20 Co 497/2025-67 — Krajský soud v Brně

1. Soud I.stupně rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 510 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 3 025 Kč za dobu od 24. 12. 2023 do zaplacení, a ve výši 14,75 % z částky 2 420 Kč za dobu od 7. 1. 2024 do zaplacení, z částky 10 890 Kč za dobu od 13. 1. 2024 do zaplacení, z částky 2 420 Kč za dobu od 21. 1. 2024 do zaplacení, z částky 4 840 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do zaplacení, z částky 2 420 Kč za dobu od 23. 3. 2024 do zaplacení, z částky 1 815 Kč za dobu od 15. 4. 2024 do zaplacení, a z částky 9 680 Kč za dobu od 6. 5. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 138 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o tom, že byly řádně a platně uzavřeny dílčí smlouvy o mezinárodní silniční přepravě, z nichž by vyplýval závazek žalovaného žalobci platit jím požadované částky, které uplatňuje žalobou. I přes soudem I. stupně provedené dokazování a přes shora citované závěry soudu I. stupně, je žalovaný přesvědčen, že nedošlo k dostatečně určitému sjednání ceny přepravy a nebyl ani sjednán způsob jejího určení. Nemohla tak být řádně uzavřena smlouva o přepravě. Na daném přesvědčení žalovaného nic nemění ani závěr soudu I. stupně o tom, že žalovaný nevznesl námitku nedoručení faktur. Skutečnost, zda žalovaný rozporoval či nerozporoval doručení faktur či jejich obsah před zahájením řízení či v jeho průběhu nemá právní význam pro posouzení důvodnosti tvrzeného nároku žalobce. Soud I. stupně pochybil, pokud právně posoudil věc tak, že cena přepravy byla sjednána dle objednávek žalovaného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.3. Žalobce se k odvolání povinného vyjádřil písemným podáním ze dne 19. 5. 2025, ve kterém uvedl, že odvolání žalovaného považuje za nedůvodné a účelové. Naopak rozsudek soudu I. stupně považuje za zcela správný. Je zjevné, že žalovaný se svým jednáním snaží pouze obstruovat a co nejdéle odkládat nabytí právní moci věci, což pro něj bude znamenat povinnost žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náhradou nákladů uhradit. Žalovaný v odvolání v podstatě pouze opakuje svou argumentaci vznášenou již v průběhu prvostupňového řízení, se kterou se soud I. stupně vypořádal. Žalovaný pouze opakuje, že u jednotlivých smluv nemělo dojít k platnému uzavření, neboť není zřejmé, jak byla určena cena jednotlivých přeprav. Jak jasně plyne z mnou podané žaloby, doložených důkazu a zejména samotného rozsudku, u každé smlouvy je jasně uvedeno, na základě jaké objednávky (jaký e-mail žalovaného ze kterého dne) byla ta která smlouva uzavřena. V každém takovém e-mailu žalovaného je výslovně uveden návrh ceny, a tento návrh ceny pak odpovídá vyfakturované částce (přiúčtováno bylo pouze DPH). Každá z osmi uzavřených smluv byla uzavřena na základě e-mailové objednávky žalovaného, která byla akceptována (a doprava byla provedena), přičemž každá z těchto e-mailových objednávek obsahovala žalovaným jasně určenou částku – cenu za zadávanou přepravu. A u každé z uzavřených smluv byla právě taková cena následně fakturována. V podané žalobě je každá e-mailová objednávka výslovně zmíněna, označena a doložena k důkazu. U popisu každé ze smluv je jasně uvedeno, že byla vystavena faktura na dohodnutou cenu. Soud toto pak náležitě zjistil v rámci dokazování a tyto závěry tedy převzal do konečného rozsudku. Účelovost argumentace žalovaného je zjevná i z toho, že pakliže by snad v námi požadovaném zaplacení odměny za provedené přepravy byly jakékoliv nesrovnalosti (což však nejsou) jistě bylo logickým krokem žalovaného bylo na toto reagovat. Žalovaný však naprosto žádným způsobem nerozporoval vystavené faktury, nereagoval na naše urgence, nereagoval na předžalobní výzvu našeho právního zástupce. A až v rámci soudního řešení věci přináší nelogickou argumentaci, která je v rozporu s doloženými důkazy. Z výše uvedeného je zřejmé, že obrana žalovaného je opakovaná a paušalizovaná, a žalovaný tak pouze činí procesní kroky k tomu, aby oddálil to, že bude muset svou povinnost splnit. Navrhuje, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud především dospěl k závěru, že běží o odvolání včasné, subjektivně i objektivně přípustné. Přezkoumal proto rozsudek soudu I.stupně, řízení jeho vydání předcházející, a aniž musel ve věci doplňovat dokazování, případně provádět šetření, které má povahu dokazování, dospěl k závěru, že odvolání nelze shledat opodstatněným.5. V projednávané věci je mimo vší pochybnost, že je založena mezinárodní příslušnost soudu I.stupně a odvolacího soudu, stejně jako je nadevší pochybnost, že rozhodující právo pro právní posouzení věci, je právo České republiky. K tomu odvolací soud poukazuje na správný odkaz provedený soudem I.stupně. Skutková zjištění soudu I.stupně považuje odvolací soud za úplná a v souladu s provedenými důkazy; neshledal důvod je doplňovat nebo měnit a v plném rozsahu je přejímá.6. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem I.stupně. Úmluva CMR (vyhlášená vyhláškou č. 11/1975 Sb.) je přímo použitelnou mezinárodní úpravou v otázkách, které výslovně upravuje (rozsah působnosti, odpovědnost dopravce, reklamace, promlčení, příslušnost soudů atd.), v čl. 4 říká, že dokladem o uzavření smlouvy je nákladní list, ale i bez nákladního listu je smlouva platná, v čl. 41 prohlašuje odchylující se ujednání za neplatná v rozsahu, v jakém odporují Úmluvě (CMR je kogentní v „své“ oblasti). CMR ovšem neupravuje všechno – zejména způsob uzavírání smlouvy (forma, účinky emailu apod.), dohodu o ceně nebo způsob jejího určení, splatnost přepravného, pokud si ji strany výslovně nesjednají, jakož i obecná pravidla prodlení a úroku z prodlení (ty jsou vnitrostátní otázkou, CMR řeší jen některé nároky z odpovědnosti). Tam, kde CMR nic neříká, se použije české právo jako právo soudu projednávajícího věc, tj. zejména úprava smlouvy o přepravě věci v § 2555 a násl. občanského zákoníku, obecná smluvní úprava (vznik smlouvy - nabídka, přijetí, forma), pravidla o splatnosti dluhu (§ 1958), prodlení dlužníka (§ 1968), úrok z prodlení (§ 1970 spolu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).7. Smlouva o přepravě věci je v občanském zákoníku definována v § 2555: dopravce se zavazuje přepravit zásilku, odesílatel zaplatit přepravné. Úprava neobsahuje zvláštní pravidla o splatnosti přepravného – proto se uplatní obecná ustanovení o splatnosti a prodlení (§ 1958, § 1968).8. Z emailových objednávek žalovaného plyne, že žalovaný učinil žalobci určitý návrh na uzavření smlouvy o přepravě, který obsahoval mimo jiné i jasně určenou cenu za každou přepravu. Žalobce tento návrh akceptoval tím, že požadovanou přepravu provedl, a následně vystavil fakturu, která částkou odpovídá sjednané ceně. Nákladní listy CMR a dodací listy prokazují provedení přepravy v rozsahu objednávek.9. Námitka žalovaného, že cena přepravy nebyla určena nebo byla neurčitá, je v rozporu s obsahem emailových objednávek i faktur a představuje pouze nesouhlasnou polemiku s hodnocením důkazů soudem I.stupně. Zákonná úprava nevyžaduje, aby cena byla uvedena ve smlouvě o přepravě; postačí, že je vyjádřena určitě nebo alespoň určitelně, a je součástí konsenzu stran – zde jednotlivé emaily a následná plnění. Argument žalovaného „faktura sama o sobě není důkazem ujednání ceny“ tudíž neobstojí. Soud I. stupně neopřel závěr o sjednání ceny pouze o faktury, ale především o emailové objednávky žalovaného, faktury jen navazují na emaily a potvrzují, že žalobce účtuje přesně to, co žalovaný sám navrhl. Námitka neurčitosti ceny by mohla mít význam jen tehdy, pokud by v objednávkách žádná konkrétní cena nebyla, nebo by byla cena určena jen odkazem na nějaké zcela neurčité kritérium. Z provedených důkazů ale plyne pravý opak – vždy konkrétní částka. Odvolací námitka, že cena nebyla dostatečně určena, a proto smlouva nevznikla, neodpovídá popsaným zjištěním. Při skutkovém stavu, který soud I. stupně zjistil (a který žalovaný věcně nevyvrací), je cena sjednána určitě, a to jejím konkrétním vyčíslením v objednávkách žalovaného. Odvolací soud proto uzavírá, že mezi účastníky byly uzavřeny platné dílčí smlouvy o mezinárodní silniční přepravě a že cena za přepravu byla v každém jednotlivém případě určena konkrétní částkou. Správný je též názor soudu I. stupně, že v situaci bez výslovné dohody o splatnosti je na místě aplikace § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Rovněž přiměřené a pro žalovaného nikoli tíživé je to, že soud I.stupně s ohledem na faktury konstatoval, že 30denní splatnost tomuto pravidlu odpovídá, neboť ve skutečnosti je to pro žalovaného výhodnější, než kdyby soud trval na doslovném „ihned“.10. Žalov