18 Co 201/2024-302 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ či „soud“), který byl napaden odvoláním, bylo rozhodnuto (výrokem I) o zamítnutí žaloby na určení, že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, , žalobce b) o velikosti id. , Anonymizováno, , žalobce c) o velikosti id. , Anonymizováno, žalobce d) o velikosti id. , Anonymizováno, a žalovaný o velikosti id. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba v části obce , adresa, , č.p. , Anonymizováno, (objekt k bydlení), to vše v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Dále byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaného vyklidit předmětné nemovitosti do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodnuto o povinnosti žalobce a) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, Kč, žalobce b) , částka, Kč, žalobce c) , částka, Kč a žalobce d) , částka, Kč, všichni k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce a), žalobou podanou u Okresního soudu ve , adresa, dne , datum, , domáhal nejprve sám určení, že předmětné nemovitosti jsou součástí zaniklého společného jmění manželů žalobce a jeho zemřelé manželky , jméno FO, . V průběhu řízení, podáním ze dne , datum, , původní žalobce a) navrhl, aby do řízení na straně žalobce přistoupili další účastníci, a to , Jméno žalobce C, , , Jméno žalobce D, a , Jméno žalobce B, . Soud usnesením ze dne , datum, připustil, aby do řízení na straně žalobce tito nově navržení účastníci přistoupili a připustil změnu žaloby, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí společně s žalovaným, v podílech shora uvedených. Žalobci tvrdili, že darovací smlouva ze dne , datum, , na jejímž základě žalovaný (obdarovaný) nabyl nemovitosti od svých rodičů jako dárců, byla žalobcem a) odvolána pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku, protože žalovaný, po smrti své matky , jméno FO, (dárkyně), hrubě porušoval dobré mravy vůči dárci, svému otci, žalobci a), způsobem podrobně specifikovaným v listinách ze dne , datum, a , datum, a také tím, že neoprávněně nakládal s částkou , částka, Kč (viz listiny ze dne , datum, a , datum, ).3. Soud po provedeném dokazování zjistil, že vztahy mezi účastníky jsou narušeny, nedospěl však k závěru, že by žalovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárci způsobem, který by zjevně porušoval dobré mravy. Shledal, že žalovaný v době, kdy pobíral příspěvek na péči o žalobce a), tuto poskytoval, následně požádal o pomoc se zajišťováním péče synovce a neteř. Uzamčení místností, umístění kamer, zrušení internetu, nízkou teplotu v prostorách obývaných žalobcem a), či spory o vybavení domácnosti, nepovažoval soud prvního stupně za jednání naplňující zákonné podmínky pro odvolání daru (blíže bod 45 rozsudku). Důvod k odvolání daru, založený na neoprávněném nakládání s částkou , částka, Kč žalovaným, byl soudem posouzen tak, že byl uplatněn po uplynutí roční lhůty vyplývající z ustanovení § 2075 občanského zákoníku a žalobu v plném rozsahu zamítl.4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. V něm uvedli, že soud prvního stupně opomenul aplikovat právní úpravu a ustálenou judikaturu k institutu odvolání daru pro nevděk podle § 2072 a násl. občanského zákoníku. Podle jejich názoru jednání žalovaného naplnilo zákonné znaky nevděku, jelikož žalovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárci a zjevně porušil dobré mravy. Zdůrazňovali, že žalovaný dlouhodobě zanedbával péči o žalobce a), zakazoval mu volný pohyb po nemovitosti, uzavíral místnosti, instaloval kamery monitorující dění v domě, čímž narušoval jeho soukromí, a choval se k němu hrubě a neurvale. Poukazovali na konkrétní skutečnosti, že žalobce a) musela umývat vnučka ohřevem vody v konvici, žalovaný odpojil televizní a internetové připojení, přestože je žalobce hradil, bral mu celý důchod i příspěvek na péči, v domě byla udržována nízká teplota, což mělo negativní vliv na jeho zdraví, a žalovaný jej nikdy nevyvezl ven. Uváděli také zásah do soukromí spočívající v nahrávání telefonních hovorů žalobce a jeho zesnulé manželky. Tvrdili, že žalovaný po rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce z domu vyhodil, ačkoliv měl zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, a bránil příbuzným v odvozu jeho osobních věcí. K námitce promlčení uváděli, že soud prvního stupně nesprávně posoudil běh lhůty pro odvolání daru ohledně nevrácení částky , částka, Kč, kterou žalovaný žalobci a) nevrátil ani po pravomocném rozsudku a jejíž vymáhání pokračovalo exekučně. Podle žalobců šlo o trvající zásah do práv dárce, a proto lhůta neběžela. Podle nich jednání žalovaného ve svém souhrnu zjevně odporovalo dobrým mravům, nešlo o subjektivní pocit žalobce, ale o objektivní nezájem a zlobu žalovaného vůči otci, který byl imobilní a odkázán na péči. Navrhovali, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že určí spoluvlastnické podíly žalobců na nemovitosti, uloží žalovanému povinnost nemovitost vyklidit a nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobců tak, že žalobci svá tvrzení o nevděku neopřeli o důkazy a snaží se vyvíjet emoční tlak na soud. Za nepravdivé označil tvrzení, že „vyhodil žalobce a) z domu“, když žalobce a) byl umístěn do , právnická osoba, po zdravotní komplikaci, nikoli z důvodu jednání žalovaného. Naopak žalovaný otci nabídl návrat domů a péči, což žalobce a) odmítl. Žalovaný rovněž doložil, že otce navštívil a zajímal se o jeho zdravotní stav. K námitce promlčení práva na vrácení daru pro nevděk žalovaný uvedl, že soud prvního stupně posoudil věc správně, neboť jednoroční promlčecí lhůta dle § 2075 občanského zákoník uplynula. Argumentace žalobců o trvajícím deliktu je podle žalovaného nesprávná a odporuje znění zákona i judikatuře. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání byla podána v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.7. Podle § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OZ“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.8. Podle § 2075 OZ dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce (odst. 1). Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odst. 2).9. Zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí (aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci) naplnit tři předpoklady: a) ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, b) zjevně tím porušuje dobré mravy a c) dárce toto chování obdarovanému nepromine. Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu lze učinit závěr, že „se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, (které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy [srov. NS 33 Odo 538/2003 , v němž se dále uvádí, že „tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli ,běžným‘, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů (závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny musí být svým rozsahem a intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod ustanovení § 630 obč. zák.)“]. Obdobně rovněž pozdější rozhodnutí - srov. NS 33 Cdo 2354/2008. Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu). Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování. Komplexní posouzení v sobě nese prvky subjektivního a objektivního hodnocení tvrzeného revokačního dův