37 Co 31/2025-124 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 175 277,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 5 559,12 Kč (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 121 529,20 Kč, úroku z prodlení z částky 121 529,20 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky 175 277,50 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do , datum, (výrok II) a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, soudní poplatek za žalobu ve výši 7 880,63 Kč (výrok IV).2. Proti výrokům I, III a IV uvedeného rozsudku podal odvolání žalovaný, jenž soudu I. stupně vytýkal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež je v rozporu se systematikou exekučního řádu i ustanovením § 271 o. s. ř. Z nich naopak vyplývá, že zastavení exekuce se nedotýká rozhodnutí v řízení dříve vydaných a nemá vliv na úkony provedení exekuce, k nimž již došlo. Pokud exekuční soud v souvislosti se zastavením exekuce rozhoduje znovu o celkových nákladech, může dosud vydaná rozhodnutí zrušit a rozhodnout o povinnosti případná již vymožená plnění vrátit. Pokud však o vrácení již vymožených nákladových plnění nerozhodl, nelze o bezdůvodném obohacení uvažovat. V posuzované věci přitom exekuční soud, případně soud odvolací, žádné dosud vydané rozhodnutí o nákladech exekuce nezrušil a nevydal rozhodnutí o povinnosti již vymožená plnění vydat. Rozhodnutí o zastavení exekuce přitom nemá deklaratorní povahu o tom, že se exekuční řízení nevedlo, ale ukončilo dosud probíhající procesněprávní vztahy vzniklé zahájením exekučního řízení. Žalovaný zdůraznil, že usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo exekuční řízení zastaveno z důvodu, že exekuční titul nebyl povinnému v době exekuce doručen, exekuce proto neměla být prováděna a bylo rozhodnuto, že exekutorovi nepřísluší žádná náhrada nákladů řízení vůči oprávněnému, neboť exekutor se náhrady těchto nákladů vzdal. Nebylo však rozhodováno o nákladech exekuce žalovaného, které mu vznikly před podáním návrhu na zastavení exekuce, nebylo přistoupeno ani ke zrušení předchozích rozhodnutí a vrácení částek přiznaných na náhradě nákladů řízení povinnému. Soud I. stupně rovněž nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení jako veškerého plnění, jímž byl povinný zavázán rozhodnutími o náhradě nákladů exekuce, namísto toho, aby zkoumal, jak byl bez spravedlivého důvodu rozšířen majetek žalovaného. V případě přiznání bezdůvodného obohacení je totiž podstatná míra zhodnocení majetku toho, kdo se bezdůvodně obohatil. Soud I. stupně tak zastírá rozdíly v mezi institutem bezdůvodného obohacení a náhradou škody. Navrhl proto, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky změnil tak, že se žaloba zamítá, případně jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že s tímto nesouhlasí, rozsudek soudu I. stupně považuje za správný a navrhl jeho potvrzení. Zdůraznil, že již v průběhu exekučního řízení uplatňoval své námitky, že exekuce nemá vůbec proběhnout. K nim však žalovaný vůbec nepřihlížel.4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Odvoláním není napaden výrok II rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žaloba o zaplacení částky , částka, Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky , částka, Kč od , datum, do , datum, zamítnuta. V této části proto odvolací soud nebyl oprávněn napadený rozsudek podrobit přezkumu v odvolacím řízení.6. Předmětem řízení v posuzované věci byl nárok žalobce, jenž se po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., neboť v důsledku zastavení exekuce z důvodů na straně oprávněného odpadl právní důvod, pro který bylo žalovanému přiznáno plnění (formou částek přiznaných mu rozvrhovým usnesením na náklady vedení exekuce).7. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu I. stupně uvedená v odstavcích 4 až 8 napadeného rozsudku, jež soud I. stupně učinil na základě pečlivě provedeného dokazování, jimž není co vytknout. Z nich soud I. stupně správně vyvodil správný skutkový závěr, že , oprávněný, (oprávněný) podala dne , datum, k Okresnímu soudu v , adresa, návrh na nařízení exekuce vůči žalobci (povinnému) platebních výměrů číslo , číslo, a číslo , číslo, , řízení bylo vedeno pod sp. zn. , číslo, . Po provedení dražby bylo usneseními Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, a ze dne , datum, rozhodnuto o nákladech exekuce ve výši , částka, a , částka, Kč. Následně exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. , číslo, ze dne , datum, stanovil náklady exekuce částkou , částka, Kč. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , a usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , číslo, , bylo exekuční řízení zastaveno, účastníkům exekučního řízení nebyla přiznána náhrada nákladů exekuce a soudnímu exekutorovi nebyly přiznány náklady exekuce, neboť je exekutor nepožadoval. Žalovanému byla dne , datum, doručena výzva žalobce k zaplacení částky , částka, Kč. Žalovaný však žalobci dosud ničeho nezaplatil.8. Odvolací soud shledává správným skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem I. stupně, na němž byl poté vystavěn i správný právní závěr (jak je podrobně uveden v odstavci 9 a 15, 17 až 18 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje) o tom, že nárok žalobce na zaplacení částky , částka, Kč byl po právu shledán důvodný.9. Odvolací soud poznamenává, že neshledal důvodné odvolací námitky žalovaného, že soud I. stupně nesprávně zaměňuje nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení s nárokem na náhradu škody. Naopak soud I. stupně se se zásadou subsidiarity bezdůvodného obohacení, jež má přednost před nárokem na náhradu škody v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal.10. Odvolací soud zdůrazňuje, že veškeré další odvolací námitky žalovaného jsou jen polemikou se správnými závěry soudu I. stupně a opakováním argumentace uváděné žalovaným v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku podrobně vypořádal a na jehož argumentaci odvolací soud odkazuje. Zbývá pak již jen dodat, že judikatura, kterou v odvolání uvádí žalovaný, se skutkově nevztahuje k posuzované věci.11. Odvolací soud na základě výše uvedeného uzavírá, že žalobci důvodně vznikl nárok na zaplacení částky , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek ve lhůtě splatnosti do , datum, nesplnil, z důvodu jeho prodlení jej soud I. stupně správně zavázal k povinnosti zaplatit žalobci za dobu prodlení i úrok z prodlení v zákonné výši. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. výrok I rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.12. Stejně tak potvrdil jako správné i výroky III rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšnému žalobci, jejichž výše byla i správně vyčíslena, a IV rozsudku soudu I. stupně o povinnosti žalovaného doplatit státu soudní poplatek z důvodně uplatněného návrhu, neboť žalobce byl od úhrady soudního poplatku v rozsahu 90 % osvobozen.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč. Žalobce není v odvolacím řízení zastoupen advokátem, uvedená částka tak sestává z paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu po 300 Kč za jeden úkon (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, dále jen „vyhláška“) za 3 úkony (písemné vyjádření žalovaného k odvolání, příprava na jednání a účast při jednání před odvolacím soudem dne 5. 8. 2025, dle § 1 odst. 3 písm. a, b, c vyhlášky).