38 Co 152/2023-604 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo , číslo, , nacházejícího se v katastrálním území , obec, , obci , obec, , jehož hranice s pozemky parcelních čísel , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, , nacházejícími se v katastrálním území , obec, , obci , obec, , odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , číslo plánu , číslo, ze dne , datum, , který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I), žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 53 791,03Kč k rukám zástupkyně žalobců , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), ve vztahu mezi žalobci a původním 2. žalovaným , jméno FO, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému, původnímu 2. žalovanému , jméno FO, a vedlejší účastníci na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit České republice – Okresního soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV).2. Samostatným usnesením ze 4. 9. 2023, čj. 13 C 204/2020-463 soud I. stupně určil výši nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byli žalovaní, původní 2. žalovaný , jméno FO, a vedlejší účastnice na straně žalovaného zavázáni výrokem IV napadeného rozsudku tohoto soudu částkou 10 249 Kč.3. Proti těmto rozhodnutím podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného v zákonné lhůtě odvolání. Poukazovali zejména na to, že na pozemku parcelní číslo , číslo, se nachází dvě parcely, a to parcela číslo , číslo, a parcela číslo , číslo, , jež tvoří jeden funkční celek, mezi parcelami není změřena hranice, není jednoznačně určena jejich poloha na zemském povrchu ani přesná velikost jednotlivých parcel, na vytvoření parcel nikdy nebyl zpracován geometrický plán a nikdy nebylo provedeno jejich zaměření. Dále uvedli, že dědickou dohodou z , datum, byl ve spojení s geometrickým plánem , číslo, z , datum, konstituován nový právní vztah (rozdělení pozemku, rozsah vlastnického práva paní , jméno FO, a žalovaného). Zůstavitelka , jméno FO, vlastnila pozemek parcelní číslo , číslo, , který umožňoval žalovanému nabytí vlastnického práva v intencích tohoto geometrického plánu, tedy pozemek parcelní číslo , číslo, o šířce 22,36 m a vlastnictví v tomto rozsahu si žalovaný osobuje dodnes Dále namítli, že dle tohoto geometrického plánu žalobci museli být vždy přesvědčeni o existenci vlastnického práva žalovaného v rozsahu až po polní cestu a žalovaný dle geometrického plánu musel být v dobré víře, že jeho vlastněný pozemek vymezený dvěma trubkami v terénu v místě dělení 22,36 m, což umožňuje přístup k cestě, kterou žalovaný může užívat na základě dohody z roku , rok, i územního rozhodnutí. Dle žalovaného tak předmětnou část pozemku parcelní číslo , číslo, , pokud by ji nevlastnil již od roku , rok, , musel nabýt vydržením ke dni , datum, , veškeré podmínky vydržení byly splněny, tedy oprávněná držba, a při hodnocení dobré víry je třeba dojít k závěru, že žalovaný nemohl mít pochybnosti o tom, že mu předmětná část zemského povrchu patří. Dále uvedli, že měli a mají zcela odlišnou představu o pozici pozemku parcelní číslo , číslo, , než kterou uvádí žalobci. Žalovaný zcela odmítá tvrzení paní , jméno FO, , že by mu někdy nabízela pozemek ke koupi, sama až do roku , rok, nevěděla, že nějaký pozemek vlastní, tudíž není možné, aby po dobu nutnou k vydržení došlo k jakékoliv nabídce jeho odprodeje. Dohoda a užívání polní cesty z roku , rok, naopak prokazuje, že žalovaný si byl jist, že předmětný pozemek leží na polní cestě. Nečekaný zvrat nastává až při průběhu digitalizace, kdy je zapsáno v katastru nemovitostí, že hranice je sporná. Odvolatelé proto navrhli, aby byl rozsudek zrušen a žaloba zamítnuta.4. Žalobci ve vyjádření k odvolání mají za to, že argumenty žalované strany se opakují, avšak se všemi relevantními skutečnostmi se soud řádně a úplně ve svém rozhodnutí vypořádal. Dle názoru žalobců žalovaná strana desinterpretuje jak obsah geometrických plánů, tak zjištění znalců, od samého počátku nebyla v dobré víře a nemohlo tak dojít k vydržení. V daném území byla a je poloha všech dotčených parcel jasná a zřejmá a tato se nezměnila, byla to pouze strana žalovaná, která hranice vlastnických práv dlouhodobě nerespektuje. Určení hranice, která je předmětem řízení, tak bylo možné, neboť tato byla a je zjistitelná a její poloha se nijak neměnila. Strana žalovaná se snaží argumentovat, jak se jí právě v danou chvíli hodí, zcela opomíjí fakta či uvádí jako fakta skutečnosti, které se nikdy nestaly, případně desinterpretuje různé údaje a listiny ve svůj prospěch. Argumentace nepřiléhavosti žaloby na určení v dané věci je dle žalobců také lichá, kdy v důsledku chování strany žalované, která rozporovala měření prováděné v rámci digitalizace katastrálních map v předmětném území, došlo k zanesení předmětné hranice jako sporné, a tento stav lze odstranit pouze podanou žalobou na určení vlastnického práva, aby předmětná hranice byla zanesena v katastru nemovitostí jako nesporná. Strana žalovaná ve snaze obhájit své stanovisko argumentuje různými vzdálenostmi a měrami a pomíjí, že hranice pozemků jsou dány geodetickými znaky, které hranice určují, a opakovaně bylo v tomto (i předcházejících řízeních) konstatováno, že tyto znaky určení polohy předmětné hranice umožňují. Žalobci proto odvolání považují za nedůvodné a navrhují potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného a vedlejší účastnice nejsou důvodná.6. Podanou žalobou se nyní žalobci domáhají určení průběhu hranice mezi jejich pozemkem parcelní číslo , číslo, a pozemky parcelních čísel , číslo, , , číslo, a , číslo, ve vlastnictví žalovaného, vše v katastrálním území , obec, , a to na základě tvrzení, že žalovaný průběh hranice zpochybňuje. Na výzvu soudu I. stupně žalobci změnili petit žaloby tak, že žádají o určení, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parcelní číslo , číslo, , nacházejícího se v katastrálním území , obec, v obci , obec, , jehož hranice s pozemky parcelních čísel , číslo, , , číslo, a , číslo, , nacházejícími se tamtéž, odpovídá průběhu, zachycenému v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , a to na základě tvrzení, že hranici je v důsledku zpochybňování jejího průběhu v katastru nemovitostí vedena jako sporná, ačkoliv předtím tam byla správně. Soud I. stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalovanému nesvědčila dobrá víra potřebná pro vydržení vlastnického práva k spornému pozemku, která byla zpochybněna zejména dohodou o způsobu užívání pozemků i údaji uváděnými o jednotlivých pozemcích v dědickém řízení. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.7. V daném případě se jedná o případ spornosti hranic pozemků, kdy každý z vlastníků sousedících pozemků je subjektivně přesvědčen o jiném průběhu hranice, které však lze objektivně zjistit geometrickým zaměřením či jiným způsobem. Jedná se o zvláštní druh určovací žaloby a soud I. stupně dospěl k správnému závěru o tom, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., neboť při obnově katastrálního operátu novým mapováním byly hranice mezi označenými pozemky zaznamenány jako sporné a žalobci tak nemají jinou možnost, jak údaj o spornosti hranic z katastru odstranit.8. Dle ustanovení § 134 odstavec 1 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen o. z., který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.9. Dle ustanovení § 130 odstavec 1 o. z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.10. Předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením je oprávněná držba ve smyslu ustanovení § 130 o. z. a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě. Aby se někdo mohl považovat za oprávněného držitele, musí nejen věc fakticky ovládat a nakládat s ní jako s vlastní, ale musí být zároveň v dobré víře, že mu věc patří. Dobrá víra musí být hodnocena nejen z hlediska subjektivního osobní