21 Co 846/2025-54 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci 26 180 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení 6 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne , datum, , kterou se žalobce jako bývalý vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, domáhal plnění představující vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2023 a pokuty, za situace, kdy vlastníkem předmětné bytové jednotky byl do , datum, , tuto následně převedl na třetí osobu. Soud I. stupně žalobu zamítl s tím, že žalobce již není oprávněn uvedené plnění po společenství vlastníků požadovat, neboť uvedené právo (na vyúčtování) přešlo na nabyvatele předmětné bytové jednotky, kterému ostatně byla uvedená částka žalovaným vyplacena.2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby soud I. stupně jeho žalobě vyhověl. Namítal nesprávné právní posouzení věci, a to § 1186 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Měl za to, že přechod se vztahuje pouze na dluhy, nikoli na pohledávky převodce vůči SVJ, které zůstávají jeho právem. Očekával tedy, že soud rozhodne tak, aby z rozhodnutí bylo zřejmé, proč rozhodl a jak rozhodl a své rozhodnutí řádně odůvodní, což podle jeho názoru ignoroval, pouze částečně zopakoval znění zákona, ke kterému dodal, že vyúčtování nedoplatku či přeplatku je vyhotoveno ve vztahu k novému nabyvateli vlastnického práva. Namítal i to, že přeplatek služeb takto vzniklý je výhradně tvořen jeho platbami hrazenými za rok 2023, kdy byl vlastníkem předmětné bytové jednotky, a nikoli platbami jejího nového vlastníka. Rozhodnutí tak měl i za nepřezkoumatelné a nesrozumitelné.3. Písemné vyjádření žalovaného k odvolání podáno nebylo.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, soud I. stupně rozhodl věcně správně a jako takové jeho rozhodnutí, včetně nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.5. Podle § 1186 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce vzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu.6. Podle odstavce 2 téhož ustanovení při převodu vlastnického práva k jednotce přechází s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.7. Předně je třeba uvést, že napadený rozsudek naplňuje zákonem stanovené obsahové náležitosti (srov. § 157 odst. 2 o. s. ř.), zejména je z něj zřejmé, jaké skutečnosti měl soud I. stupně za prokázané, tedy i z jakého skutkového stavu při svém rozhodnutí vycházel (ten ostatně ani není rozporován) a jak věc posoudil po právní stránce. Soudní praxe za nepřezkoumatelné (nedostatečně odůvodněné) považuje pouze takové rozhodnutí, proti němuž nelze ani vystavět odvolací důvody a neumožní odvolacímu soudu se jimi v celé šíři zabývat, což není případ napadeného rozsudku. Poměřováno těmito hledisky tak rozsudek soudu I stupně nelze považovat za nepřezkoumatelný nebo nesrozumitelný.8. Odvolací námitky žalobce polemizují s právním posouzením věci soudem I. stupně, jež vychází z ustanovení § 1186 o. z. Zmíněné ustanovení se však posouzení této věci (otázky aktivní věcné legitimace žalobce k výplatě přeplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu) dotýká pouze zčásti /a contrario/, a to zejména stanovením, že při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká povinnost vypořádat zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu a také tím, že převodce při existenci dluhu nadále zůstává v postavení ručitele (blíže viz § 1186 odst. 2 o. z.). Uvedené ustanovení se netýká případných pohledávek bývalého vlastníka bytové jednotky, nýbrž řeší otázky spojené s jeho případnými dluhy. Skutečná výše nákladů a záloh za jednotlivé služby se vyúčtovává za zúčtovací období nejpozději do čtyř měsíců od jeho skončení (srov. § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty, ve znění zákona č. 424/2022 Sb.). Zúčtovacím obdobím je přitom kalendářní rok; k vyúčtování tak má dojít nejpozději do 30. 4. roku následujícího. Od uvedeného se pak odvíjí i případný vznik nároku na zaplacení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním podle § 13 zmíněného zákona. Na pohledávky z vyúčtování služeb je proto třeba hledět tak, že není-li v zákoně upraveno jinak, pak i nárok na vyúčtování a na výplatu případného přeplatku na službách, byť záloh zaplacených za dobu minulého kalendářního roku, vzniklo tomu vlastníku bytové jednotky, který jím byl k datu, kdy mělo být (nebo bylo) provedeno vyúčtování. Aplikováno na tuto věc, kdy k převodu vlastnického práva k bytové jednotce došlo , datum, , bylo vyúčtování služeb za rok 2023 žalovaným správně provedeno ve vztahu k novému nabyvateli bytové jednotky. Je přitom pouze věci převodce a nového nabyvatele bytové jednotky, zda a jak si případný nárok na přeplatek ze služeb zálohovaných a čerpaných žalobcem mezi sebou (ve smlouvě) upraví. Převodce bytové jednotky tak bez dalšího není ve vztahu k tomu, kdo má za povinnost služby vyúčtovat, legitimován k přijetí přeplatku z vyúčtování ani případného nároku na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb. Žaloba tak byla zcela po právu zamítnuta, odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně, včetně výroku o nákladech řízení, jako ve výroku správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z toho, že žalovanému, který byl v řízení před odvolacím soudem úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.