21 Co 850/2025-126 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně v období od , datum, do , datum, částku 4 000 Kč měsíčně a od , datum, do budoucna částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, ve výši 124 000 Kč uložil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Tím změnil výživné žalovaného pro žalobkyni naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (výrok I). Výrokem II soud I. stupně zamítl žalobu v té části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení zvýšeného výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně za období od , datum, do , datum, . Výrokem III rozhodl o nákladech řízení tak, že nařídil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 44 790 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.2. Proti výrokům I a III rozsudku podal odvolání žalovaný, neboť nesouhlasí se zvýšením výživného na 4 000 Kč zpětně, s vyčíslením dlužného výživného, ani s povinností nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 44 790 Kč. Uvedl, že soud I. stupně nesprávně, resp. příliš formálně použil zásadu potenciality příjmů. Zdůraznil, že v jeho případě existuje objektivní a dlouhodobý zdravotní důvod, který mu reálně brání ve stabilní výdělečné činnosti. Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když sice reflektoval dobu pracovní neschopnosti (, datum, až , datum, ), avšak nevypořádal se s tím, že funkční omezení zad žalovaného stále trvá a prakticky mu znemožňuje stabilní zaměstnání. Odvolatel navrhl doplnit dokazování zprávou z ortopedie, záznamy praktického lékaře, případně posudkem posudkové služby ČSSZ, zprávou Úřadu práce a svědeckými výpověďmi bývalých kolegů žalovaného. Žalovaný zdůraznil, že není schopen platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně a navrhl, aby mu do budoucna (od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu) byla uložena povinnost platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. K dlužnému výživnému uvedl, že od posledního rozhodnutí soudu vždy řádně hradil výživné v částce stanovené soudem, postupoval tedy podle závazného a vykonatelného rozhodnutí. Neměl by tedy být zpětně staven do pozice dlužníka jen proto, že nyní soud výživné zvýšil. Ohledně nákladů řízení požádal, aby odvolací soud uplatnil své moderační právo ve smyslu § 150 o. s. ř. a náklady buď žalobkyni nepřiznal, nebo je výrazně snížil a plnění žalovanému uložil ve splátkách po 200 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje žalovaný ve svém zdravotním stavu a praktické nezaměstnatelnosti, absenci majetku a rezerv, reálné neschopnosti uvedenou částku zaplatit a v částečném neúspěchu žalobkyně.3. Žalobkyně se s odvoláním žalovaného neztotožnila. Zdůraznila, že poměry žalovaného jsou prakticky nezjistitelné. Žalovaný však zjevně uspokojuje své životní potřeby, aniž by čerpal nějaké sociální dávky. Poukázala na fakt, že v dané věci se jedná o řízení sporné, které není ovládáno zásadou oficiality. Pokud tedy žalovaný před soudem I. stupně nevyvinul dostatečnou procesní aktivitu, nelze v postupu soudu spatřovat nesprávnost. Navíc, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by jeho zdravotní stav byl natolik špatný, že by vůbec nemohl být výdělečně činný. Rovněž správný je výrok o dlužném výživném a o nákladech řízení. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaného jako nedůvodné zamítl.4. Proti zamítavému výroku II rozsudku soudu I. stupně nebylo podáno odvolání, tento nabyl právní moci a není tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním uplatněném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že naposledy bylo o výživném žalovaného pro žalobkyni rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , jímž byla schválena dohoda rodičů, podle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobkyně pro dobu od , datum, nadále částkou 500 Kč měsíčně. V uvedené době bylo žalobkyni 7 let, otec (žalovaný) pobíral dávky hmotné nouze (příspěvek na bydlení ve výši 5 989 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí 2 489 Kč měsíčně). Mezi účastníky bylo nesporné, že potřeby žalobkyně oproti době, kdy o výživném soud rozhodoval naposledy, výrazně narostly, a to jak v souvislosti s jejím věkem, tak v souvislosti se studiem a zájmy žalobkyně. Odvolací soud doplnil dokazování potvrzením o studiu , právnická osoba, ze dne , datum, a zjistil, že žalobkyně je řádnou studentkou čtvrtého ročníku školy.7. Pokud se týká zdravotního stavu žalovaného, resp. tvrzeného omezení jeho pracovní schopnosti, z dokazování provedeného před soudem I. stupně (viz odst. 18 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) vyplývá, že žalovaný před rozhodnutím soudu I. stupně naposledy navštívil svou praktickou lékařku , právnická osoba, dne , datum, . Lékařka nebyla schopna sdělit, zda u žalovaného existuje nějaké pracovní omezení, neboť jí žalovaný nedodal potřebná odborná vyšetření. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že ze zdravotních důvodů není u žalovaného vhodné pracovní zařazení s přetěžováním páteře prací ve vynucené poloze, nošení a zvedání těžkých břemen. Je třeba vyloučit otřesy, úrazy, rotace trupu a práci v klimaticky nepříznivých podmínkách. Jak však žalovaný sám uvedl při svém výslechu dne , datum, , o invalidní důchod dosud nežádal. Rovněž v odvolání ze dne , datum, žalovaný zmínil, že se „aktuálně připravuje“ k podání žádosti o invalidní důchod.8. Odvolací soud dále doplnil dokazování přehledem pracovních míst nabízených Úřadem práce v místě bydliště žalovaného (okres Hodonín a okolí) pro minimálně základní vzdělání (žalovaný je vyučen jako kuchař-číšník, avšak v oboru delší dobu nepracuje – pozn. odvolacího soudu). Bylo zjištěno, že ke dni , datum, bylo v nabídce 363 volných míst u 151 zaměstnavatelů, a to včetně míst, jejichž pracovní náplň se jeví jako odpovídající požadavkům zohledňujícím zdravotní stav žalovaného (viz shora odst. 7). Z nabízených pracovních pozic lze uvést např. nabídku zaměstnavatelů , právnická osoba, – servírka/číšník - obsluha bowlingu, mzda 25 000 až 30 000 Kč měsíčně, , právnická osoba, – pracovníci ostrahy, mzda od 135,90 Kč/hodinu, , právnická osoba, . – elektrikář, mzda 35 000 až 42 000 Kč měsíčně, , právnická osoba, . – pracovník restauračního provozu, mzda od 21 000 Kč měsíčně, atp.9. Odvolací soud neprovedl žalovaným navržené důkazy zprávou z ortopedie, záznamy praktického lékaře, zprávou posudkové služby ČSSZ, zprávou Úřadu práce ani svědeckými výpověďmi bývalých kolegů žalovaného, neboť nejde o důkazy, které by žalovaný uplatnil včas, již v řízení před soudem I. stupně, zároveň nenaplňují podmínky pro jejich provedení v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř.10. Podle § 913 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.11. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.12. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.13. V souladu s § 922 lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od podání návrhu.14. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.15. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně v tom, že nepochybně již nejméně 3 roky před podáním žaloby došlo z důvodu prostého plynutí času k podstatné změně poměrů účastníků, a to k navýšení potřeb na straně žalobkyně. Bylo proto namístě (vyjma období prokázané pracovní neschopnosti žalovaného) navýšit výživn