27 Co 131/2024-159 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne 31. 7. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 98 155,51 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru. První smlouva o půjčce č. 2112217250 byla uzavřena dne 21. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve , Anonymizováno, ., IČO , IČO, ), sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou. Na jejím základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu společně s 10,9% úrokem ve 24měsíčních splátkách po 4 657 Kč počínaje dnem 21. 1. 2022. Žalovaná uhradila pouze částku 3 246,30 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 12. 2021 druhou smlouvu o půjčce č. 2112318021, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu společně s 10,9% úrokem v 61měsíčních splátkách po 429 Kč počínaje dnem 25. 1. 2022. Žalovaná uhradila pouze částku 1 097,80 Kč. Předchůdkyně žalobkyně obě postoupila pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně již žalovaná neuhradila ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost posoudila na základě informací od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, kdy následně předchůdkyně žalobkyně s ohledem na výši částek smlouvy schválila.2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.3. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 8 C 239/2023-93, řízení zastavil co do 15% úroků z prodlení z částky 18 450,21 Kč od 2. 11. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 18,13 Kč a co do 15% úroků z prodlení z částky 79 959,30 Kč od 24. 10. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 274,33 Kč, a současně připustil změnu žaloby v podobě jejího rozšíření o část kapitalizovaného příslušenství (konkrétně o 10,9% úroky z částky 18 450,21 Kč od 28. 6. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 18,13 Kč a o 10,9% úroky z částky 76 959,30 Kč od 24. 6. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 274,33 Kč), oba procesní úkony byly žalobkyní učiněné v doplnění žaloby z 8. 11. 2023.4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 89 617,91 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 8 537,60 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 24,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 716,28 Kč, 10,9% úroků z částky 18 450,21 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, 15% úroků z prodlení z částky 19 598,21 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 372,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 076,09 Kč, 10,9% úroků z částky 76 959,30 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, 15% úroků z prodlení z částky 78 557,30 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 363,40 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobkyně a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. Dále konstatoval, že žalobkyně doložila svoji aktivní věcnou legitimaci. Vzal za prokázané, že dne 21. 12. 2021 a dne 31. 12. 2021 účastnice, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, uzavřely dvě smlouvy o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ-III“], na jejichž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a 20 000 Kč; naproti tomu žalovaná uhradila celkově částku 30 382,09 Kč (29 284,29 Kč + 1 097,80 Kč). Soud citoval § 86 a 87 ZSÚ-III a z úřední povinnosti (mj. s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval splněním povinnosti původní věřitelky posoudit úvěruschopnost žalované v době před uzavřením smlouvy. Dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto nemohl přiznat žalobkyní plnění odvozené ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenými smlouvami, tedy jistinu úvěru ani požadované příslušenství (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení). Soud posoudil právní vztah účastnic podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 120 000 Kč (jednalo se o dvě částky, a to 100 000 Kč a 20 000 Kč), aniž by pro takové platby existoval (platný) právní důvod, a podle § 2992 odst. 2 o. z. tak na její straně došlo ke získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Pokud žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 30 382,09 Kč (29 284,29 Kč + 1 097,80 Kč), činí bezdůvodné obohacení na její straně 89 617,91 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení.5. Proti části II. výroku rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to konkrétně proti zamítnutí žaloby co do 15% zákonných úroků z prodlení z částky 89 617,91 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení. Navrhla, aby byl rozsudek v tomto rozsahu změněn a jejímu nároku vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Konstatovala, že soud prvního stupně posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné z důvodu porušení povinností podle § 84 až 89 ZSÚ-III a přiznal jí vůči žalované pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení, avšak bez zákonných úroků z prodlení s tím, že jí tento nárok z důvodu prodlení nenáleží. S tímto závěrem však žalobkyně zásadně nesouhlasí, neboť je nepochybné, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.), přičemž žalobkyně původně v odvolání odvozovala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení od výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4.2024, avšak u jednání odvolacího soudu upřesnila, že žalovanou vyzvala k plnění již v oznámení o zesplatnění ze dne 4. 11. 2022 a prodlení tak nastalo uplynutím desetidenní lhůty k plnění v této výzvě uvedené.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.8. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho právní závěr o neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování relevantní částí listinných důkazů předložených žalobkyní. Ze dvou oznámení o zesplatnění ze dne 4. 11. 2022 je patrno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z obou úvěrových smluv s tím, aby úhradu provedla do 10 dnů od data vyhotovení výzvy. Dle dokladu o doručení byla tato dvě oznámení odeslána žalované doporučenou zásilkou dne 5. 11. 2022 na doručovací adresu: , adresa, , uvedenou jak v rámcové smlouvě, tak i v obou smlouvách o úvěru (ze dne 21. 12. 2021 a ze dne 31. 12. 2021).10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitelky (žalobkyně) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužnice (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu.15. Žalovaná byla vyzvána ža