinnost odstranit z hranice pozemku žalovaného parc. č. , číslo parcely, a pozemku žalobce parc. č. , č.pozemku, v k. ú. , adresa, ks keřů vinné révy a 76 ks sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy, zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 9 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po provedeném dokazování, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že hranice pozemků mezi účastníky řízení je sporná a že účastníci nejsou schopni se na průběhu této hranice dohodnout. Za nespornou vzal soud prvního stupně rovněž i skutečnost, že k vysazení vinné révy došlo po 1. 1. 2014, proto věc právně posuzoval dle zákonných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o. z.). K otázce spornosti hranice pozemků soud prvního stupně konstatoval, že spor o hranice mezi pozemky řeší soud k návrhu jednoho ze sousedů, a to na základě tzv. určovací žaloby, a že vyřešení otázky hranice je předpokladem úspěchu žaloby na to navazující, tzv. žaloby na odstranění či vyklizení. Není-li zřejmé, kudy hranice mezi sousedními pozemky prochází, lze se jen stěží s úspěchem domáhat odstranění či vyklizení s tvrzením, že réva vinná, resp. sloupy nosné konstrukce se nacházejí na hranici sousedních pozemků a že kořeny této révy vinné zasahují do pozemku žalobce. Soud prvního stupně vyslovil názor, že nebyl oprávněn v rámci tohoto řízení řešit jako předběžnou otázku sporné hranice mezi účastníky. Dle soudu prvního stupně žaloba byla podána minimálně jako žaloba předčasná. K výkladu ustanovení § 1017 o. z. konstatoval, že toto ustanovení se vztahuje na výsadbu stromů, nicméně vinná réva je popínavá, dřevnatá liána pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Vinná réva je popínavá rostlina s dřevnatým stonkem, jež se ovíjí kolem nějaké podpory. Réva vinná tedy není stromem, jak předpokládá ustanovení § 1017 o. z. Nad rámec tohoto výkladu soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby se jednalo o strom, který byl vysazen v rozporu s ustanovením § 1017 občanského zákoníku, mohl by se soused domáhat jejího odstranění pouze tehdy, má-li pro to rozumný důvod. Tento rozumný důvod musí řádně odůvodnit. Soud prvního stupně připomenul, že každý soused má právo bránit se proti tzv. imisím dle ustanovení § 1013 občanského zákoníku tzv. negatorní (zdržovací) žalobou a rovněž poukázal na skutečnost, že v případě, že v budoucnu bude hranice mezi účastníky řízení určena, a přestane být spornou, je třeba z hlediska vlastnictví věci poukázat na ustanovení § 507 občanského zákoníku, kdy součástí pozemku je vždy rostlinstvo na něm vzešlé. Určení hranice v daném případě by tedy bylo způsobilé vyřešit danou kauzu. Soud prvního stupně tedy žalobu jako předčasnou zamítl, odůvodnil, proč neprováděl další dokazování a odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že hranice mezi pozemky je sporná. Podle jeho názoru jde o nepravdivé tvrzení a o nesprávný předpoklad, neboť on nikdy hranici za spornou nepovažoval. Tato byla nesporně dána nejen mnoha lety užívání z jeho strany, ale především hraničními kameny, které hranici na místě určují. Žalovaný tyto sice protiprávně vykopal, nicméně kde se nacházely, je stále patrné. Navíc dle jeho názoru hranici prokazuje geometrický plán, který jako důkaz navrhl, avšak tento proveden nebyl. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl náležité místní šetření. Podle žalobce bylo možné věc řešit buď prostřednictvím zodpovězení předběžné otázky, kudy hranice mezi předmětnými pozemky vede, nebo prostřednictvím institutu ochrany pokojné držby. Jestliže soud ani jednu z těchto cest nevyužil, odepřel tak žalobci právo na přístup k soudu a porušil tak jeho ústavní práva. Soud prvního stupně se dle žalobce také nevypořádal s jeho argumentací, že sázení vinné révy na hranici pozemků omezuje z podstaty věci vlastnictví sousedního pozemku, který slouží také k pěstování vinné révy. Řádné odstupy jsou přitom dány obecně platnými zásadami a praxí v oblasti vinařství. Porušování těchto zásad zasahuje do vlastnického práva sousedního pozemku. Soud prvního stupně dle žalobce zcela pominul otázku imisí, které jsou přímo spojeny s nevhodně vysazenou vinnou révou. Žalobce uvedl, že se domáhá ochrany proti imisím, které z pozemku žalovaného vnikají na jeho pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a významně omezují práva spojená s jeho obhospodařováním. Na daný případ tak měla být aplikována právní úprava dle § 1013 občanského zákoníku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že mezi účastníky je jednoznačně sporná hranice předmětných pozemků. Skutečnost, že hranice pozemků je sporná vyplývá jednak z jeho samotného tvrzení, které učinil v rámci komplexních pozemkových úprav v k. ú. , adresa, , které byly prováděny v roce 2013. Ohledně určení hranic pozemků v rámci této komplexní úpravy nedošlo k dohodě mezi žalobcem a žalovaným, a proto Pozemkový úřad , adresa, rozhodl, že předmětné pozemky byly vyňaty z obvodu pozemků řešených dle § 2 zákona a zařazeny do pozemků neřešených dle § 2 zákona s tím, že jejich hranice budou v katastru nemovitosti vedeny jako sporné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 20. 2. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit z hranice pozemku žalovaného a žalobce 440 ks keřů vinné révy a 76 ks sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy. Žalobce poukazoval na skutečnost, že je mimo jiné vlastníkem pozemků p. č. , č.pozemku, a , č.pozemku, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem pozemků p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, a že žalovaný v dané hranici pozemků vysázel v roce 2016 keře vinné révy a umístil zde nosný systém keřů vinné révy (sloupky, přes které vedou dráty). Žalobce uvedl, že přestože nechal v roce 2015 vyměřit hranice mezi pozemky jeho a pozemky žalovaného zeměměřičskou kanceláří , jméno FO, , žalovaný odmítl podepsat protokol o vyměření a zničil všechny kolíky s červeným vrcholem pro vyměření hranice. Dle žalobce je vysazení keřů vinné révy v bezprostřední blízkosti hranice pozemků mezi ním a žalovaným, doslova na samé hranici pozemků, porušena podmínka stavebního úřadu, že sazenice vinné révy musí být vysazeny tak, aby je mohl žalovaný obdělávat bez nutnosti použít pozemky žalobce. Vysazením keřů vinné révy méně než 1,5 m od hranice pozemku žalobce byla porušena zákonná podmínka uvedená v § 1017 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a z tohoto důvodu je dle žalobce žalovaný povinen tyto keře vinné révy odstranit. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaný obdělává tyto vinice z jeho pozemků, kdy těžkými zemědělskými stroji udusává jeho pozemky. Navíc keře vinné révy, jejich kořeny a větve zasahují do jeho pozemků. Z těchto důvodů navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z hranice pozemků 440 ks keřů vinné révy a 76 kusů sloupků nosné konstrukce vedení keřů vinné révy.7. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil a poukazoval na skutečnost, že nosná konstrukce jakož i vinná réva, jejichž odstranění se žalobce domáhá, se nacházejí na jeho pozemcích v dostatečné vzdálenosti od hranic pozemků žalobce. Žalobce poukázal na