27 Co 153/2024-96 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném , datum, domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 50 930,79 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která k , datum, zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .), uzavřel se žalovanou , datum, smlouvu o půjčce na konsolidaci č. 2001141866, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 71 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,6 % ročně a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovanou původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, původní věřitel s účinností ke dni , datum, pohledávku ze smlouvy postoupil žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 55 170,21 Kč (bez kompletního příslušenství) a sestávala z dlužné jistiny 50 930,79 Kč, dlužných úroků splatných ke dni , datum, ve výši 4 083,57 Kč a úroků z prodlení k témuž dni ve výši 155,85 Kč. Žalobce uplatnil žalobou rovněž nárok na pokračující 15 % (zákonné) úroky z prodlení z částky 50 930,79 Kč od , datum, do zaplacení a 12,6% úroky z částky 50 930,79 Kč od , datum, do zaplacení. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem před uzavřením smlouvy a sdělil, že do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 47 747,95 Kč. Následně již ze strany žalované žádná úhrada neproběhla.2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23 252,05 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě úplaty a oznámení o postoupení pohledávek odeslané , datum, ). Soud vzal za prokázané, že na základě smlouvy o půjčce na konsolidaci č. 2001141866 (návrh žalované na uzavření smlouvy ze dne , datum, a jeho akceptace žalobcem z , datum, ) byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 71 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úroky sjednanými ve výši 12,6 % ročně zaplatit v 96měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Uhradila však pouze částku 47 747,95 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚIII“). S ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky se zabýval otázkou, zda původní věřitel a žalovaná platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 86, § 87 ZSÚ-III a § 588 věta první o. z.), přičemž k absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Konstatoval, že při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobcem a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci jistinu úvěru poníženou o provedené úhrady, tedy částku 23 252,05 Kč. K tomu však soud dále uvedl, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ-III vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud uzavřel, že v projednávané věci žalobci nárok na úroky z prodlení nevznikl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávané věci nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto musí splatnost stanovit soud svým rozhodnutím. Protože žalovaná byla v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, soud uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované povinnost k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 23 252,05 Kč od , datum, do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje pouze úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu žalobci jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které jí bylo odesláno , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaná dne , datum, dostala do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovanou o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, a její odeslání do sféry dispozice žalované prokázal podacím lístkem , právnická osoba, . , jméno FO, byla podána v dubnu 2024 a žalovaná tak měla dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinila. Poslední platba ze strany žalované proběhla dne , datum, . Žalobce dále zdůraznil, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, ani neprokázala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese ona sama. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu dlužník měl vrátit.5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně, ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele