28 Co 199/2023-328 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 69 033,36 Kč (I. výrok). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 136 452,64 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 60 000 Kč od 30. 6. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 7 438,80 Kč, z částky 60 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 39 842,90 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 10 000 Kč od 11. 8. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 1 275,01 Kč, z částky 10 000 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 6 640,46 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, z částky 135 486 Kč od 1. 10. 2012 do 31. 8. 2017, sníženým o 17 274,54 Kč, z částky 135 486 Kč od 1. 9. 2017 do 22. 1. 2022, z částky 89 969,26 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 53 124,30 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 10 275 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výrok). Doplňujícím usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 12 C 247/2016-281, soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 25 988,35 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení.2. Proti tomuto rozsudku, jeho II. výroku, III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a závislému IV. výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ve smyslu § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) dobrovolně uznal svůj závazek vůči žalobci tím, že žalobcem přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení v rámci přezkumného jednání nepopřel. Zdůraznil, že tohoto přezkumného jednání se osobně neúčastnil, proto svou vůli spočívající v popření či nepopření jednotlivých pohledávek ani projevit nemohl. Skutečnost, že žalovaný předmětné pohledávky nepopírá, dovodil insolvenční správce pouze z neúčasti žalovaného na tomto přezkumném jednání. Žalovaný přitom na toto jednání ani nebyl řádně předvolán podle § 190 odst. 2 insolvenčního zákona. K pohledávce žalobce se žalovaný vyjádřil negativně při osobním jednání s insolvenční správkyní, která třídila přihlášky pohledávek podle toho, zda je popírá či nikoliv, a v této souvislosti pohledávku žalobce výslovně popřel. Dále žalovaný namítl, že žalobce neprokázal ani právní titul pohledávky, přičemž z předložených objednávek a faktur nelze bez dalšího dovodit vznik závazku, a žalobce neprokázal ani rozsah plnění, ani to, zda bylo plnění žalovanému skutečně předáno. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobce se k odvolání žalovaného, které mu bylo doručeno dne 19. 10. 2023, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden v I. výroku a ve výroku doplňujícího usnesení, v tomto rozsahu proto nabyl samostatně právní moci.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou, která byla soudu prvního stupně doručena dne 9. 7. 2015, domáhal po žalovaném zaplacení částky 205 486 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávek provedl pro žalovaného svářečské a montážní práce, které vyúčtoval celkem třemi fakturami. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že žalobce neprokázal titul, na základě kterého je oprávněn požadovat zaplacení předmětné částky, když ze samotné existence objednávek a faktur vystavených žalobcem nelze bez dalšího usuzovat, zda byl mezi účastníky ukončen kontraktační proces a došlo ke vzniku závazku, stejně jako nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu žalobce plnění poskytl a zda je předal žalovanému. V důsledku zjištění úpadku žalovaného a prohlášení konkursu na jeho majetek (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2018, č. j. , insolvenční spisová značka, ) bylo řízení před soudem prvního stupně přerušeno (usnesení ze dne 20. 6. 2018, č. j. 12 C 247/2016-137). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , byl zrušen konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení. Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty byla žalobcem přihlášená předmětná pohledávka v celkové výši 282 843,40 Kč (jistina 205 486 Kč a úroky z prodlení z nezaplacených částek jistiny kapitalizované od prvního dne prodlení do data podání přihlášky 31. 8. 2017) poměrně uspokojena částkou 95 021,69 Kč (33,5951585 %). Žalobce v reakci na skončení insolvenčního řízení vzal podáním ze dne 4. 10. 2022 žalobu vůči žalovanému ohledně částky 95 021,69 Kč zpět, z níž částka 69 033,36 Kč byla započtena na dlužnou jistinu a zbytek na úrok z prodlení kapitalizovaný částkami ve výši 7 438,80 Kč, 1 275,01 Kč a 17 274,54 Kč. Řízení o zaplacení částky 69 033,36 Kč bylo zastaveno nyní již pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně; usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 12 C 247/2016-281, pak soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 25 988,35 Kč, Anonymizováno6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly v roce 2012 na základě objednávek uzavřeny dvě smlouvy o dílo na stavbě , Anonymizováno, , adresa, , a to svářečské a montérské práce za cenu 60 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB/2012007/JZ) a montérské práce a dopojení jednotek v 8. NP na téže stavbě za cenu 10 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB /201201/JZ). Účastníci uzavřeli v témže roce ještě jednu smlouvu o dílo, a to na stavbě , Anonymizováno, , adresa, na svářečské a montérské práce za cenu 900 000 Kč (objednávka žalovaného č. OB/201212/JZ), přičemž u této smlouvy měl soud za prokázáno, že žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil jen částečně, když pro neplacení ze strany žalovaného od uvedené smlouvy odstoupil, což nebylo ze strany žalovaného vyvráceno. Žalovaný objednávky podepsal, žalobce je akceptoval provedením prací a tím došlo k uzavření smluv o dílo dle § 536 obch. zák. Žalobce akceptoval rovněž žalovaným navrhovanou cenu díla, určenou v jednotlivých objednávkách, a práce skutečně provedl v rozsahu odpovídajícím vystaveným fakturám, což doložil jednotlivými fakturami, stavebním deníkem a e-mailovou komunikací účastníků. Soud, vycházeje z upraveného seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení, dále uvedl, že žalovaný v insolvenčním řízení pohledávky žalobce nepopřel, což lze posoudit jako písemné uznání závazku vůči žalobci ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák., a tento hmotněprávní úkon zůstal v platnosti a účinnosti nedotčen i po zrušení konkursu na majetek žalovaného podle § 312 odst. 1 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce část pohledávky již obdržel z rozvrhu v insolvenčním řízení a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, soud žalobě vyhověl v rozsahu neuspokojené jistiny a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou zbytku závazku přiznal žalobci i úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák., resp. podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a v tomto sporu plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 53 124,30 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem. Doplňujícím rozsudkem uložil soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 10 275 Kč vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) tohoto zákona.7. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: přihlášky pohledávky ze dne 30. 8. 2017, zápisu o přezkumném jednání ze dne 19. 9. 2018, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem ze dne 20. 9. 2018, zpětvzetí popření pohledávky ze dne 8. 1. 2019 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, . Z přihlášky pohledávky bylo zjištěno, že v insolvenční věci žalovaného jako dlužníka přihlásil žalobce dne 30. 8. 2017 svou pohledávku z titulu nezaplacený