28 Co 112/2024-474 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 082 677,75 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 559 564,50 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení, z částky 425 405,75 Kč od 29. 5. 2018 do zaplacení, z částky 97 707,50 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 351 877,49 Kč (výrok II.).2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, nesouhlasila ani se skutkovými, ani s právními závěry soudu prvního stupně. Podle žalované není správný závěr, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu, ani závěr, že pro úspěšnost nároku žalobkyně postačuje prokázání postupného převzetí odpadu žalobkyní od žalované, když sama žalobkyně odkazuje na smlouvu, na jejímž základě fakturovala za likvidaci odpadu, nikoli za jeho převzetí. Žalobkyně neprokázala, že by odpad skutečně zlikvidovala, její nárok tak není oprávněný. Pokud soud prvního stupně posuzoval otázku stanovení ceny, není zřejmé, zda se jedná o posouzení ceny za likvidaci, či za převzetí odpadu. Žalovaná zdůraznila, že po celou dobu řízení tvrdila, že s žalobkyní nebyla ve smluvním vztahu, že za služby zaplatila společnosti , právnická osoba, (dále společnost , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, . (dále společnost , Anonymizováno, ), je tak nelogické, aby za jeden obchod zaplatila de facto dvakrát, jedenkrát uvedeným společnostem a ještě jednou žalobkyni. Žalovaná odvolacímu soudu navrhla, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. Ve vyjádření uvedla, že soud prvního stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, rozhodné byly zejména doklady a ohlašovací listy, které vystavovala a podepisovala sama žalovaná, byl prokázán smluvní vztah mezi účastníky, převzetí odpadu ze strany žalobkyně, naopak bylo vyvráceno tvrzení žalované, že likvidaci odpadu pro ni zajistily jiné společnosti.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu dne 16. 4. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 082 677,75 Kč s příslušenstvím (specifikovaným v odstavci 1). Svůj nárok žalobkyně odvíjela od smlouvy, která měla být mezi účastníky uzavřena v ústní formě. Ohledně předmětu plnění ze smlouvy, které žalobkyně měla žalované poskytnout, žalobkyně v průběhu řízení opakovaně měnila skutková tvrzení, tvrdila, že od žalované převzala a zlikvidovala nebezpečný odpad, v další verzi tvrzení, že plnění mělo spočívat pouze v převzetí nebezpečného odpadu. Za své služby měla žalované vyfakturovat dohodnutou cenu ve výši 2 500 Kč za tunu odpadu, a to třemi fakturami, jejichž zaplacení je předmětem žalobního nároku, v celkové výši 1 082 677,75 Kč. Žalovaná se bránila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou žádný smluvní vztah nevznikl, že předmětné faktury byly vystaveny neoprávněně, že odvoz a likvidaci předmětného nebezpečného odpadu si žalovaná objednala a zajistila u jiných smluvních partnerů, které pro ni tuto službu vykonali a žalovaná jim za službu zaplatila.6. O žalobkyní uplatněném nároku rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem. Vyšel z následujících zjištění:a) Žalovaná jako odesílatel vystavila ohlašovací listy pro přepravu nebezpečných odpadů pro území ČR včetně nákladních listů v průběhu období 2. 3. 2018 až 7. 6. 2018. Z jednotlivých ohlašovacích listů vyplývá přeprava nebezpečného odpadu s katalogovým číslem 170204 (sklo, plasty a dřevo obsahující nebezpečné látky nebo nebezpečnými látkami znečištěné), odesílatelem je vždy žalovaná, příjemcem vždy žalobkyně, dopravcem nebezpečného odpadu je buď společnost , Anonymizováno, nebo společnost , Anonymizováno, , v ohlašovacích listech je vyplněno množství odpadu v tunách, datum předání dopravci i příjemci, registrační značka použitého vozidla pro přepravu, místo nakládky, kterým bylo buď , adresa, , hlavní nádraží, nebo železniční stanice , adresa, . Ohlašovací i nákladní listy jsou vždy orazítkovány a podepsány jak žalovanou na straně odesílatele, tak žalobkyní na straně příjemce.b) Na základě výše uvedených ohlašovacích (i nákladních) listů vystavila žalovaná předmětné tři faktury, z faktur vyplývá datum přepravy, registrační značky přepravních vozidel, katalogové číslo odpadu a množství odpadu v tunách, které odpovídá údajům v předmětných ohlašovacích listech. Za období od 2. 3. 2018 do 19. 3. 2018 (na 184,98 tun odpadu) byla dne 3. 4. 2018 vystavena faktura č. 201801669 na částku 559 564,50 Kč se splatností 17. 4. 2018. Za období od 5. 4. 2018 do 30. 4. 2018 (na 140,63 tun odpadu) byla dne 14. 5. 2018 vystavena faktura č. 2018001670 na částku 425 405,75 Kč s datem splatnosti 28. 5. 2018. Za období 7. 6. 2018 (na 32,3 tun odpadu) byla dne 21. 6. 2018 vystavena faktura č. 201801671 na částku 97 707,50 Kč se splatností 5. 7. 2018. Faktury vystavila žalobkyně jako dodavatel na žalovanou jako odběratele se sdělením ve faktuře, že „…dodavatel fakturuje odběrateli na základě smlouvy likvidaci odpadů…“. Jako jednotková cena za tunu odpadu je vždy uvedena částka 2 500 Kč.c) Předžalobní upomínkou z 20. 9. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě (mimo jiné) sporných faktur s tím, že se jedná o částky za převzetí a likvidaci odpadu žalobkyní, která od žalované odpad převzala a zlikvidovala, což dokládají ohlašovací listy pro přepravu nebezpečných odpadů po území ČR.d) Žalovaná přípisem ze dne 16. 10. 2019 prostřednictvím svého právního zástupce sdělila žalobkyni, že její požadavek na zaplacení předmětných faktur odmítá a považuje jej za nedůvodný s tím, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření žádné konkrétní smlouvy, na základě které by mohly být vystaveny předmětné faktury, ze kterých navíc vyplývá, že číselná řada faktur nemůže odpovídat měsícům, v nichž byly vystaveny, avšak odpovídá konci účetního období roku 2018.7. S uvedenými skutkovými zjištěními se odvolací soud ztotožňuje, neboť vyplývají z provedeného dokazování.8. Nelze se však ztotožnit s následujícími skutkovými zjištěními a skutkovým závěrem soudu prvního stupně: Žalobkyně a žalovaná se ústně rámcově dohodly, že žalovaná postupně naveze k žalobkyni v období od února do června 2018 prostřednictvím dopravců nebezpečný odpad, který žalobkyně převezme. Žalovaná jí za to zaplatí cenu ve výši 2 500 Kč plus DPH za tunu odpadu. Žalobkyně od žalované nebezpečný odpad v menších dodávkách převzala, celková hmotnost odpadu byla 357,91 tun, a vyzvala žalovanou k zaplacení ceny za převzetí. Žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost zaplatit sjednanou cenu. Tyto závěry nemají oporu v provedeném dokazování.9. Na základě uvedeného skutkového závěru soud prvního stupně dospěl v rovině právního posouzení, vycházeje z ustanovení § 1746 o. z. k následujícím závěrům: Účastnice uzavřely nepojmenovanou smlouvu, která má nejblíže ke smlouvě kupní, neboť v předmětném smluvním vztahu se jednalo o předání a převzetí zboží (odpadu), za které jedna strana druhé zaplatí cenu. Žalobkyně sjednaný odpad převzala, čímž splnila své smluvní povinnosti s tím, že otázka likvidace odpadu není pro posouzení sporu rozhodná. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti a sjednanou cenu za převzetí odpadu nezaplatila. Z toho důvodu soud prvního stupně vyhověl žalobě v plném rozsahu, rovněž co do požadovaného příslušenství, neboť do prodlení se žalovaná měla dostat vždy následující den po splatnosti tří sporných faktur. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, tyto přiznal žalobkyni s odkazem na její procesní úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.10. S uvedenými právními závěry se nelze ztotožnit, neboť byly aplikovány na nesprávně zjištěný skutkový stav.11. Soud prvního stupně předně nevedl důsledně žalobkyni ke splnění její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. Skutková tvrzení žalobkyně ke sporné smlouvě mezi účastníky byla rozporuplná jak v jednotlivých podáních žalobkyně, tak u jednotlivých jednání před soudem prvního stupně. Žalobkyně celkem čtyřikrát v průběhu řízení doplňovala žalobu a ve věci proběhlo celkem sedm jednání. Ve svých podáních i vyjádřeních před soudem prvního stupně jednak tvrdila, že předmětem smluvního ujednání účastníků bylo převzetí a likvidace předmětného nebezpečného odpadu, tvrdila také, že předmětem plnění bylo pouze převzetí předmětného nebezpečného odpadu žalobkyní od žalované. Ke způsobu uzavření smlouvy tvrdila jednak, že byla uzavřena ústně (u jednání 25. 1. 2022), dále, že byla uzavřena kon