28 Co 49/2025-95 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním (I. výrok). Rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním (II. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v I. výroku ve výši 12 905,86 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výroku) a že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve věci rozhodnuté v II. výroku ve výši 12 905,86 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (IV. výroku).2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uvedl, že řízení se týká dvou spojených věcí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 (vedené pod sp. zn. 11 C 264/2024) a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 (původně vedené pod sp. zn. 12 C 263/2024). Soud prvního stupně nesprávně rozhodl o eventuálním petitu a řízení zatížil procesní vadou. Určení platnosti předmětných úvěrových smluv měl rozhodovat až po ukončení řízení ve věci petitu primárního, o určení neexistence nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení. Naléhavý právní zájem žalobce na určení je dán s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14 (účastník smlouvy nemá jinou možnost obrany a ochrany svých práv, než podání určovací žaloby, protože není oprávněn podat např. žalobu na plnění, nepřiznání naléhavého právního zájmu by znamenalo i odepření jeho práva na přístup k soudu). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není oprávněn podat žalobu na určení a musí vyčkat do doby, než bude oprávněn podat žalobu na plnění a předmětná otázka bude řešena jako předběžná. Přitom první smlouva o úvěru byla žalovaným beze zbytku splněna a v druhém případě je žalovaným dosud řádně plněna. Postupem soudu tak bylo zasaženo do základního práva žalobce na jeho soudní ochranu a na jeho přístup k soudu. Soud bezdůvodně upřednostňuje právo žalovaného na řízení o téže otázce před finančním arbitrem, přestože toto řízení bylo započato později (žaloba byla podána 6. 10. 2024, návrh arbitrovi byl podán 7. 10. 2024). Nejen z výzvy žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení lze dovozovat vzájemný spor účastníků z obou smluv, v němž žalobce neměl jinou možnost, než bránit se touto žalobou. Nelze souhlasit s tím, že žaloba s konečnou platností neřeší vzájemný spor účastníků a že nemůže zabránit případným dalším budoucím sporům. Soud v odůvodnění rozsudku dostatečným způsobem nevysvětlil své právní úvahy, a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalovaná k odvolání uvedla, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení platnosti úvěrových smluv a určení, že žalovaná nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení, považuje za správný. Žaloba na určení je až krajním prostředkem úpravy právních poměrů účastníků, o čemž svědčí koncepce naléhavého právního zájmu, který je dán jen tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo se stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba má preventivní charakter, její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, jestliže odpovídající nápravu nelze sjednat jinak. Žalobce existenci naléhavého právního zájmu odůvodňuje nemožností podat v této věci žalobu na plnění. Přitom na jeho straně ani neexistoval jediný důvod pro podání žaloby na plnění, protože žalovaná dosud veškeré své povinnosti ze smlouvy plnila řádně a i nadále plní. Za těchto okolností lze jen stěží u žalobce dovodit naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Je nesmyslné, aby bylo soudem zasahováno do právních poměrů účastníků konstitutivním rozsudkem ve chvíli, kdy k tomu neexistuje důvod. Bylo-li by shledáno, že smlouvy jsou absolutně neplatné, musela by být zahájena další řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná má jako spotřebitel a slabší strana smluvního vztahu zákonné právo obrátit se na finančního arbitra, které se nijak nedotýká rovnocenného postavení stran v řízení před soudem. Věřitel má právo na obranu a uplatnění svých práv před arbitrem. Z literatury i judikatury soudů vyplývá, že žalobou s eventuálním petitem se žalobce domáhá, aby byla v rámci primárního petitu žalovanému uložena určitá povinnost a pro případ, že bude primární petit zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce s tím, že o eventuálním petitu rozhoduje soud pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1065/2019). Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že se soud prvního stupně řádně vypořádal s oběma petity, když uzavřel, že na straně žalobce absentuje naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby na vydání bezdůvodného obohacení (primární petit) i na určení platnosti úvěrových smluv (eventuální petit). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobách, které byly soudu doručeny dne 6. 10. 2024 a které byly spojeny ke společnému řízení (usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 11 C 264/2024-37), domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 927596 ze dne 18. 8. 2020 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním, a že žalovaná nemá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřené mezi účastníky nárok na vydání bezdůvodného obohacení, eventuálně, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9174758 ze dne 4. 1. 2024 uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním. V žalobách uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 18. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 927596, podle níž jí poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 27 500 kč na její účet a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze žalobci vrátit spolu s úroky, a to v celkové částce 40 824 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 134 Kč od 20. 9. 2020. Žalobci byla dne 26. 9. 2024 doručena námitka žalované ohledně neplatnosti smlouvy s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná plní svůj závazek ze smlouvy, ale požaduje vydání bezdůvodného obohacení, žalobce nemůže vyřešit spor účastníků jinak než touto žalobou na určení, na němž má naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 4. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 9174758, podle níž jí poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z toho 27 500 kč na její účet a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze žalobci vrátit spolu s úroky, a to v celkové částce 40 000 Kč v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč od 20. 2. 2024. Žalobci byla dne 2. 9. 2024 doručena námitka žalované ohledně neplatnosti smlouvy s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná plní svůj závazek ze smlouvy, ale požaduje vydání bezdůvodného obohacení, žalobce nemůže vyřešit spor účastníků jinak než touto žalobou na určení, na němž má naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Žalovaná v řízení namítla, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání určovacích žalob.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 80 o. s. ř. nejprve zkoumal, zda žalobce má na určení platnosti úvěrových smluv a určení toho, že žalovaná nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení, naléhavý právní zájem. Otázka platnosti úvěrových smluv je neoddělitelně spojena s otázkou nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, budou-li shledány smlouvy neplatnými. Obě otázky musí být řešeny jako otázky předběžné v řízení o plnění ze smluv o úvěru, bez ohledu na to, kterou stranou by řízení bylo zahájeno, ať u