21 Co 18/2025-92 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem ze závěti ze dne , datum, zůstavitelky , jméno FO, , narozené , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelé dne , datum, (výrok I) a žalobce zavázal zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 32 407 Kč k rukám zástupkyně žalované (výrok II). Rozhodl tak o žalobě z odkazu podle § 170 z. ř. s., podané soudu I. stupně dne , datum, , kterou po provedeném dokazování neshledal za důvodnou, a proto ji zamítl.2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, domáhal se jeho změny a vyhovění podané žalobě. Nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudu I. stupně ani s jeho právními závěry. Uvedl, že podle soudu závěť allografní učiněná vyžaduje, aby zůstavitelka přede dvěma svědky, kterými v daném případě byli manželé , jméno FO, a , jméno FO, , výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli. Podle soudu nebylo prokázáno, že by tak zůstavitelka před nimi učinila. Z výpovědi většiny svědků vyplynulo, že zůstavitelka žila v rodinném domě v , adresa, sama, žalobce ji často navštěvoval, její dcera (žalovaná) za ní nejezdila, nezajímala se o ni. Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že zůstavitelka opakovaně mluvila o tom, že svůj majetek ponechá žalobci, nechtěla, aby jej dostala dcera, která s ní nebyla v žádném kontaktu a nezajímala se o ni. Když se rozhodla, že sepíše závěť logicky oslovila osoby, své sousedy – manžele , jméno FO, . , jméno FO, navíc byla její spolužačkou ze školy, občasně se navštěvovali, měli spolu dobrý vztah. Oba svědkové byli vyslechnuti u notáře i u soudu I. stupně. Obě jejich výpovědi jsou ovlivněny jejich věkem (83 a 78 let) i zdravotním stavem. Poukazoval na výpověď svědka , jméno FO, o tom situaci při podpisu závěti, mluvili i o jejím obsahu. Oba svědci potvrdili své podpisy na závěti a svědek , jméno FO, i to, že se jednalo o poslední vůli, že takto o ní v daný den mluvili. Oba vypovídali spontánně, jsou právní laici, není jim známa dikce občanského zákoníku. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o pravou a platnou závěť zůstavitelky a on má být jejím závětním dědicem.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Odvolání označila za nedůvodné. Uvedla, že stěžejním důkazem pro rozhodnutí o platnosti závěti jsou svědci. Jejich úkolem vedle podpisu závěti je potvrdit i to, že zůstavitel před oběma svědky závěť vlastní rukou podepsal a prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Takové výslovné prohlášení ze svědeckých výpovědí manželů , jméno FO, nevyplývá, citovala přitom z jejich výpovědí. S ohledem na to nelze učinit jiný závěr, než že předložená allografní závěť ze dne , datum, je neplatná. Skutečnosti, které žalobce uvádí v odvolání o způsobu života zůstavitelky, návštěvách svědků a dřívějších vyjádřeních zůstavitelky o tom, jak naloží s majetkem, nejsou podstatné. Nelze je pokládat za projev vůle ve vztahu ke konkrétní listině – předmětné závěti. Dodala, že není pravdou, že by žalovaná se zůstavitelkou nebyla v kontaktu, kontakty žalované a její rodiny probíhaly většinou v utajení před žalobcem, neboť z něj zůstavitelka měla strach.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého shledal, že odvolání žalobce není důvodné, soud I. stupně rozhodl ve výroku věcně správně, jeho rozsudek proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.5. V řízení před odvolacím soudem, omezeném zásadou tzv. neúplné apelace (srov. § 205a o. s. ř.), účastníci ani žádná nová tvrzení nebo důkazy neuplatnili. Odvolací soud sám pak potřebu opakovat či doplňovat dokazování neshledal. Podstatou přezkumu odvolacího soudu tak byla zejména správnost skutkových závěrů soudu I. stupně o tom, zda zůstavitelka při podpisu závěti před svědky prohlásila i to, že listina obsahuje její poslední vůli.6. Žaloba není důvodná.7. Jedná se o žalobu z odkazu ve smyslu § 170 z. ř. s., podanou po výzvě adresované žalobci, učiněné v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, , usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 8. 2023, č. j. 13 D 1190/2022-154. Žaloba pak byla podána včas (, datum, ), odkazové usnesení přitom nabylo právní moci dne , datum, a lhůta k podaní žaloby v něm určena jako dvouměsíční. Naplněna je aktivní i pasivní věcná legitimace na straně účastníků řízení; žalobce jako dědic zůstavitelky přichází v úvahu na základě sporné závěti, žalovaná jako její dcera je jedinou v úvahu přicházející dědičkou z hlediska zákonné posloupnosti.8. Jak již bylo výše naznačeno, jedná se o spor skutkový, týkající se allografní závěti zůstavitelky , jméno FO, , která je datována dnem , datum, , kterou notář – soudní komisař shledal po formální stránce platnou. Žalovaná – dcera zůstavitelky – však namítla její neplatnost, jednak z důvodu zdravotní nezpůsobilosti zůstavitelky, a dále z důvodu pochybností o okolnosti sepisu, také namítala, že závěť není pravá, tedy že není vlastnoručně podepsána zůstavitelkou.9. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a přede dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.10. Allografní závěť je závěť, která není napsána vlastní rukou zůstavitele a zároveň se nejedná o závěť sepsanou ve formě veřejné listiny. Může tedy být napsána jakýmkoli jiným způsobem, např. na počítači, psacím stroji nebo rukou jiného člověka. Vedle písemné formy závěti, jejího vlastnoručního podpisu zůstavitelky, je třeba součinnosti dvou současně přítomných svědků, kteří budou schopni potvrdit, že zůstavitelka a pořizovatelka závěti jsou jedna a táž osoba, nemusí být přitom přítomni jejímu podpisu závěti, ani seznámeni s jejím obsahem, avšak zákon vyžaduje i to, aby byli současně přítomni prohlášení zůstavitelky, že závěť (listina, kterou jako svědci podepisují) obsahuje její poslední vůli. Takové prohlášení musí být výslovné a musí být učiněno před oběma svědky současně. Absence této náležitosti vede k absolutní neplatnosti závěti podle § 588 o. z. Nestačí tedy, že zůstavitelka dříve svědky seznámila se záměrem, jak naloží s pozůstalostí. Zákon vyžaduje, aby tak učinila bezprostředně ve vztahu k listině, za současné přítomnosti a při jejím podpisu přítomnými osobami jako svědky závěti.11. V daném případě se jedná o závěť sepsanou na psacím stroji, datovanou , datum, (zůstavitelka přitom zemřela dne , datum, ). Podle jejího obsahu dědí blíže označený nemovitý majetek zůstavitelky v k. ú. , adresa, žalobce s tím, že vyplatí dceři zůstavitelky – žalované 1 000 000 Kč. Žalovaná v pozůstalostním řízení zpochybnila jak platnost, tak i pravost této allografní závěti. Svědci závěti – manželé , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli v tomto postavení slyšeni jak v pozůstalostním řízení, tak i soudem I. stupně v rámci tohoto řízení sice potvrdili svůj podpis na zmíněné listině, nikoli však již prohlášení zůstavitelky před nimi, že listina obsahuje její poslední vůli. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování, kdy opakoval, resp. přehrával jednak výpovědi svědků v pozůstalostním řízení, tak sám svědky vyslechl učinil správný skutkový závěr o tom, že takové prohlášení zůstavitelky prokázáno nebylo. Žalobce v tomto směru u jednání poučil o povinnosti důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., ten žádné další důkazy neoznačil. Měl však, a rovněž i nyní má jiný názor na obsah dokazování z hlediska učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud však tato skutková zjištění soudu I. stupně považuje za správná a zcela přiléhavá v řízení před soudem I stupně provedenému dokazování. Za správný tak má závěr soudu o tom, že nebylo prokázána, že by zůstavitelka při podpisu závěti svědky závěti manžely , jméno FO, , před nimi prohlásila, že listina, kterou podepisují, obsahuje její poslední vůli.12. Rozsudek je správný rovněž pokud jde o výklad výše citovaného ustanovení § 1534 o. z., neboť pokud již zákonodárce připustil, že závěť lze učinit i jinak než veřejnou listinou nebo listinou sepsanou vlastní rukou zůstavitele, a upravil možnost učinit pořízení nikoli psané vlastní rukou, tedy formou tzv. allografní závěti, je třeba trvat na dodržení přísně nastavených podmínek, včetně nároků na svědky závěti, aby pak byli schopni a způsobilí potvrdit skutkový děj, ke kterému došlo při jejich podpisu závěti. Tak se tomu v daném případě nestalo. Z pozůstalostního spisu je patrna nejprve omluva svědků manželů , jméno FO, z jednání u notáře psaná na počítači, která mimo jiné obsahuje jejich tvrzení o prohlášení zůstavitelky před nimi, že jde o její poslední vůli, avšak při následném výslechu jak , jméno FO, , tak , jméno FO, potvrdili po